Trump chce podepsat mír už v prosinci na G20, i kdyby to znamenalo zlomit Ukrajinu. Obětoval ji, aby kšeftoval s Ruskem

Představa je konkrétní až inscenační: Donald Trump stojí mezi Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským, za nimi vlajky, před nimi kamery a podpisový stůl. Kulisou má být summit G20 v areálu Doral u Miami, který Spojené státy oficiálně oznámily jako místo konání už v září 2025. Podle rozsáhlé reportáže The Atlantic z října 2026 jde o Trumpovu „ideální časovou osu“, doručit podpisovou fotografii ještě před tím, než se naplno rozběhne kampaň k americkým kongresovým volbám. Jenže to, co Trump nazývá mírem, vypadá z Kyjeva spíš jako vynucená kapitulace spojená s obchodním resetem mezi Washingtonem a Moskvou.

Jak se „láme“ Ukrajina

The Atlantic popisuje trojvrstvý tlak, který Trumpovo okolí na Kyjev vyvíjí. Zaprvé požadavek na zastavení ukrajinských útoků na ruské rafinérie; Trump se podle tří lidí z jeho blízkosti přesvědčil, že tyto údery zvyšují ceny paliv a škodí republikánům v nadcházejících volbách. Zadruhé přímé hrozby omezením amerických zbraní, zpravodajských informací a satelitních služeb, které Ukrajina potřebuje k vedení války. A zatřetí tlak na územní ústupky v Donbasu, tedy de facto přijetí ruské okupace jako hotové věci.

Nejde přitom o hypotetické páky. Atlantic uvádí, že zpoždění ve schvalování převodů střel a omezení přístupu ke Starshield už probíhá. Ukrajina se teoreticky může vzepřít, ale za dramaticky horších podmínek; bez americké podpory by musela spoléhat na evropské spojence, kteří zatím nedokážou plně nahradit objem a rychlost amerických dodávek.

Jeden ukrajinský činitel situaci přirovnal k „nové Jaltě“. Paralela s konferencí z roku 1945, kde Roosevelt, Churchill a Stalin rozhodovali o poválečném uspořádání Evropy včetně polských hranic, má své limity; Ukrajina není bezhlasý objekt bez vlastní armády a státnosti. Ale velmocenská logika, kdy silnější rozhodují o slabším bez jeho skutečného souhlasu, se opakuje.

Diesel, vzácné kovy a obchodní reset

Slovo „mír“ v Trumpově podání nelze oddělit od slova „obchod“. Podle záznamu v American Presidency Project Washington dojednal s Moskvou dodávky přes 300 000 tun dieselu okamžitě, dalších 500 000 tun v listopadu a další objemy poté. Atlantic k tomu přidává zájem Trumpova okruhu o vzácné kovy a další ruské suroviny, byť přesné složení veřejně nerozepisuje.

Kontext je zásadní: americký zákon z roku 2022 ruské energetické produkty obecně zakázal. Takový obchod tedy předpokládá buď politické obcházení restrikcí, nebo jejich tiché uvolnění. A právě tady se rýsuje skutečná motivace celého „mírového“ tlaku, ne ukončení utrpení, ale otevření dveří k obchodnímu návratu Ruska na Západ.

Putinova účast na G20 v Miami by navíc nebyla jen protokolární záležitost. Šlo by o první velké multilaterální vystoupení ruského prezidenta v západní demokracii od zahájení plnohodnotné invaze v únoru 2022. Kreml zatím účast nepotvrdil, ale motivace existuje; pro Putina by to znamenalo symbolický konec mezinárodní izolace.

Proč rychlý mír nemusí být skutečný mír

Studie Chatham House z května 2026 varuje, že špatně definované příměří dá Rusku čas na přeskupení sil, obnovu vojenské kapacity a pokračování tlaku na Evropu prostřednictvím sabotáží, kyberútoků a politického vměšování. NATO zdůrazňuje, že spravedlivý a trvalý mír musí být krytý bezpečnostními zárukami a silnou ukrajinskou armádou i po případném zastavení palby; jinak jde jen o přestávku před dalším kolem agrese.

Co by územní ústupky znamenaly pro lidi na zemi, ukazuje zpráva OSN z prosince 2025: v okupovaných částech Doněcké a Luhanské oblasti jsou civilisté nuceni přijímat ruské občanství, bez něj nefunguje běžný život. Svévolná zatýkání, vyvlastňování domů, omezování svobody pohybu. Nejméně 5 557 domů bylo převedeno do komunálního vlastnictví jako „opuštěné“. Uznat tyto oblasti jako ruské by znamenalo uznat i tento režim.

Srovnání s jinými mírovými iniciativami je výmluvné. Čínský návrh operuje s obecnými principy (suverenitou, dialogem, příměřím), ale zároveň kritizuje sankce. Vatikán jde humanitární cestou přes misi kardinála Zuppiho, otázku dětí a zajatců. Trumpův plán je oproti tomu termínovaný, personalizovaný a podle dostupných zdrojů spojený s konkrétními obchodními zájmy. Není to mediace. Je to transakce.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Pro střední a východní Evropu včetně České republiky by vynucený mír za těchto podmínek znamenal vyšší tlak na evropskou část NATO. Více výdajů na obranu, větší logistické role, nutnost nahrazovat americkou podporu Ukrajině. Český prezident Petr Pavel na společné tiskové konferenci s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem v květnu 2025 řekl, že bezpečnostní záruky pro Ukrajinu začínají jejím maximálním vyzbrojením ještě před jednáními, ne po nich.

Energetická rovina má pro Česko vlastní háček. Republika sice od března 2025 odebírá surovou ropu výhradně přes ropovod TAL místo Družby, ale statistika ministerstva průmyslu za rok 2024 ukazuje, že ruský podíl v dovozní závislosti na ropě a ropných produktech činil stále 27,7 %. Evropská unie navíc přijala postupný zákaz ruského plynu s cílem úplného odstřižení do roku 2027. Obchodní „reset“ s Moskvou by tyto kroky mohl zpochybnit, pokud by to evropské právo vůbec dovolilo.

Problém není v tom, že někdo chce mír. Problém je v tom, jaký mír. Dohoda bez pevných garancí, bez mechanismu vynucení a s odměnou pro agresora za okupaci není mír; je to pauza s expirační dobou. A Trump ji chce podepsat ve vlastním resortu.