Vojáky NATO Zelenskyj jasně odmítl. Kontingent na zkrocení Ruska po válce ale vítá

Na první pohled to vypadá jako protimluv. Volodymyr Zelenskyj opakovaně říká, že členství v NATO zůstává nejlepší zárukou ukrajinské bezpečnosti, a zároveň odmítá, aby na Ukrajině operovala alianční mise pod značkou Severoatlantické aliance. Jenže rozpor zmizí, jakmile si člověk uvědomí, co přesně odmítá a co přijímá. Zelenskyj neodmítá západní uniformy na ukrajinské půdě. Odmítá institucionální obal: alianční velení, alianční rozhodovací proces a automatickou vazbu na článek 5. Místo toho prosazuje koalici ochotných evropských států, jejíž vojáci by po konci bojů pomáhali odradit Rusko od další agrese. Není to ústupek. Je to pragmatický výběr formátu, který má šanci projít i bez souhlasu všech třiceti dvou členů NATO.

Co přesně Zelenskyj podepsal

6. ledna 2026 se v Paříži sešli lídři Británie, Francie a Ukrajiny a podepsali trilaterální Declaration of Intent. Dokument, zveřejněný o den později, počítá s nasazením Multinational Force – Ukraine (MNF-U) na ukrajinském území „ve všech doménách“, na zemi, ve vzduchu i na moři. Konkrétně deklarace obsahuje:

• zřízení vojenských uzlů napříč Ukrajinou,
• chráněná zařízení pro techniku, zbraně a zásoby,
• výcvik a obnovu ukrajinských pozemních sil,
• zajištění bezpečnějšího nebe a moře s cílem obnovit komerční letectví a přilákat investice,
• právo použít sílu k plnění mise a ochraně personálu.

Právní režim přítomnosti cizích vojáků má vycházet z NATO SOFA a PfP SOFA, tedy z aliančních právních standardů, přestože samotná mise pod NATO nespadá. Tento detail je klíčový: MNF-U si půjčuje osvědčený právní rámec Aliance, aniž by se stávala její operací.

Proč ne NATO, ale koalice ochotných

Zelenskyj sám to v únoru 2025 formuloval jasně: potřebujeme bezpečnostní garance „ne na papíře, na zemi, u moře, ve vzduchu“. Pokud členství v NATO nebo alianční mise nejsou politicky průchodné, je třeba hledat „spolehlivou alternativu“. A právě tou alternativou je koalice ochotných pod národními vlajkami.

Rozdíl proti klasické misi NATO není jen symbolický. Alianční operace vyžaduje konsenzus všech členských států, podléhá velitelské struktuře NATO a automaticky vyvolává otázku, zda se na nasazené vojáky vztahuje kolektivní obrana podle článku 5. MNF-U nic z toho nemá. Má vlastní společný štáb, rotující britsko-francouzské velení a povinnou koordinaci s ukrajinským generálním štábem. Agentura Reuters v srpnu 2025 popsala, že zvažované jednotky by operovaly výhradně pod národními vlajkami, nikoli pod hlavičkou NATO.

Z pohledu Kyjeva je to diplomaticko-operační kompromis. Zelenskyj se nevzdává euroatlantické trajektorie; červnové společné prohlášení lídrů Francie, Británie, Německa a Ukrajiny z roku 2026 výslovně mluví o „nevratné cestě k euroatlantické integraci“. Mění se nástroj pro mezidobí, ne strategický cíl.

Kdo velí a kdo se zapojí

Časová osa projektu má dva důležité milníky, které se v debatě často zaměňují. 17. července 2025 Londýn oznámil budoucí velitelskou strukturu: po nasazení má koordinační štáb v Kyjevě vést britský dvouhvězdičkový důstojník. Skutečné převzetí velení nad celou MNF-U ale nastalo až o rok později, 24. července 2026 v Paříži, kdy britský generálporučík Tom Bateman převzal velení od Francie v rámci dohodnuté rotace.

Pozice jednotlivých evropských států se liší:

• Británie a Francie jsou spolulídři, podepsaly deklaraci, připravují uzly, rotují velení.
• Německo se hlásí k bezpečnostním garancím, ale typ a rozsah svého příspěvku podmiňuje vyjasněním podmínek a americké role.
• Polsko chce vést logistickou část a na podzim 2026 hostí první cvičení koalice, ale opakovaně vyloučilo vyslání vlastních vojáků na Ukrajinu.
• Česko podle vyjádření premiéra z ledna 2026 s vysláním vojáků na Ukrajinu nepočítá. Změna by vyžadovala nové politické rozhodnutí.

Přesný seznam zemí, které by skutečně vyslaly vojáky přímo na ukrajinské území, ani jejich počty dosud zveřejněny nebyly. Jde stále o „připravovanou“ sílu, ne o hotově složený kontingent.

Největší otevřená otázka: co bez Ameriky

Zelenskyj sám varoval, že kontingent bez americké účasti by byl chybou. Německý kancléř Merz po pařížské schůzce zdůraznil totéž. A když Washington v únoru 2025 rozeslal evropským spojencům dotazník, jakou podporu z USA by pro bezpečnostní garance potřebovali, odpovědi ukázaly zásadní mezery: zpravodajství, velení a řízení, letecká podpora, dlouhodobé udržení operace.

Evropa umí připravit štáby, cvičení a část sil. Ale bez amerického zázemí klesá věrohodnost odstrašení. A právě věrohodnost je to, oč tu běží; Moskva opakovaně prohlásila, že cizí vojáky na Ukrajině by považovala za legitimní cíl. Deklarace sice dává MNF-U právo použít sílu k ochraně personálu i infrastruktury, ale britský parlamentní briefing upozorňuje, že veřejně stále chybí detailní eskalační schéma a přesná pravidla reakce na porušení příměří.

Zkrocení, ne okupace

Podmínky nasazení jsou jasně ohraničené: MNF-U se aktivuje až po příměří nebo mírové dohodě, na žádost Ukrajiny a po spuštění právně a politicky závazných bezpečnostních garancí. Červencové prohlášení koalice z roku 2026 mluví konkrétně o „věrohodném zastavení bojů“. Nejde o útočnou sílu mířící na Rusko, ale o odstrašující přítomnost, která má Kremlu sdělit jednoduchou věc: další invaze by znamenala střet nejen s Ukrajinou, ale i s evropskými armádami na jejím území.

Britské ministerstvo obrany přitom spojuje smysl mise i s ekonomikou; bezpečnější nebe a moře mají pomoci obnovit komerční lety, nastartovat investice a vrátit Ukrajině část normálního života. Vojenské uzly v týlu, výcvikové základny, logistická zázemí, to není frontová síť, ale páteř poválečné obnovy pod ochranným deštníkem.

Zelenskyj tedy neodmítl západní vojáky. Odmítl značku, která by celý projekt politicky pohřbila dřív, než by začal fungovat. Jestli tím Rusko skutečně zkrotí, závisí na jediném: zda za evropskými vlajkami na ukrajinské půdě bude Moskva vidět i stín americké síly.