Rusové soustředí u Sumské oblasti 40 000 vojáků. Už dva roky se snaží vytvořit nárazníkovou zónu, ale marně

Mluvčí ukrajinských obranných sil Ivan Ševcov to v říjnu 2026 řekl otevřeně: proti Sumské oblasti je soustředěno „blízko 40 tisíc“ ruských vojáků, přičemž nejtěžší boje probíhají v prostoru komunit Chotyn a Junakivka. Útoky přicházejí denně. Malé pěší skupiny se pokoušejí proniknout přes zaminované pohraničí, drony kroužící nad stromy hledají skuliny v obraně, řízené letecké pumy dopadají na pozice i civilní zástavbu. A přesto souvislá, stabilní nárazníková zóna, kterou Moskva potřebuje, neexistuje. Místo ní se na mapách kreslí šedé skvrny: pár obsazených vesnic tu, ztracená pozice tam, a mezi tím kilometry nikoho.

Co Rusko vlastně chce a proč právě Sumy

Ruská představa nárazníkové zóny je jednoduchá: vytlačit ukrajinské síly od hranice, obsadit pohraniční vesnice a vytvořit pás, který by chránil Kurskou a Belgorodskou oblast před ukrajinskými údery. Jak hluboký by ten pás měl být, na tom se neshodnou ani ukrajinští velitelé. Prezident Zelenskyj v květnu 2025 mluvil o zhruba deseti kilometrech, velitel spojených sil Mychajlo Drapatyj v březnu 2026 o dvaceti. Cíl je ale stejný: odtlačit válku od ruské hranice a přiblížit palebnou hrozbu k oblastnímu městu Sumy.

Junakivka je v tomto plánu klíčový bod. Leží na logistické trase Sumy–Sudža, a kdo ji kontroluje, kontroluje i zásobování celého úseku. Ruská armáda se proto opakovaně pokouší právě tímto směrem proniknout hlouběji. Zatím neúspěšně.

Proč čtyřicet tisíc vojáků nestačí na průlom

Číslo zní hrozivě. Na jaře 2025 se ve veřejných zdrojích objevovalo dokonce přes padesát tisíc. Jenže samotný počet vojáků neznamená automaticky schopnost prorazit. Na sumském směru se totiž sešlo několik faktorů, které ruský tlak systematicky brzdí.

• Terén a miny. Pohraničí je zaminované a opevněné. Těžká technika (tanky, obrněná vozidla) se v tomto prostoru uplatňuje jen obtížně. Ruské jednotky proto útočí převážně pěšky nebo na motocyklech, což dramaticky snižuje sílu každého jednotlivého úderu.
• Drony a průzkum. Ukrajinská strana nasazuje mimo jiné optovláknové FPV drony typu Baton Optik s dosahem přes 30 kilometrů, které jsou odolné vůči elektronickému rušení. To znamená, že ruské kolony a skupiny jsou detekovány a ničeny ještě před dosažením předních linií.
• Palebné pozice. Ukrajinské jednotky využívají výhodné palebné pozice, které jim umožňují ničit útočníky na přístupu. Podle ArmyInform nepřítel nemůže účinně nasadit těžkou techniku a je odkázán na lehké prostředky.

Výsledek? Ke konci června 2025 se podle analytické skupiny DeepState podařilo frontu stabilizovat a ukrajinské jednotky místy přešly do lokálních protiakcí. V září 2026 velitel 8. sboru DŠV Dmytro Vološyn konstatoval, že na Sumsku nejsou předpoklady pro mechanizované šokové útoky. Rusko tedy drží tlak, ale nemá nástroje na rozhodující průlom.

Dva roky tlaku bez výsledku

Širší severní tlak na ukrajinskou hranici lze sledovat nejméně od roku 2024. Na samotném sumském směru je prokazatelně přítomen nejpozději od jara 2025, kdy se ruské uskupení přesunulo z bojů v Kurské oblasti a začalo tlačit na úsek Veselivka–Basivka v šíři zhruba patnácti kilometrů.

Od té doby uplynulo více než rok a půl. Co se za tu dobu změnilo? Rusko dokázalo obsadit jednotlivé pohraniční vesnice a vytvořit lokální šedé zóny. Nedokázalo ale vybudovat souvislé, hluboké a dlouhodobě udržitelné pásmo, které by skutečně fungovalo jako nárazníková zóna. Místo bezpečnostního pásu vzniklo aktivní bojové pole. Mluvčí Ševcov to v srpnu 2025 shrnul jednou větou: „Žádné nárazníkové zóny, Sumská oblast zůstává polem aktivních bojů.“

Intenzita útoků přitom neklesá. Jen za červenec 2026 evidovala Sumská oblastní vojenská správa přes 1 800 ruských útoků na region. Třicet dva civilistů zemřelo, 402 bylo zraněno. Sumy rozhodně nejsou vedlejší směr.

Co to znamená pro lidi v pohraničí

Slovo „nárazníková zóna“ zní sterilně, vojensky. V praxi znamená vylidněnou krajinu. V desetikilometrovém pásu Junakivské komunity zůstalo podle Suspilne pouhých pět lidí. Žádné děti. Žádné školy, žádné obchody, žádná normální doprava. Fungují tranzitní centra pro vysídlené, evakuace probíhá přes samosprávy, policii i humanitární organizace.

Česká republika se na podpoře Ukrajiny podílí od začátku, vláda uvádí celkovou pomoc za zhruba 17,4 miliardy korun od roku 2022, včetně muniční iniciativy. Na celoevropské úrovni mise EUMAM vycvičila do listopadu 2026 celkem 97 tisíc ukrajinských vojáků. Tato podpora se nedá přiřadit ke konkrétnímu úseku fronty, ale právě jednotky na Sumsku z ní čerpají, ve výcviku, v munici, v dronech.

Strategická past, ze které se Rusko nedostane snadno

Podle nás je situace u Sum pro Moskvu paradoxem. Stáhnout čtyřicet tisíc vojáků nemůže, obnažila by kurské pohraničí a přiznala neúspěch. Zároveň ale nemá prostředky, jak tlak přetavit v rozhodující průlom. Výsledkem je vyčerpávací hra, která váže ukrajinské rezervy na severu, ale stejně tak požírá ruské zdroje bez měřitelného strategického zisku.

Ruská armáda má být druhou nejsilnější na světě. Na Sumsku ji ale drží výrazně slabší protivník, který kompenzuje početní nevýhodu minami, drony, fortifikacemi a taktickou flexibilitou. Dva roky tlaku, desítky tisíc vojáků, a nárazníková zóna existuje jen jako pojem v ruských plánech, ne jako realita na mapě.