Rusko zkouší nové řešení, jak sestřelovat drony za pár korun. Laserový Pancir zní lákavě, ale má zásadní problém

Ivan Chovanskij, šéf ruské firmy LazerBuzz a tvůrce projektu Posoch, to v rozhovoru pro TASS řekl bez obalu: pálit na FPV dron z Panciru je „neuvěřitelně rozhazovačné“. Logika je prostá, laser střílí elektřinou, ne raketou, a jeho „zásobník“ je prakticky nevyčerpatelný. Americká armáda u svého systému DE M-SHORAD uvádí, že jeden zásah dronu vyjde zhruba na cenu necelých čtyř litrů (jednoho galonu) nafty, tedy asi 40 korun. Jenže mezi lákavou ekonomikou a funkční zbraní na bojišti leží propast, kterou zatím nepřekonal nikdo na světě. A Rusko rozhodně ne.

Co vlastně existuje a co je zatím jen koncept

V debatě o „laserovém Panciru“ se směšují tři různé věci, které je nutné oddělit. První jsou ruské obecné testy protidronových laserů. 13. června 2025 Rusko podle Reuters oznámilo velké zkoušky osmi různých laserových systémů a mluvilo o přechodu k sériové výrobě. 28. září 2026 Rosgvardija popsala polní test mobilního bojového laseru na podvozku terénního auta proti manévrujícím kvadrokoptérám v Leningradské oblasti, ovšem s doporučením k dalšímu zdokonalování.

Druhá věc je hotový, veřejně doložený systém z rodiny Pancirů: Pancir-SMD-E. Ten ale s lasery nemá nic společného. Jde o statický bojový modul bez tradičních 30mm kanónů, vyzbrojený až 48 miniraketami TKB-1055 s dálkovou obsluhou do 500 metrů. Představen byl na veletrhu IDEX 2025 a je přímou reakcí na masové útoky levných dronů, řeší je ale kineticky, raketami.

Třetí věcí je samotný „laserový Pancir“, a ten je zatím spíš analytická zkratka než potvrzený sériový produkt. Veřejně dohledatelné zdroje neobsahují jeho výkon v kilowattech, efektivní dostřel, dobu osvitu cíle ani způsob integrace do podvozku. Existuje jako koncept a jako téma ruských komentářů, ne jako zbraň s datovým listem.

Proč je počasí konstrukční problém, ne kosmetická vada

Zásadní problém laserových zbraní není softwarový ani finanční. Je fyzikální. Vodní pára, mlha, déšť, sníh, kouř, prach a atmosférické turbulence paprsek pohlcují, rozptylují a rozostřují. Kongresová výzkumná služba Spojených států (CRS) ve své rešerši výslovně uvádí, že lasery nemusí v mlze či dešti fungovat dobře, nebo vůbec.

K tomu přistupuje další omezení: laser řeší cíle po jednom. Každý dron vyžaduje několik set milisekund až několik sekund přímého osvitu. Proti roji desítek dronů z více směrů je to zásadní handicap.

Adaptivní optika a pokročilé řízení paprsku problém zmírňují, ale neodstraňují. Americká armáda na těchto technologiích pracuje od roku 2017 a ani po letech vývoje neprezentuje laser jako plně celopočasní zbraň. Klimatická data ruského Hydrometcentra pro Belgorod, oblast přímo u ukrajinské hranice, ukazují přibližně sto dní ročně s měřitelnými srážkami. Přičtěte mlhu, nízkou oblačnost, sněžení a bojový kouř. Východoevropský laser by podle našeho odhadu byl užitečnou doplňkovou vrstvou, ale rozhodně ne dominantním prostředkem celoroční obrany.

Jak daleko jsou ostatní, a proč to trvá tak dlouho

Rusko v laserových protiletadlových systémech rozhodně není samo. Srovnání s konkurencí ale ukazuje, jak dlouhá je cesta od prototypu k nasazení.

• USA – DE M-SHORAD: Laser třídy 50 kW na podvozku obrněného vozidla Stryker. Kontrakt uzavřen v srpnu 2019, první četa dodána jednotkám, operační hodnocení s padesáti ostrými zásahy proti zástupným dronům probíhalo ještě v červnu 2025. Šest let od smlouvy k vyhodnocování v poli.
• Turecko – DRONEDEF/GÖKBERK: Laserový systém o výkonu 5–10 kW jako součást vrstvené architektury s radarem IHTAR, elektronickým bojem a mikrovlnným systémem EJDERHA. Detekční vzdálenost celého komplexu až 10 km. Demonstrace proti mini a mikro UAV proběhla v červnu 2026.
• Čína – Silent Hunter: Uváděný výkon 30–100 kW ve fixní i mobilní verzi, ale s nutností samostatného energetického modulu velikosti středního náklaďáku. Podle čínských tvrzení nasazen k ochraně summitu G20 v Chang-čou, nezávislé bojové ověření ale chybí.

U ruského konceptu chybí veřejně potvrzený výkon, dolet i konkrétní integrační schéma. Vývojář projektu Posoch mluví o dosahu 600–700 metrů a cíli zasáhnout FPV dron do tří sekund, ale sám přiznává, že administrativní cesta k zavedení do výzbroje trvá tři až pět let.

Dvě platformy místo jedné, a proč to dává smysl

V ruské odborné debatě se objevuje zajímavý návrh: nesnažit se cpát laser, kanóny a minirakety na jeden podvozek. Komentátor Sergej Maržeckij argumentuje, že raketová celopočasní vrstva a laserová vrstva pro dobré počasí mají tak odlišné nároky na energii, chlazení a taktiku, že je logičtější rozdělit je na dvě specializované platformy. Jedna by nesla radar a minirakety, druhá by fungovala jako laserovo-kanónový prostředek přímo u chráněného objektu.

Není to oficiální ruský program, ale koncepčně to odpovídá tomu, kam směřují i západní armády. Turecký DRONEDEF je přesně takovou vrstvenou architekturou, laser tam není osamělá „zázračná zbraň“, ale jeden z efektorů vedle radaru, prostředků elektronického boje a mikrovln. A právě vrstvení řeší hlavní slabinu laseru: že sám o sobě není univerzální odpovědí na nic.

Co to znamená pro válku na Ukrajině

Pokud Rusko omezeně nasadí laserové systémy k ochraně týlových objektů (rafinerií, skladů, velitelství), dá se čekat, že ukrajinská strana přizpůsobí taktiku. Fyzika nahrává útočníkovi: stačí počkat na mlhu, déšť nebo noc s nízkou oblačností. Kouřové clony a obscuranty snižují účinnost paprsku. Útoky z více směrů současně využívají fakt, že laser zvládá jen jeden cíl najednou. Saturace levnými návnadami vyčerpá i „nevyčerpatelný zásobník“, protože limitem není energie, ale čas.

Realistický scénář proto není „laserový Pancir“ jako univerzální štít, ale omezená tylová vrstva pro ochranu konkrétních objektů za příznivého počasí. Doplněk k raketám a kanónům, ne jejich náhrada. A i k tomu vede cesta dlouhá roky, ne měsíce, jak ukazuje zkušenost všech armád, které se o totéž pokoušejí.

Laser proti dronům zůstává technologií, která slibuje revoluci v nákladech na jeden výstřel. Jenže atmosféra se neptá, kolik ten výstřel stojí. Ptá se, jestli vůbec doletí k cíli.