Video: Ukrajinci překazili Rusům pokus o průnik do týlu. Prolezli kvůli tomu 15 km tunelů a desítky jich zajali

Koncem července 2026 slezl velitel Ihor Obolenskyj osobně do ocelové trubky o průměru 1,2 metru, která vede pod řekou Oskil severně od Kupjansku. Tma, bahno, zápach, žádný signál GPS, nespolehlivé rádiové spojení. Přesto se rozhodl, že právě tudy povede protiútok. O necelé tři měsíce později, 22. října, zveřejnila Charta záběry z operace nazvané „Veles“, prvního koordinovaného podzemního protiútoku tohoto rozsahu v celé válce. Ukrajinci jím odřízli trasu, kterou Rusové měsíce používali k tajné infiltraci do týlu kupjanské obrany.

Plynovod jako tajná cesta do týlu

Kupjansk a sousední Kupjansk-Vuzlovyj jsou klíčovým logistickým uzlem Charkovské oblasti. Kdo je drží, kontroluje zásobovací trasy na západ i na jih. Rusové to věděli a hledali způsob, jak obejít povrchovou obranu, kde každý pohyb sledují drony a dělostřelečtí pozorovatelé.

Řešení našli v infrastruktuře, která přestala sloužit svému účelu. Po zastavení tranzitu plynu na začátku roku 2025 zůstala pod kupjanským sektorem rozsáhlá síť ocelových trubek, podle map ukrajinské státní energetické společnosti nejméně 57 potrubí o průměru od jednoho do dvou metrů. Hlavní plynovod Šebelynka–Ostrohožsk vedl přímo pod Oskilem a umožňoval skrytý přesun vojáků na pravý břeh, do lesa a dál směrem k městu. Rusové trasu využívali k infiltraci, přípravě provokací, a podle komentátora Viktora Trehubova i k přesunům civilistů jako živého štítu. Už v lednu 2026 se ukrajinští výsadkáři museli vypořádat s pokusem o průnik plynovodem „Sojuz“, a bylo jasné, že problém bude jen narůstat.

Operace Veles: pod zemí, na povrchu, z nebe

Charta se rozhodla vzít ruskou taktiku a obrátit ji. Místo čekání na další infiltraci šla stejnou trasou dřív.

Příprava trvala měsíce. Vojáci cvičili v zakopaných trubkách, testovali se na klaustrofobii, fyzickou i psychickou odolnost. Ženisté a sapéři vyvíjeli improvizovaná řešení pro spojení, navigaci a ventilaci v prostředí, kde nic z běžné výbavy nefunguje. Podle zástupce velitele brigády Dmytrije Nevhasymova, přezdívaného „Abbat“, se na kupjanském směru bojovalo ve dvou hlavních trubkách, jedné o průměru metr, druhé 1,2 metru. Prostor tak stísněný, že se nedá mluvit o chůzi. Vojáci se plazili bahnem, mezi zbytky těl, bez denního světla, s rizikem odražených střel od kovových stěn.

Klíčem k úspěchu ale nebyl jen podzemní postup. Charta jej synchronizovala s povrchovým útokem a dronovými údery, zasáhla ruské pozice „ze dvou rozměrů“ najednou. Na povrchu útočil mimo jiné 23. útočný pluk R.U.G. Rusové se ocitli v pasti: nemohli ustoupit zpět do trubky, protože tam už byli Ukrajinci, a na povrchu je tlačily drony a pěchota.

Výsledek: více než 15 kilometrů podzemních komunikací pod kontrolou, přes 30 zajatých ruských vojáků včetně důstojníků a podle Charty přes sto ruských ztrát celkem. Zveřejněné video ukazuje přesuny v potrubí, střety na krátkou vzdálenost i momenty, kdy se ruští vojáci vzdávají, záběry, jaké z podzemního boje prakticky neexistují.

Co operace změnila, a co ne

Trehubov po operaci uvedl, že Rusové ztratili možnost efektivně využívat tuto infiltrační trasu a že se „kardinálně změnila situace“ kolem Holubivky a Radkivky. To je reálný lokální průlom v iniciativě.

Jenže střízlivý pohled vyžaduje širší kontext. The Atlantic k 22. říjnu uvádí, že po zhruba šesti měsících podzemní války Charta znovu ovládla asi 15 kilometrů potrubí a dvě trubky. Ze 57 trubek v zóně bojů. Desítky dalších zůstávají v ruských rukou. Kupjanský sektor se nezlomil ve prospěch Ukrajiny jako celek, boj severně od města pokračuje a Rusové budou hledat alternativní trasy.

Přesto je „Veles“ víc než efektní epizoda. Je to důkaz trendu, který popisuje i Modern War Institute z West Pointu: na bojišti přesyceném drony, kde je každý povrchový pohyb potenciálně smrtelný, se válka přesouvá pod zem. Rusové to dělali u Avdijivky, v Kurské oblasti, u Kupjansku. Ukrajinci to teď obrátili a ukázali, že podzemí není jen úkryt, je to osa manévru.

Proč na tom záleží i za hranicemi Ukrajiny

Kupjansk není abstraktní bod na mapě. Česká vláda výslovně rámuje pomoc Ukrajině jako součást vlastní bezpečnosti, nikoli jen solidarity. Armáda ČR v rámci mise EUMAM vycvičila tisíce ukrajinských vojáků v ženijních, zdravotnických i dalších odbornostech. Česká muniční iniciativa počítala pro rok 2026 s dodávkou přes 1,8 milionu kusů dělostřelecké munice, munice, která pomáhá držet právě takové úseky fronty, kde se rozhoduje o tom, zda logistický uzel zůstane v ukrajinských rukou.

Operace „Veles“ ukazuje, jak Ukrajina lokálně vyrovnává ruskou početní převahu: ne čelním opotřebovávacím bojem, ale průzkumem, technologií a nečekanou osou útoku. Armáda, která má být druhou nejsilnější na světě, se u Kupjansku nechala překvapit vojáky, kteří se k ní doplazili trubkou o průměru metr dvacet.

Někde v bahně pod Oskilem teď leží opuštěné ruské vagonetky, které měly vozit zásoby pro infiltraci do ukrajinského týlu. Místo toho po nich jeli zajatci opačným směrem.