Rusko oznámilo, že dvoumístná verze Su-57 nese „jednu z klíčových technologií šesté generace“. Ve skutečnosti ukázalo prototyp a marketingový příběh.
Michail Strelec, hlavní konstruktér OKB Suchoj, v pořadu Vojenná přijímačka na státní stanici Zvezda prohlásil, že druhý kokpit nové verze Su-57D umožní řídit bezpilotní prostředky přímo z kabiny, a že právě tohle je technologie šesté generace. Státní agentura TASS výrok ochotně převzala. Jenže mezi prohlášením a prokázanou bojovou schopností zeje propast, kterou nezaplní ani sebelépe natočený televizní pořad. Program Su-57 totiž po více než šestnácti letech vývoje stále nedokázal překonat své nejzákladnější problémy: pomalou výrobu, nedozrálou avioniku a pochybnou úroveň stealth řešení.
Co přesně Rusové tvrdí, a co ne
Strelcova formulace je užší, než jak ji podala řada médií. Neřekl, že Su-57 je letoun šesté generace. Řekl, že dvoumístná varianta Su-57D má nést „jednu z klíčových technologií“, kterou tak označuje, konkrétně schopnost fungovat jako vzdušné velitelské stanoviště pro bezpilotní prostředky včetně těžkého útočného dronu S-70 Ochotnik a takzvaných rojových systémů. Zmínil i testování bojové umělé inteligence.
Prototyp Su-57D skutečně existuje. Dne 19. května 2026 absolvoval první let, což potvrdila přímo UAC, ruská sjednocená letecká korporace. Technický fakt tedy není vymyšlený. Co ale chybí, je jakýkoliv veřejně doložený důkaz, že Su-57D skutečně řídil Ochotnika, koordinoval roj dronů nebo testoval bojovou AI v reálných podmínkách. Žádné video, žádná data, žádný výsledek zkoušky. Pouze slova na státní televizi.
Propadák v číslech
První prototyp Su-57 vzlétl v lednu 2010. První sériový kus Rusko převzalo až o deset let později. Od té doby uplynulo dalších šest let a veřejně ověřitelné počty dodaných strojů zůstávají zahaleny mlhou; analytici hovoří o řádově nízkých desítkách kusů. Pro srovnání:
- F-35 Lightning II: přes 1 335 dodaných kusů k 27. květnu 2026 podle Lockheed Martin
- F-22 Raptor: inventář 183 kusů podle amerického letectva
- Rafale: 533 potvrzených objednávek ke konci roku 2025 podle Dassault Aviation
- Su-57: řádově nízké desítky, přesný počet Rusko nezveřejňuje
Analytici z britského RUSI už v roce 2020 konstatovali, že Su-57 „nedozrál v důvěryhodný frontový zbraňový systém“ a postrádá základní konstrukční prvky pro skutečně nízkou radarovou zjistitelnost. Pozdější analýza téhož institutu z listopadu 2025 rozebrala zranitelnosti výroby letounů Suchoj: závislost na zahraničních komponentech, sankční tlak na dodavatelský řetězec a rostoucí technologickou mezeru vůči NATO i Číně. Závod v Komsomolsku na Amuru, jediné místo finální montáže, se potýká s kapacitními problémy, které rozšiřování výroby řeší jen pomalu.
V červnu 2024 navíc ukrajinská vojenská rozvědka oznámila zásah Su-57 na letišti Achtubinsk, symbolický moment, který ukázal, jak vzácný a zranitelný tento stroj ve skutečnosti je.
Západ podobný směr nejen slibuje, ale testuje
Spolupráce pilotovaných a bezpilotních prostředků není ruský vynález. Je to směr, kterým se ubírají všechny hlavní letecké velmoci; rozdíl je v tom, jak daleko jsou ve veřejně doložených výsledcích.
Americké letectvo v červenci 2026 provedlo ostré střelecké testy v rámci programu Collaborative Combat Aircraft (CCA) a výslovně trvá na tom, že nad použitím zbraní musí mít vždy dohled člověk. Rozpočtové dokumenty Pentagonu pro fiskální rok 2027 počítají s integrací 142 sad do strojů F-22 právě pro řízení bezpilotních wingmanů. Airbus v rámci evropského programu FCAS veřejně popisuje již uskutečněné demonstrace spolupráce pilotovaných letounů s více bezpilotními prostředky. Plná vize FCAS, zahrnující nový bojový letoun NGF, vzdálené nosiče a bojový cloud, počítá s postupným náběhem ve třicátých letech a plným zavedením kolem roku 2040.
Ruský Su-57D má proti tomu veřejně doložen prototyp a prohlášení. Nic víc.
Proč to Rusko dělá právě teď
Šéf UAC Vadim Badecha výslovně řekl, že dvoumístná verze má pomoci úspěchu na zahraničních trzích. To je klíčová linka celého příběhu. Program Su-57 potřebuje reputační injekci, a exportní zákazníky, kteří by pomohli zaplatit další vývoj. Původní indický partner se z programu stáhl, žádný zahraniční odběratel dosud podepsal závaznou smlouvu.
Oznámení „schopnosti šesté generace“ tak funguje na třech frontách současně: jako domácí propaganda pro ruské publikum, jako exportní marketing pro potenciální kupce a jako informační operace v globálním mediálním prostoru. Celý řetězec šíření (OKB Suchoj, státní televize Zvezda, agentura TASS, korporace UAC a Rostec) je součástí ruské státní komunikační infrastruktury. Nezávislé ověření chybí.
Co to znamená pro Česko
Česká obranná strategie z roku 2023 výslovně hovoří o potřebě nové generace nadzvukového víceúčelového letounu a posílení obrany proti rojům bezpilotních prostředků. Trend spolupráce pilotovaných a bezpilotních platforem je reálný a Česko se mu nevyhne, ať už v rámci budoucího provozu objednaných F-35, nebo při budování protidronové obrany.
Krátkodobě ale Su-57 nepředstavuje hrozbu, která by měnila rovnováhu sil. Strojů je příliš málo, jejich schopnosti jsou příliš nejasné a válka na Ukrajině, trvající už více než čtyři roky, ukazuje, že Rusko své „špičkové“ letouny nasazuje jen okrajově a opatrně, právě proto, že si nemůže dovolit o ně přijít.
Označit druhé sedadlo v prototypu za „schopnost šesté generace“ je asi tak přesvědčivé jako nazvat garáž závodní stájí jen proto, že v ní stojí nedokončený motor.