Sovětské mosty přes Dněpr měly pověst nezničitelných kolosů. Opakované údery levnými klouzavými pumami ji rozbily, ne nutně do řeky, ale z provozu.
Ve veřejném prostoru koloval roky jeden působivý mýtus: mosty přes Dněpr byly prý stavěny tak, aby přežily i taktický jaderný úder. Šířili ho komentátoři, veteráni, občas i inženýři, například Oleh Derfler, který v rozhovoru pro UNIAN tvrdil, že kyjevské mosty „vydrží i taktickou jadernou zbraň“. Projektovou dokumentaci, která by to potvrzovala, se nikdy nepodařilo dohledat. Reálný základ měla jen první polovina příběhu: sovětská mostní škola, jejíž tradici dokládá i historie Patonova institutu, skutečně stavěla přes Dněpr mimořádně robustní svařované konstrukce s obrovskou rezervou. Jenže z „těžko zničitelného“ se v mediálním prostoru stalo „nezničitelné“, a právě to se teď ukazuje jako nebezpečná iluze.
Stará puma, nová křídla
Klíčem k pochopení toho, co se děje, je nenápadná zkratka UMPK. Jde o sadu aerodynamických ploch a navigačního modulu, kterou Rusko montuje na staré neřízené pumy typu FAB ze sovětských skladů. Základ zbraně je tedy doslova „obyčejný“, sériová letecká puma bez jakéhokoli navádění, jakou bombardéry shazovaly už v Afghánistánu. Nový kit z ní ale udělá klouzavou řízenou munici, která po odhozu z výšky neplachtí jen pár set metrů, ale desítky kilometrů.
Podle ukrajinského ministerstva obrany se tyto pumy běžně odhazují ze vzdálenosti 50 až 95 kilometrů v závislosti na výšce a rychlosti nosiče. Principem je to totéž, co americký JDAM-ER od Boeingu, i tam jde o přidání kitu ke klasické pumě, který prodlužuje dosah z přibližně 24 na více než 72 kilometrů. Zásadní rozdíl je v hmotnostní třídě. Zatímco JDAM-ER se typicky montuje na 227kg pumu (500 liber) a britský Paveway IV pracuje ve stejné kategorii, ruská FAB-1500 váží 1 500 kilogramů. Ničivost je nesrovnatelná. A cena výroby minimální, protože tělo pumy už existuje.
Rusko tuto metodu v masovém měřítku rozjelo až v průběhu války, první nasazení UMPK se datuje do roku 2023. Nešlo tedy o žádný „zázračný“ objev, ale o postupnou evoluci: nejdřív menší ráže, kratší dosah, pak těžší pumy, delší dolet, modernizované verze s reaktivními motory a proměnlivými body odpalu.
Záporoží: mosty pod palbou
Standardním nosičem těchto pum je Su-34, dvoumístný frontový bombardér, který podle oficiálního prospektu Rosoboronexportu unese až 8 500 kilogramů výzbroje, dosahuje rychlosti kolem 1 900 km/h a operuje do výšky přibližně 17 000 metrů. Pro odhoz klouzavých pum z bezpečné vzdálenosti od fronty je ideální.
V Záporoží, kde se fronta nachází jen desítky kilometrů od města, začaly v roce 2026 dopadat modernizované řízené pumy na mosty přes Dněpr. Podle regionálního zpravodajství Suspilne místní úřady reagovaly úplnými uzávěrami, nočním režimem pro nákladní dopravu a přípravou záložních tras. Mosty neupadly do řeky, ale přestaly plnit svou funkci. Reverzní provoz, omezení tonáže, noční konvoje. Pro město s téměř sedmi sty tisíci obyvatel na obou březích Dněpru je to logistický polozkolaps.
Právě tady se láme mýtus o nezničitelnosti. Ve válce totiž nerozhoduje, jestli most spadl. Rozhoduje, jestli se po něm dá projet dnes večer, a jestli ho protivník dokáže zítra znovu zasáhnout.
Zatoka: jiná zbraň, stejný cíl
Na jihu Ukrajiny, v oděském směru u Bilhorod-Dnistrovského, Rusko zvolilo jiný prostředek. Most je daleko od fronty, takže klouzavé pumy z taktických letounů nepřipadají v úvahu. Místo nich přiletěly balistické střely Iskander a naváděné střely; podle ukrajinské armády šlo o kombinaci dvou Iskanderů a osmi řízených střel.
Pro pobřežní cíle v tomto prostoru má Rusko k dispozici ještě jednu zbraň, která ukrajinské obraně působí noční můry: protilodní střelu P-800 Oniks, odpalovanou z pobřežního systému Bastion. Podle analýzy CSIS dosahuje rychlosti přes 2,5 Machu, tedy více než 3 000 km/h, a v závěrečné fázi letu klesá velmi nízko nad hladinu. Mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ihnat už dříve vysvětloval, proč je Oniks mimořádně těžko sestřelitelný: kombinace extrémní rychlosti, nízkého terminálního profilu a krátkého reakčního okna dává obraně minimum šancí.
Poškození mostu v bilhorod-dnistrovském směru zasáhlo přímo do exportní logistiky. Podle agentury Reuters s odkazem na Ukrzaliznycju by přeprava zhruba 3 000 obilných vagonů do dunajských přístavů bez tohoto mostu trvala 26 dnů, protože alternativní trasa vede přes Moldavsko s omezenou kapacitou. Železnice na obnově pracovala, ale pod hrozbou dalších úderů je každá oprava sázkou do loterie.
Kampaň proti páteři země
Útoky na mosty nejsou izolované akce. Zapadají do systematické ruské kampaně proti ukrajinské infrastruktuře, která za více než čtyři roky plnohodnotné války nabyla průmyslových rozměrů. Podle ukrajinského ministerstva dopravy zaznamenala Ukrzaliznycja od února 2022 přes 6 119 útoků. V roce 2026 prudce narostly i údery na civilní plavidla.
Zpráva OHCHR za období prosinec 2025 až květen 2026 popisuje systematické útoky na energetiku a v červenci 2026 OSN zaznamenala rekordní měsíční počet civilních obětí od začátku invaze. Mosty, elektrárny, železniční uzly, přístavy: Rusko neútočí na jednu kategorii cílů, ale na celou logistickou páteř země.
Pro NATO a nepřímo i pro Česko z toho plyne jasná lekce: zásobovací koridory potřebují redundanci, železniční uzly silnější protivzdušnou obranu a mostní přechody záložní mobilní infrastrukturu. Konkrétní trasy vojenských dodávek se z bezpečnostních důvodů nezveřejňují, takže nelze říct, že právě přes poškozený most u Zatoky jezdily české zbraně. Jisté ale je, že jakýkoli náklad směřující z rumunského směru teď čelí zpoždění, překládce a vyšší zranitelnosti.
Co zbylo z mýtu
Mýtus o nezničitelnosti nesrazil jeden „zázračný“ zásah. Srazila ho schopnost proměnit desítky let staré pumy v levnou řízenou munici a vynucovat si provozní kolaps opakovanými údery, bez nutnosti most skutečně shodit do řeky. Sovětští inženýři stavěli dobře. Ale stavěli pro jiný druh války, v níž se počítalo s jedním mohutným úderem, ne s trpělivým bombardováním, které se vrací pokaždé, když se na mostě objeví opravářská četa.