Ukrajinci začínají stavět pro NATO. V Litvě vybudují muniční závod, Rusové ji tam nemohou bombardovat

Ukrajinská zbrojní skupina DEMZ podepsala s Litvou smlouvu na stavbu muničního závodu. Výroba podle standardů NATO má běžet na dvou místech, kam ruské rakety nedosáhnou bez střetu s celou Aliancí.

Dělostřelecká munice i Zdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických
                   

Dne 14. srpna 2026 se v Litvě odehrálo něco, co ještě před pár lety nedávalo smysl. Firma z Dnipra, která před válkou vyráběla elektromagnety a průmyslové separátory, podepsala investiční smlouvu na výstavbu muničního závodu na území členského státu NATO. Nejde o symbolické gesto ani o další memorandum o porozumění. Jde o konkrétní továrnu se dvěma výrobními lokalitami, harmonogramem stavby od podzimu 2026 a plánovaným spuštěním výroby do konce roku 2027. A hlavně jde o precedent, který mění způsob, jakým Ukrajina vede svou průmyslovou válku.

Proč Ukrajina staví muniční závod v cizí zemi

Odpověď je pragmatická a nelze ji odbýt jednou větou. Ukrajinský obranný průmysl za více než čtyři roky plnohodnotné války vyrostl do rozměrů, které by v roce 2022 nikdo nepředpověděl; podle ukrajinského ministerstva obrany domácí výroba pokrývá přes polovinu potřeb ozbrojených sil a kapacita vzrostla padesátinásobně. Jenže každý závod na ukrajinském území je potenciální cíl ruských raket a dronů. Stačí jeden přesný zásah a měsíce výroby jsou pryč.

Program Build with Ukraine proto otevřeně počítá s kopírováním výrobních linek do partnerských zemí. Není to přiznání slabosti. Je to diverzifikace, kterou by provedla každá firma operující ve válečné zóně, kdyby měla tu možnost. DEMZ ji dostal, a vybral si Litvu.

Při výběru lokality firma zvažovala i Polsko, Bulharsko, Rumunsko, další pobaltské státy a Českou republiku. Litva vyhrála kombinací faktorů: bezpečnost na východním křídle NATO, připravená průmyslová infrastruktura, dostupná pracovní síla, vstřícná regulace a aktivní státní podpora obrannému průmyslu. Stojí za zmínku, že Litva tento projekt přetáhla i před Prahou.

Kde přesně závod vzniká a co bude vyrábět

Oficiální oznámení litevského ministerstva financí potvrzuje dvě lokality. V průmyslovém parku Alytus má DEMZ využít existující budovy pro výrobu kovových komponentů munice, což umožní rychlejší rozjezd bez čekání na stavbu na zelené louce. Druhá lokalita leží v okrese Prienai, kde na pozemku u obce Balbieriškis roste montážní závod hotové munice. Říjnové informace z litevského veřejnoprávního vysílání LRT naznačují, že projekční a kontraktační práce v obou lokalitách už běží.

Konkrétní ráže ani typ střeliva veřejně potvrzeny nebyly. Litevské i ukrajinské zdroje mluví obecně o „obranné munici a jejích komponentech“ vyráběných podle standardů NATO. Formulace „pro NATO“ tedy neznamená, že by závod vlastnila Aliance. Znamená dvě věci: munice bude splňovat alianční specifikace a vedle primárního odběratele, ukrajinské armády, ji budou moci nakupovat i členské státy podle vlastních potřeb. Vznikne tak až 450 pracovních míst.

Proč tam Rusové nemohou bombardovat

Fyzicky samozřejmě mohou. Ruské balistické a řízené střely mají dostatečný dosah. Ale politicko-vojenská bariéra je nepřekonatelná bez ochoty spustit třetí světovou válku. Litva je členský stát NATO a článek 5 Severoatlantické smlouvy říká jasně: ozbrojený útok proti území jednoho spojence v Evropě je považován za útok proti všem.

Litva navíc není prázdné území s papírovou zárukou. Nad Pobaltím trvale operuje mise Baltic Air Policing, v jejímž rámci se střídají stíhací letouny členských států; naposledy převzaly zodpovědnost francouzské a rumunské vzdušné síly. Přímý ruský úder na litevském území by tedy nebyl jen porušením mezinárodního práva, ale útokem na stát chráněný reálnou alianční přítomností. To je zásadní rozdíl oproti situaci na Ukrajině, kde každý obranný závod funguje ve válečném prostoru bez kolektivní bezpečnostní záruky.

Riziko ale nemizí úplně. Litevská kontrarozvědka upozorňuje, že Rusko zvyšuje tlak na evropské státy podporující Ukrajinu prostřednictvím propagandy, zastrašování, zpravodajských operací a dalších hybridních aktivit. Reálná hrozba pro závod DEMZ tedy nespočívá v raketovém úderu, ale v sabotážích, kybernetických útocích a informačních kampaních.

Ukrajinské know-how ověřené frontou

To, co DEMZ přináší do Litvy, není jen výrobní linka. Je to inženýrský cyklus, který se za války zrychlil na zlomek mírového standardu. Firma, která před únorem 2022 vyráběla průmyslové drapáky a manipulační techniku, přesměrovala své závody do obranné výroby a dnes zaměstnává přes čtyři tisíce lidí. Její výhodou je krátký inovační cyklus: vývoj, testování, zpětná vazba z fronty, úprava, a znovu. Západní zbrojovky tento proces měří v letech. Ukrajinské firmy v týdnech.

Právě proto nejde jen o přesun výroby do bezpečí. Jde o export bojového know-how do evropského průmyslového zázemí, kde se může opřít o stabilní dodavatelské řetězce, kvalifikovanou pracovní sílu a finanční nástroje, jako je evropský program SAFE pro společné obranné projekty.

Litva není výjimka, ale součást trendu

DEMZ není solitér. Dánsko otevřelo své území ukrajinským obranným firmám a společnost Fire Point tam jako první ukrajinská firma spustila továrnu. Norsko rozjelo společnou výrobu ukrajinských úderných dronů střední kategorie. Ve Finsku byly v srpnu 2026 podepsány dokumenty k výrobě dronů a bezosádkových pozemních systémů. A ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo iniciativu na licenční výrobu ukrajinských zbraní v zemích formátu Ramstein.

Česko zatím velký muniční projekt typu DEMZ na svém území nemá, ale bezpečnostní dohoda mezi Prahou a Kyjevem výslovně počítá s vytvořením podmínek pro umístění ukrajinských průmyslových kapacit na českém území. Jedna ukrajinská firma už do Česka přesunula vývoj a výrobu dronů. Česká muniční iniciativa, do které zahraniční dárci vložili přes 93 miliard korun, je přitom primárně nákupní mechanismus; litevský model jde o krok dál a vytváří novou výrobní kapacitu přímo v Evropě.

Jeden závod v Litvě válku nevyhraje a muniční deficit sám nevyřeší. Ale model, který za ním stojí (ukrajinská technologie plus evropské bezpečné zázemí), je škálovatelný. A pro Moskvu představuje problém, na který nemá odpověď bez eskalace, kterou si nemůže dovolit.

Proč Ukrajinci staví v cizině?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Jan Boháč

Zobrazit další články