U Tchaj-wanu ukazují celé Číně sílu, jakou neviděla. Amerika s Japonskem provádí největší cvičení v historii

Dne 19. října 2026 se na malém japonském ostrově Jonaguni, nejzápadnějším obydleném kousíčku japonského souostroví, poprvé v historii rozložily americké mobilní protilodní systémy NMESIS. Zároveň tam dorazil japonský Type 25, čerstvě zavedená pobřežní raketa s odhadovaným dostřelem kolem tisíce kilometrů, která dosud nikdy neopustila svou domovskou základnu. Obojí na místě, odkud je za dobré viditelnosti vidět tchajwanské pobřeží. Cvičení Keen Sword probíhá každé dva roky od osmdesátých let. Letošní ročník ale nemá v historii série obdobu, ani rozsahem, ani tím, co přesně spojenci nacvičují.

Rekordy v číslech i v rozptýlení sil

Keen Sword 27 shromáždil podle japonského generálního štábu 57 000 účastníků, zhruba 45 000 příslušníků japonských sil sebeobrany a rekordních 12 000 Američanů. Pro srovnání: předchozí ročník v roce 2024 počítal s 33 000 Japonci a 12 000 Američany, ročník 2020 s 37 000 Japonci a 9 000 Američany. Nárůst je tedy především na japonské straně, a to o více než třetinu.

Na moři operuje asi 40 lodí včetně úderné skupiny letadlové lodi USS Theodore Roosevelt, ve vzduchu 260 letadel. Počet lodí je srovnatelný s předchozím ročníkem, takže „největší v historii“ stojí především na třech pilířích:

• Personál – jednoznačné historické maximum.
• Rozsah rozmístění – japonské ministerstvo obrany ho označilo za největší dočasné rozptýlení aliančních jednotek v rámci Keen Sword vůbec.
• Šíře koalice – vedle USA a Japonska se přímo účastní Austrálie, Kanada, Francie, Německo, Nizozemsko, Nový Zéland a Filipíny. Jižní Korea a Británie přihlížejí jako pozorovatelé.

Konvertoplány Osprey přistávají na civilních letištích na ostrovech Mijako a Išigaki. Na Išigaki stojí americké raketomety HIMARS. Celá jihozápadní ostrovní linie se proměnila v cvičnou palebnou síť.

Rakety, které mění pravidla hry

Nejsilnější signál letošního ročníku neleží v počtu vojáků, ale v tom, co konkrétně dělají na ostrovech prvního řetězce. Dva systémy si zaslouží pozornost.

Type 25 je japonská pobřežní protilodní střela, jejíž vývoj byl dokončen a název oficiálně potvrzen teprve v březnu 2026. Její předchůdce Type 12 měl dostřel kolem 200 kilometrů. Podle oborových zdrojů, například Naval News, se u Type 25 počítá s dosahem přibližně tisíc kilometrů, tedy pětinásobkem. Během Keen Sword 27 poprvé opustil svou domovskou základnu Camp Kengun a přesunul se na jihozápadní ostrovy.

NMESIS je americký systém námořní pěchoty, který na Okinawu dorazil teprve v červnu 2026. Používá norskou protilodní střelu NSM s dostřelem přes 300 kilometrů. Jeho síla není v tom, že by přestřelil čínské rakety, to nedokáže. Čínský DF-21D má dostřel přes 1 500 kilometrů. Síla NMESIS spočívá v něčem jiném: je mobilní, lehký, rychle přesunovatelný a obtížně detekovatelný. Na malém ostrově jako Jonaguni se dá schovat, přesunout a vystřelit dřív, než ho protivník najde.

Dohromady tyto systémy vytvářejí model, který americká námořní pěchota nazývá „odepření moře“. Cílem není zničit celou nepřátelskou flotilu, ale udělat průchod kolem ostrovů tak riskantní a nákladný, že se protivník musí rozmýšlet, zda se o něj vůbec pokusí.

Proč právě Jonaguni, a co to říká Pekingu

Jonaguni leží 110 kilometrů od tchajwanského pobřeží. Je to přirozená brána mezi Východočínským mořem a Filipínským mořem, tedy přesně prostor, kterým by čínské námořnictvo muselo projít při jakékoli operaci směrem k Tchaj-wanu nebo do otevřeného Pacifiku.

Tokio oficiálně tvrdí, že cvičení necílí na žádný konkrétní stát. Geografie ale mluví jasně. Rozptýlení raketových systémů po ostrovech prvního řetězce odpovídá scénáři, v němž spojenci chtějí zablokovat nebo výrazně ztížit pohyb nepřátelských lodí v okolí Tchaj-wanu. Podle nás je právě tohle jádro vzkazu: ne jedna „superzbraň“, ale schopnost rozsypat protilodní palbu po desítkách pozic na malých ostrovech, kde je těžké ji najít a ještě těžší ji najednou vyřadit.

Peking to čte přesně tak. Čínské ministerstvo obrany 29. října výslovně zmínilo nasazení Type 25 i NMESIS na Jonaguni a varovalo, že „nikdo nemá podceňovat čínské odhodlání bránit suverenitu“. Čínské ministerstvo zahraničí už dříve v červnu prohlásilo, že oblast východně od Tchaj-wanu spadá pod čínskou jurisdikci. Během samotného cvičení pokračovaly čínské lety a námořní patroly kolem Tchaj-wanu; tchajwanské ministerstvo obrany hlásilo 14 letů a 7 lodí za 19.–20. října, 6 letů a 7 lodí za 29.–30. října. Napětí trvá, ale dostupná čísla neukazují na bezprostřední skok do otevřeného konfliktu.

Co by konflikt v průlivu znamenal pro svět, a pro Česko

Tchajwanským průlivem podle OECD prochází 25 procent světového námořního obchodu. Tchajwanský TSMC vyrábí přes 90 procent nejpokročilejších čipů na planetě. Obchod Tchaj-wanu s Evropskou unií dosahuje téměř 1,7 bilionu korun ročně. Jakýkoli vojenský konflikt v této oblasti by zasáhl dodavatelské řetězce elektroniky, automobilového průmyslu i strojírenství, tedy přesně odvětví, na nichž stojí česká exportní ekonomika.

Česká republika přitom není pouhým divákem. Vlastní Strategie pro spolupráci s Indo-Pacifikem výslovně jmenuje Japonsko mezi klíčovými partnery a podporuje koncept „svobodného a otevřeného Indo-Pacifiku“. Bezpečnostní strategie z roku 2023 označuje Čínu za systémovou výzvu. A v říjnu 2026 český ministr obrany v Soulu hovořil o možné praktické spolupráci v regionu včetně účasti na cvičeních. Nejde o signál, že by se čeští vojáci chystali do Tichého oceánu, jde o politickou podporu architektury, jejíž součástí je právě Keen Sword.

Cvičení skončí, model zůstane

Zatím není veřejně potvrzeno, že by NMESIS na Jonaguni zůstal natrvalo. Formálně jde o cvičné rozmístění. Jenže právě to je podstata: spojenci testují model, který mohou kdykoli zopakovat. Největší riziko pro Peking není v tom, že na jednom ostrově stojí jedna raketová baterie. Je v tom, že Washington s Tokiem ukázaly, jak rychle ji tam dokážou dostat, a že příště jich může být víc, na více ostrovech najednou.