Satelitní snímek odhalil, že Čína testuje ponorku s třítrupovou konstrukcí. Nese až 18 raket a připomíná tu ze studené války

Komerční satelitní snímek firmy Vantor zachytil 12. května 2026 v přístavu Dalian černé plavidlo neobvyklého tvaru: jeden centrální trup a dva boční stabilizační trupy u zádi. Analytik H. I. Sutton z Naval News snímek rozebral a k 28. říjnu 2026 uvedl, že plavidlo už prochází zkouškami v Chuludao, dalším čínském námořním středisku na pobřeží Bohajského zálivu. Nejde o klasickou útočnou ponorku. Jde o něco, co Čína dosud veřejně nepřiznala: bezpilotní plovoucí zásobník střel, který se vynoří, odpálí salvu a zmizí. Koncept starý desítky let, zabalený do technologií roku 2026.

Stavba, přesun, zkoušky: co víme o chronologii

Projekt není novinkou posledních týdnů. Už 29. října 2025 zachytily satelity stavbu neobvyklého černého trimaranu v loděnici v Kuang-čou, tehdy jej Sutton poprvé popsal jako „polopotopitelnou raketovou loď“. O půl roku později se plavidlo objevilo v Dalianu, vzdáleném přes dva tisíce kilometrů na severovýchod. A k říjnu 2026 už podle Naval News probíhají aktivní zkoušky v Chuludao.

Tři místa, tři fáze. Kuang-čou pro stavbu, Dalian jako mezistupeň, Chuludao pro testování. Čína o projektu oficiálně mlčí: neexistuje veřejné označení, třídní jméno ani potvrzení ze strany čínského námořnictva. Veškeré informace pocházejí z komerčních satelitních snímků a otevřené zpravodajské analýzy.

Tři trupy, žádná posádka a hangáry plné raket

Proč trimaran? Tři trupy zajišťují stabilitu na hladině, což je klíčové ve chvíli, kdy se mají raketové tubusy vztyčit ze svislé polohy a odpálit. Viditelný šnorchl naznačuje dieselový pohon, nikoliv jaderný reaktor, jaký pohání velké strategické ponorky. Plavidlo je navrženo pro krátké ponory a rychlé vynoření, ne pro měsíce pod hladinou.

Ze snímků je prokazatelně vidět nejméně osm raketových tubusů v jednom hangáru. Analytici Naval News ale odhadují, že druhý hangár má shodnou konfiguraci, což dává 16 tubusů. Horní odhad sahá k 18. Typ střel potvrzen není. Mezi kandidáty se objevuje JJ-20, protilodní střela, kterou Čína veřejně ukazuje na torpédoborcích Type 055 a 052D. To je ale dedukce, ne fakt.

Zásadní konstrukční detail odhalila výpočetní analýza Rachel Pawlingové: hangáry pro zbraně zabírají tolik vnitřního objemu, že prostor pro klasickou posádku prakticky nezbývá. Malý otevřený můstek na věži dává smysl pro přístavní manévrování, ne pro bojový provoz s lidmi na palubě. Bezpilotnost tedy není vedlejší efekt nedostatku místa. Je to záměr, který uvolňuje prostor pro výzbroj a dělá riskantní vynoření přijatelnějším: ztráta stroje bolí méně než ztráta posádky.

Echo studené války: stejná logika, jiná doba

Sovětské raketové ponorky třídy Juliett a Echo ze šedesátých a sedmdesátých let fungovaly na identickém principu. Musely vyplout na hladinu, rozvinout odpalovací zařízení, aktivovat radar a navést střely na cíl. Podle studie US Naval Institute byly v této fázi extrémně zranitelné: na hladině pracovaly s radarem a datalinkem, což je vystavovalo detekci i protiútoku.

Čínský trimaran tuto logiku recykluje, ale s podstatnými úpravami. Sovětské ponorky musely cíl hledat samy nebo čekat na data z letounů. Čínská platforma by cílová data dostávala z rozsáhlé senzorové sítě: satelitů, dronů, hladinových lodí, podmořských senzorů. Svědectví pro americkou komisi USCC z března 2026 popisují, že Čína intenzivně buduje právě takovou architekturu, propojení senzorů, komunikačních uzlů a zbraňových nosičů do takzvané „sítě pro ničení cílů“. Trimaran do tohoto modelu zapadá jako levný, postradatelný střelec, který nepotřebuje vlastní oči.

Zranitelnost při vynoření ale nezmizí. Pouze se přesouvá z lidské posádky na stroj.

Mezi americkou Orcou a ruským Poseidonem

Čínský trimaran není jediným bezpilotním podmořským projektem na světě, ale od konkurence se výrazně liší. Americký Orca XLUUV od Boeingu je autonomní víceúčelová platforma s modulárním nákladovým prostorem, univerzální nosič pro různé mise, ne specializovaný raketový zásobník. Ruský Poseidon stojí na opačném konci spektra: jaderně poháněný a jaderně vyzbrojený prostředek pro strategický průnik a odvetu, o jehož testu hovořil Putin na podzim 2025.

Čínský trimaran stojí někde mezi. Regionální, síťově naváděný, taktický. Není to superponorka ani zbraň posledního soudu. Je to plovoucí zásobník střel, který má být dostatečně levný na to, aby jich Čína mohla postavit víc, a dostatečně postradatelný na to, aby riskoval vynoření v dosahu nepřátelské protivzdušné obrany.

Pro srovnání: čínské námořnictvo dnes provozuje 13 konvenčních ponorek třídy Song a 21 třídy Jüan. Ty jsou klasické útočné ponorky pro torpéda a podhladinový boj, nesou střely typu JJ-18 a operují pod hladinou. Trimaran nedělá nic z toho. Nedoplňuje ponorkovou flotilu, rozšiřuje ji o úplně novou kategorii.

Co to znamená pro region a pro NATO

Jeden prototyp ve zkouškách rovnováhu sil nemění. Význam by získal až v sérii a v zapojení do reálné naváděcí architektury. Tchajwanské ministerstvo obrany ale už dnes varuje, že rostoucí aktivita čínského námořnictva zkracuje varovné a reakční časy ostrova. Každý nový nosič střel, byť experimentální, tento tlak zesiluje.

Pro Českou republiku a Evropu je dopad nepřímý, ale reálný. NATO ve vilniuském komuniké explicitně označilo čínské ambice a nátlakové politiky za bezpečnostní výzvu pro spojence. Čínsko-ruská obranná spolupráce, včetně indicií o transferu ponorkového know-how, který podle reportu C4ADS zahrnoval zásilky konstrukční kanceláře Rubin do Číny v hodnotě přes dvě miliardy korun, tento rámec jen posiluje. Přímá spojitost mezi ruskými materiály a tímto konkrétním trimaranem ale veřejně doložena není.

Pokud se projekt osvědčí a Čína zahájí sériovou výrobu, nepůjde o jednu „superponorku“. Půjde o levné, postradatelné bezpilotní nosiče rozmístěné po západním Pacifiku, schopné vynořit se z nečekaného směru a vypálit salvu na cíl, který nikdy samy neviděly. Přesně to dělá koncept nebezpečným: ne síla jednoho kusu, ale množství a nepředvídatelnost celé sítě.