Lotyšsko už se s tím nebude na hranicích s Běloruskem mazlit. Vojáci smí střílet bez varování, pokud nelze útok zastavit jinak

V noci z 5. na 6. října 2026 dovedla skupina maskovaných osob nejméně dvacet migrantů k lotyšsko-běloruské hranici. Maskovaní průvodci vyhrožovali lotyšským vojákům a podle plukovníka Guntarse Strazdītise demonstrovali předmět připomínající zbraň. O několik hodin později další maskované osoby prostříhaly hraniční plot, vstoupily na lotyšské území, poškodily napájecí infrastrukturu a odcizily sledovací kamery. Pro Lotyšsko to byl zlomový moment. Ne proto, že by migrační tlak na východní hranici byl něčím novým, od začátku roku 2026 pohraničníci zastavili přes dvanáct tisíc pokusů o nelegální překročení. Ale proto, že se charakter incidentů změnil. Z migračního nátlaku se stala ozbrojená sabotáž.

Co přesně novela mění

Lotyšská Saeima schválila 29. října 2026 v urgentním režimu novelu zákona o Státní pohraniční stráži spolu se související úpravou trestního řádu. Pohraničníci nově získávají výslovné oprávnění použít fyzickou sílu, speciální prostředky, služebního psa i střelnou zbraň k odvrácení útoku na střežené objekty a hraniční infrastrukturu. Klíčový posun: zbraň mohou použít bez předchozího varování, pokud varování v dané situaci není možné.

Nejde o plošnou licenci ke střelbě na kohokoli, kdo se přiblíží k hranici. Podmínka je jasně vymezená, musí probíhat útok na střežený objekt nebo infrastrukturu a varování musí být v konkrétní situaci neproveditelné. Při zranění nebo smrti je pohraniční stráž povinna informovat prokuraturu nejpozději do 24 hodin. Přiměřenost zásahu se posuzuje dál.

Důležité zpřesnění: novela míří primárně na příslušníky Státní pohraniční stráže, nikoli na armádu jako celek. Na hranici ale od srpna 2026 působí i lotyšské ozbrojené síly v rámci operace VILKATIS, a právě jejich vojákům maskované osoby v říjnu vyhrožovaly. Vojáci přitom podle vyjádření lotyšského generálního štábu mohli zbraň v sebeobraně použít i před novelou. Teď mají pohraničníci vedle nich srovnatelné pravomoci.

Proč nestačil dosavadní režim

Dosavadní pravidla umožňovala pohraničníkům sáhnout po zbrani při ozbrojeném útoku nebo ohrožení života. Při poškozování infrastruktury ale museli nejdřív vydat varování. A právě to se ukázalo jako slabina. Narušitelé ze strany Běloruska prostříhali plot, poškodili kamery a napájecí systémy, a než pohraničníci stihli varování vydat, pachatelé zmizeli zpět za hranici. V roce 2026 lotyšská pohraniční stráž eviduje přes šedesát případů poškození infrastruktury.

Říjnový incident nebyl ojedinělý. Lotyšské ministerstvo obrany už v lednu 2026 zveřejnilo důkazy o zapojení běloruských bezpečnostních a vojenských struktur do organizace nelegální migrace, včetně nálezů dokumentů běloruského vojáka z 19. gardové mechanizované brigády a fotografií migrantů ve vojenských vozidlech s běloruskými pohraničníky. K říjnovému útoku se na Telegramu přihlásila anonymní skupina nazývající se Melnie rusi (Černá Rus), jejíž mluvčí vystupoval pod přezdívkou Neman. Lotyšští bezpečnostní analytici ji považují za možnou krycí strukturu běloruských a ruských služeb. Státní bezpečnostní služba kvůli tomu zahájila trestní řízení pro vytvoření zločinecké organizace.

Širší obranný rámec: operace VILKATIS a pobaltský tlak na EU

Novela není izolovaný krok. Lotyšsko od 11. srpna 2026 vede na východní hranici bezpečnostní operaci VILKATIS, koordinovanou krizovým centrem vlády. Zapojeny jsou pohraniční stráž, policie, vojenské i civilní zpravodajské služby, armáda s drony, vrtulníky a letouny. Předseda parlamentního výboru pro obranu Raimonds Bergmanis při projednávání novely mluvil otevřeně o hybridní válce na vnější hranici EU a NATO.

Lotyšsko v tom není samo. Polsko už v roce 2024 přijalo zákon, který měl právně krýt vojáky používající zbraň při ohrožení bezpečnosti státu na hranici s Běloruskem. Litva zvolila kombinaci fyzické bariéry, režimu vracení migrantů zavedeného v srpnu 2021 a masivního technologického vyzbrojení, asi 90 % litevských pohraničníků má výzbroj podle standardů NATO. I Litva přitom čelí agresivním provokacím: útoky kamením na hlídky, pokusy o prostříhání bariéry, v červenci 2026 dokonce odhalený tunel určený k pašování migrantů.

Pobaltské státy spolu s Polskem a Finskem navíc společně tlačí na Evropskou komisi, aby při hodnocení migračního tlaku počítala i zmařené pokusy o překročení hranice, nejen úspěšné vstupy. Argument je logický: čím úspěšnější obrana, tím méně lidí projde, a tím paradoxně menší pozornost Bruselu. Evropská unie už na tento tlak částečně reaguje. V říjnu 2026 schválila pro Litvu přes 800 milionů korun na věže, radary, drony a antidronové systémy k ochraně hranice.

Co to znamená pro Česko

Česká republika je v zásadně jiné pozici. Od roku 2007 je součástí Schengenu, nemá vnější schengenskou pozemní hranici a hraniční kontroly se jí prakticky týkají jen na mezinárodních letištích s lety mimo schengenský prostor. Podobná speciální novela by v českém kontextu nedávala smysl. Česko se na ochraně vnější hranice EU podílí hlavně prostřednictvím agentury Frontex a policejní spolupráce, tedy evropsky, ne přes vlastní exponovanou pozemní linii.

Lotyšská zkušenost ale do české debaty promlouvá jinak. Ukazuje, že ochrana vnější hranice Unie a NATO přestává být administrativní záležitostí a stává se vojensko-bezpečnostním problémem. A že státy, které tuto hranici fyzicky drží, potřebují od zbytku aliance víc než politickou solidaritu.

Lotyšská ministryně zahraničí Baiba Brazeová to v Tallinnu řekla přímo: instrumentalizace migrace je součástí ruské válečné doktríny namířené proti jednotě spojenců. Když maskovaní muži s předměty připomínajícími zbraně ženou migranty na hraniční plot a vzápětí strhávají kamery, nejde o migrační krizi. Je to testování hranic, doslova i přeneseně.