Video: Ukrajinci zasáhli letiště v Luhansku, kde Rusové parkovali Ka-52 a Mi-28. Základnou stoupal černý sloup dýmu

Záběry, které jako první zveřejnil monitorovací kanál Exilenova+ a převzala řada médií včetně UNITED24 Media, ukazují aktivní požár na území vojenského objektu a tmavý dým viditelný za městskou zástavbou. Nejde přitom o ledajaký kout okupovaného Donbasu. Bývalé civilní letiště asi osm kilometrů jižně od městské hranice Luhansku a přilehlý areál někdejší Vyšší vojenské letecké školy navigátorů slouží ruským silám jako vrtulníková a týlová základna přinejmenším od léta 2023. Právě tam satelitní snímky a OSINT analytici opakovaně dokumentovali přítomnost bitevních vrtulníků Ka-52 „Aligátor“ a Mi-28 „Noční lovec“ spolu s transportními Mi-8 a Mi-17. Ukrajina teď do tohoto uzlu udeřila znovu, a video naznačuje, že tentokrát hoří pořádně.

Co víme a co zatím ne

Bezpečně doložitelné je toto: areál u bývalého letiště byl zasažen, vypukl rozsáhlý požár a i proruské kanály mluvily o „velkém ohni“. Okupační varovný systém hlásil ráno 3. listopadu nebezpečí bezpilotních letounů směřujících na Luhansk, což činí dronový útok pravděpodobným scénářem. Potvrzený ale není.

Co nevíme: typ použité munice, přesný počet zasažených objektů ani to, kolik vrtulníků v době úderu stálo na stojánkách. Ukrajinské velení se k operaci do doby publikace veřejně nepřihlásilo a satelitní snímky po zásahu zatím nejsou k dispozici. Černý dým naznačuje hoření pohonných hmot, techniky nebo skladovaného materiálu, ale jde o dedukci, nikoli potvrzený fakt.

Proč je Luhansk pro Rusy tak důležitý

Luhansk není frontové město. Leží zhruba sto kilometrů od linie dotyku, což z něj po většinu války dělalo relativně bezpečný týl. Právě proto si ho ruské velení vybralo jako logistický a letecký uzel. Vrtulníky odtud doletí na bojiště za přibližně třicet minut, přitom základna disponuje hotovou infrastrukturou: ranvejí, stojánkami, manipulačními plochami a desítkami budov bývalé školy navigátorů, kde lze ubytovat personál a skladovat techniku. Celý areál navíc chránila objektová protivzdušná obrana.

Jak ale popsalo Rádio Svoboda už v roce 2024, z Luhansku se stal vojenský hub, a právě to z něj udělalo cíl. Vzdálenost od fronty, která měla chránit, se postupně smršťuje, ne geograficky, ale technologicky. Drony s delším doletem a přesnější navigací proměňují „bezpečný týl“ v dosažitelný terč.

Říjen 2023: precedent, který Rusy nic nenaučil

Luhanské letiště už jednou hořelo. V říjnu 2023 ho Ukrajina zasáhla v rámci operace Dragonfly, která byla ve veřejném americkém i kongresovém reportingu spojována s raketami ATACMS. Tehdejší satelitní analýza OSINT analytika Tatarigami_UA identifikovala nejméně pět poškozených vrtulníků přímo na stojánkách. Přesto Rusové lokalitu neopustili. Podle zprávy Euromaidan Press tam ještě týden před novým úderem z listopadu 2026 udržovali vojáky v areálu letecké školy.

Rozdíl oproti roku 2023 je v tom, co zatím nemáme: tehdy existovaly satelitní stopy a konkrétní bilance ztrát, teď máme jen video požáru. To ale neznamená, že úder byl méně účinný, znamená to jen, že na vyhodnocení škod si musíme počkat.

In Luhansk, a strike hit the area around an abandoned airfield, the infrastructure of which the occupying forces are using for military purposes. https://t.co/wtQ9zvaDGU

— Exilenova+ (@Exilenova_plus) November 3, 2026

Ka-52 a Mi-28: cenné stroje, kterých ubývá

I kdyby na stojánkách v době úderu nestál jediný vrtulník, samotné zasažení infrastruktury (paliva, servisu, ubikací, obslužné techniky) představuje pro ruské letecké operace v regionu citelný zásah. Pokud tam ale nějaké stroje byly, ztráta bolí dvojnásob.

Podle adresáře FlightGlobal pro rok 2025 mělo Rusko v aktivním inventáři 135 kusů Ka-52 a 94 kusů Mi-28. Studie Richarda Connollyho pro NATO/JALLC z roku 2026 ale pracuje s open-source evidencí ztrát: 66 zničených Ka-52 a 19 zničených Mi-28 k 30. lednu 2026. Papírová flotila je stále početná, jenže každý další ztracený kus znamená chybějící posádku, náhradní díly, avioniku a servisní kapacitu, kterou ruský průmysl doplňuje pomalu.

Systematická kampaň, ne náhodný zásah

Luhanský úder nestojí osamoceně. Ukrajinské ministerstvo obrany zveřejnilo 3. listopadu souhrn říjnové kampaně hlubokých úderů, v níž figurují tři zasažená ruská vojenská letiště a nejméně třicet cílů v týlu. Už v květnu 2026 Kyjev deklaroval, že logistika v Luhanské oblasti a na trasách na Krym je pod trvalým palebným tlakem.

Pro ruské velení to znamená dilema: buď techniku rozptýlit do menších, hůře vybavených lokalit a přijít o efektivitu centralizované základny, nebo riskovat další zásah. Obojí stojí čas, peníze a operační schopnost. A přesně to je smysl ukrajinské strategie: ne nutně zničit každý vrtulník na zemi, ale donutit protivníka platit za každý den provozu v týlu, který měl být bezpečný.

Nad jižním Luhanskem se 3. listopadu rozplýval černý dým. Pro ruské piloty a logistiky v areálu to byl další důkaz, že bezpečný týl v této válce neexistuje.