Rusové hloubí labyrinty na levém břehu Dněpru, pokrývají až 30 % okupovaného území. Ale Ukrajinci je nachází a ničí

Alim Kerimov, náčelník štábu ukrajinské 34. brigády námořní pěchoty, popsal v rozhovoru pro Krym.Realii síť krátkých tunelů, které Rusové budují v okolí Olešek a dalších úseků levobřeží. Nejde o žádné podzemní metro ani o rozvětvenou síť jako pod Gazou. Jsou to izolované segmenty dlouhé padesát, sto, maximálně sto padesát metrů, krátké kryté průchody, jimiž se ruská pěchota snaží překlenout nejnebezpečnější úseky otevřeného terénu. Kerimov je nazývá „labyrintem“, ale vzápětí upřesňuje: rozbitým, nesouvislým, improvizovaným. A přesto dostatečně rozsáhlým na to, aby v některých lokalitách pokrýval dvacet až třicet procent prostoru.

Proč Rusové lezou pod zem

Odpověď je jednoduchá a pro ruskou stranu nepříjemná: povrch jim přestal patřit. Už v červnu 2026 velitel 34. brigády Dmytro Pulinec veřejně tvrdil, že jeho jednotky vytlačily Rusy z části ostrovní zóny i z Olešek, přerušily jim logistiku a rozšířily takzvanou smrtící zónu, prostor, v němž je každý pohyb po zemi okamžitě odhalen a potrestán palbou. Drony sledují terén nepřetržitě. Dělostřelectvo a FPV drony reagují v řádu minut.

V takovém prostředí se klasický přesun pěchoty po povrchu mění v sebevražednou misi. Rusové proto začali kopat. Ne proto, že by měli převahu a budovali pevnost. Ale proto, že jim nezbylo nic jiného.

Co přesně „30 %“ znamená, a co ne

Číslo zní dramaticky, ale zaslouží si kontext. Kerimov mluví o dvaceti až třiceti procentech v „některých oblastech“ a jako příklad uvádí Olešky. Neznamená to, že třetina celého okupovaného levého břehu Chersonské oblasti je podkopána tunely. Jde o podíl krytých úseků v konkrétních přístupových koridorech, místech, kde se ruská pěchota přibližuje k pozicím pod nejintenzivnějším dronovým dohledem.

Veřejně dostupná mapa tunelů neexistuje. Přesná metodika výpočtu rovněž ne. Bezpečné je číst to takto: v nejexponovanějších úsecích kolem Olešek Rusové nahradili zhruba čtvrtinu až třetinu povrchového pohybu podzemními pasážemi. Pro celou frontu na levém břehu by takové číslo bylo zavádějící.

Jak Ukrajinci tunely nacházejí a ničí

Kerimov říká, že ukrajinská strana má „schéma“ ruských podzemních tras a pracuje na jeho aktualizaci „dnem i nocí“. Z dalších reportáží vyplývá, že 34. brigáda provozuje dronové velitelské stanoviště, odkud nepřetržitě sleduje pohyb protivníka, včetně momentů, kdy ruští vojáci mizí pod zemí a znovu se vynořují. Právě sledování vstupů a výstupů je klíčem. Tunel může být skrytý, ale člověk, který do něj vstupuje nebo z něj vylézá, skrytý není.

Konkrétní způsob ničení tunelů na Dněpru Kerimov neupřesňuje, říká jen, že odhalené úkryty jsou „okamžitě ničeny“. Jak to může vypadat v praxi, naznačuje analogie z kupjanského sektoru. Tam 2. sbor Národní gardy Chártija držel výstupy z ruského potrubí pod palebnou kontrolou dronů, minoval okolí a v jednom případě použil proti infiltrační trase přibližně tři tuny výbušnin. Na Dněpru se pravděpodobně kombinuje dronová palba, dělostřelecké zásahy vstupů a případné zavalení pasáží, ale přímý důkaz pro konkrétní metodu z veřejných zdrojů chybí.

Tunely nejsou na Ukrajině novinkou, ale kontext se liší

Podzemní boj provází tuto válku od Avdijivky, kde obě strany využívaly existující kanalizaci a podzemní vedení k infiltracím. U Kupjanska Rusové zase pronikali skrz kilometry hlavního plynovodu. Rozdíl na levém břehu Dněpru spočívá v tom, že zde jde o nově hloubené krátké pasáže v otevřeném terénu říční delty, ne o přizpůsobení existující infrastruktury.

Na ukrajinské straně mezitím vznikla kvalitativně odlišná odpověď. V závěru října 2026 Chártija zveřejnila detaily operace Veles, koordinovaného podzemního manévru na více než patnáct kilometrů v kupjanském sektoru, se speciální navigací, spojením a logistikou pod zemí. Podle ArmyInform si Chártija připsala přes sto ruských ztrát a více než třicet zajatců. Ruské tunely na Dněpru jsou vedle toho spíš improvizovaným řešením pro přežití, ne ofenzivním nástrojem.

I v globálním měřítku je podzemní boj stále aktuálnější. Izraelské obranné síly letos v červnu zveřejnily záběry víceúrovňové tunelové sítě Hizballáhu v oblasti Beaufort Ridge, americká armádní studie k operacím v Gaze rozlišuje taktické a strategické využití tunelů. Společný jmenovatel: pod zem se uchyluje strana, která potřebuje kompenzovat nevýhodu na povrchu.

Co to znamená pro frontu na jihu

Tunely jsou jen jednou vrstvou širší ruské snahy obnovit manévrovací schopnost v Chersonské oblasti. Po krátkém „režimu ticha“ u Olešek na přelomu října a listopadu 2026 (humanitární pauze, během níž se omezila bojová aktivita) 34. brigáda zaznamenala navezení více než tisícovky ruských vojáků, munice a nových ploch pro drony. Rusové podle Kerimova přešli od klasických pěších útoků k hybridnímu modelu: méně přímých ztečí, více FPV dronů, dělostřelectva, leteckých úderů, a právě podzemních přístupů.

Přesto 34. brigáda současně tvrdí, že drží pozice na ostrovech i na levém břehu a postupuje ve více směrech. Masový průlom nevidí, jen izolované pohyby, které likviduje. Tunely ruskou ofenzivní možnost komplikují, ale zatím nepřevracejí poměr sil.

Strana, která kope padesátimetrové díry do země, aby její vojáci přežili cestu k vlastním pozicím, nevyhrává. Přizpůsobuje se tomu, že prohrává na povrchu.