Britská F-35B poprvé otestovala Meteor, která nahání ruským pilotům strach. Jak je zaměří, je už pozdě na únik

Na americké námořní letecké základně Patuxent River v Marylandu provedl testovací pilot manévr, který na papíře vypadá nenápadně: z trupu letounu páté generace se uvolnil inertní kus kovu ve tvaru střely a spadl do prázdna. Žádný výbuch, žádný cíl, žádný zásah. Přesto šlo o milník, na který britské a italské ozbrojené síly čekaly roky. Poprvé se totiž potvrdilo, že evropská střela Meteor, považovaná za nejnebezpečnější zbraň vzduch-vzduch v kategorii boje mimo vizuální dohled, dokáže bezpečně opustit stealth šachtu nejpokročilejšího západního stíhacího letounu. A právě tato kombinace mění pravidla hry.

Proč se Meteoru bojí i ti nejlepší piloti

Meteor není jen další střela s dlouhým dosahem. Je to zbraň, která porušuje základní únikovou logiku vzdušného boje. Běžné rakety vzduch-vzduch používají klasický raketový motor na tuhé palivo, ten vyhoří během několika sekund po startu a střela pak letí setrvačností. Čím dál od nosiče, tím méně energie jí zbývá na manévrování. Pilot protivníka to ví. Počítá s tím. Manévruje, čeká, až střele „dojde dech“.

Meteor funguje jinak. Jeho náporový motor s regulovatelným tahem udržuje pohon až do závěrečné fáze letu. Střela si drží rychlost přes Mach 4 a energii na ostré zatáčky i desítky kilometrů od místa odpálení. Výrobce MBDA proto mluví o největší zóně bez úniku ve své třídě, tedy o prostoru, v němž cíl už nemá reálnou šanci uniknout, ať manévruje jakkoli.

K tomu přidejte způsob navedení. Ve střední fázi letu Meteor naviguje inerciálně a přijímá průběžné aktualizace přes dvoucestný datalink, může dostat nové souřadnice cíle od nosiče, od jiného letounu, od pozemní stanice. V terminální fázi přepne na vlastní aktivní radarový hledač. Pro pilota cílového stroje to znamená, že první jednoznačné varování, moment, kdy jeho systémy zaregistrují, že je na něj navedena aktivní radarová hlavice, přijde podle studie RUSI typicky sedm až deset sekund před dopadem. Na obrat, únik a rozbití navedení je to zoufale málo. Zvlášť proti střele, které neubývá energie.

Co přesně se 7. října testovalo, a co ne

Říjnový test na Patuxent River nebyl ostrou střelbou. Důležité je to říct jasně, protože rozdíl je zásadní. Z vnitřní šachty F-35B se uvolnil inertní testovací exemplář Meteoru, bez funkčního motoru, bez bojové hlavice, bez navedení na cíl. Účelem bylo ověřit jednu jedinou věc: zda se střela od letounu oddělí čistě, bezpečně a bez narušení aerodynamiky trupu.

Zní to banálně. Není. Vnitřní zbraňová šachta F-35B je těsný prostor s komplexním prouděním vzduchu. Špatně navržené oddělení může znamenat kolizi střely s trupem, poškození stealth povrchu nebo nestabilitu letounu. Telemetrická data z tohoto testu poslouží ke zpřesnění digitálních modelů, podle nichž se budou plánovat další profily odhozu v širší letové obálce.

Cesta k tomuto bodu byla dlouhá:

• Září 2021 – Británie a Itálie zajistily financování pro dokončení integrace Meteoru na své flotily F-35.
• Únor 2025 – první letové testy F-35B s Meteorem neseným uvnitř šachty, ale bez odhozu (takzvané captive-carry lety).
• Prosinec 2025 – kritické pozemní integrační testy Meteoru s italskou variantou F-35A.
• 7. října 2026 – první odhoz z F-35B, zveřejněný MBDA 5. listopadu 2026.

Podle MBDA mají v následujících měsících přijít další odhozy v různých letových režimech a teprve poté ostré střelby s funkční střelou. Britské ministerstvo obrany v červnu 2025 odhadlo plnou operační schopnost Meteoru na F-35B na začátek třicátých let.

Proč záleží na tom, že nosičem je právě F-35

Meteor sám o sobě létá už roky. Slouží na evropských Typhoonech, francouzských Rafalech i švédských Gripenech. Proč je tedy jeho integrace na F-35 tak sledovaná?

Protože F-35 je stealth platforma. Její radarový odraz je řádově menší než u konvenčních stíhaček, což znamená, že protivník ji na svém radaru uvidí výrazně později, nebo vůbec. Britský National Audit Office ve své zprávě z roku 2025 konstatuje, že F-35 výrazně zvyšuje přežitelnost v prostředí s hustou protivzdušnou obranou a navíc posiluje i ostatní spojenecké platformy sdílením dat a elektronickým bojem.

Teď si představte kombinaci: letoun, který protivník nevidí, odpálí střelu, které neunikne. Nosič může po odpalu zůstat pasivní, manévrovat, zmizet, zatímco Meteor letí k cíli s vlastním pohonem a vlastním radarem. Pro pilota na druhé straně to znamená, že první náznak ohrožení přijde ve chvíli, kdy už nemá kam uhnout.

Právě proto Británie vede integraci na F-35B (provozuje ji jako palubní stíhačku Royal Navy) a Itálie paralelně pracuje na variantě F-35A. Jsou to dva oddělené projekty, protože obě verze se liší geometrií, hmotnostními limity i letovou obálkou. F-35A má delší dolet (2 200 km oproti 1 667 km u varianty B) a vyšší nosnost, ale F-35B umí operovat z letadlových lodí a krátkých drah.

Co to znamená pro Rusko, a pro Česko

Rusko samozřejmě disponuje vlastními střelami vzduch-vzduch s aktivním radarovým navedením. Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS) uvádí ve službě R-77-1 s dosahem zhruba 110 km proti čelně se blížícímu cíli a těžkou R-37M určenou primárně pro MiG-31BM. Jenže tentýž institut připomíná, že ruský vývoj střel vzduch-vzduch po rozpadu Sovětského svazu na dlouhá léta zaostal. Žádný západní zdroj nepřipisuje ruským střelám srovnatelnou zónu bez úniku jako Meteoru. Praktická obrana ruských pilotů by tak musela spoléhat na kombinaci elektronického boje, včasného odvratu a krytí pozemní protivzdušnou obranou, nikoli na „lepší raketu“.

A Meteor se navíc blíží i k ukrajinskému bojišti jinou cestou. Švédská vláda v květnu 2026 oznámila záměr prodat Ukrajině až 16 stíhaček Gripen C/D včetně pokročilé munice, která může zahrnovat právě Meteor. První stroje by měly bránit ukrajinský vzdušný prostor již následující rok.

Pro Česko je kontext jiný, ale relevantní. Armáda ČR má podepsanou smlouvu na 24 kusů F-35A s dodávkami od roku 2029 a plným zavedením do roku 2035. Součástí českého balíku jsou však střely AIM-120C-8 AMRAAM a AIM-9X Sidewinder; Meteor v něm nefiguruje. Teoreticky by přístup k Meteoru byl možný až po dokončení jeho integrace na F-35A a po samostatném akvizičním rozhodnutí Prahy. To zatím nikdo veřejně neplánuje. I bez něj ale Česko jako člen NATO profituje z toho, že alianční arzenál v boji mimo vizuální dohled roste.

Od kusu kovu ke zbrani, která mění rovnováhu

Mezi inertním blokem padajícím z šachty nad Patuxent River a bojově připravenou střelou na palubě britské letadlové lodi leží ještě roky testů, desítky odpalů a tisíce hodin softwarového ladění. MBDA avizuje další profily odhozu v následujících měsících, poté ostré střelby. Plná operační schopnost? Začátek třicátých let, říká Londýn.

Ale právě ten říjnový pád inertní makety potvrdil něco, co dosud existovalo jen v prezentacích a simulacích: střela Meteor se vejde do stealth šachty F-35B, čistě se od ní oddělí a nepoškodí letoun. Zbytek je inženýrská práce na známé cestě. Pro ruské piloty, kteří by se jednou měli potkat s touto kombinací, začalo odpočítávání. A sedm až deset sekund, které jim zbydou na reakci, je opravdu velmi málo.