Vojenský transportní letoun An-12 se 17. listopadu 2026 zřítil u vesnice Jagunovo v Kemerovské oblasti. Ruské ministerstvo obrany označilo příčinu za technickou závadu.
Stroj dopadl do neobydlené oblasti nedaleko kemerovského letiště. Prvotní zprávy mluvily o sedmnácti mrtvých, ministerstvo obrany později bilanci zpřesnilo na devatenáct obětí, všichni na palubě, členové posádky i pasažéři. Šlo o plánovaný tranzitní let, nikoli o bojovou misi. Místo pádu leží hluboko na Sibiři, tisíce kilometrů od fronty, a ruské úřady podle Euronews výslovně uvedly, že nepracují s verzí vnějšího zásahu. V kontextu války, kdy Ukrajina prokazatelně zasahuje cíle hluboko na ruském území drony i raketami, je tahle informace podstatná, protože u každé ruské vojenské ztráty se automaticky řeší, zda za ní nestojí Kyjev. Tentokrát nestojí. An-12 zabil jeho vlastní stav.
Ohnivá stopa nad Kuzbasem
Svědci u Jagunova popisovali letoun s ohnivou stopou na obloze. Lokální reportáž z místa dopadu zmiňovala silný zápach kerosinu a rozptýlené trosky. Neoficiální verze z prvních hodin hovořily o požáru za letu, možném úniku paliva nebo poruše v oblasti motorgondoly. Žádná z těchto hypotéz ale zatím není oficiálně potvrzena, vyšetřovací komise Vyšetřovacího výboru RF zahájila trestní řízení a definitivní příčinu teprve hledá.
Zajímavý je i komunikační vzorec. Jako první promluvil kuzbaský guvernér přes Telegram, kde neurčitě zmínil „letecký incident“. Paralelně kolovaly protichůdné počty obětí na kanálech typu Baza a SHOT. Teprve s odstupem hodin přišlo potvrzení z Moskvy. Stejný scénář (rychlý regionální Telegram, pak centrální korekce) se opakoval už při dubnovém pádu An-26 na Krymu, který si vyžádal 29 životů.
Sovětský veterán, který pořád létá
An-12 je čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun, jehož konstrukce pochází z konce padesátých let. Americký armádní rozpoznávací manuál ho řadí do kategorie středního transportu s kapacitou až sto vybavených vojáků. Ruská armáda ho používala k přepravě osob, nákladu, techniky i zbraní, k výsadkovým operacím a ke speciálním úkolům včetně elektronického boje.
Podle přehledu World Air Forces 2026 má Rusko stále v aktivní službě 54 kusů An-12 plus čtyři speciální rušicí verze. Stroj vyplňuje mezeru mezi lehčími An-26 a těžkými Il-76, a právě v tomhle středním segmentu nemá přímou náhradu. Il-76MD-90A uveze až 60 tun, ale je výrazně těžší a dražší na provoz. Americký C-130J, který je velikostně nejblíž, pojme 128 vojáků a necelých 9,75 tuny (21 500 liber) nákladu. Evropský A400M zvládne 37 tun a 116 osob. An-12 se svou nosností kolem 20 tun mezi nimi vypadá jako relikt. Jenže relikt, který Rusko pořád potřebuje, protože nic jiného v téhle kategorii nemá.
Nehoda, která není osamocená
Pád u Jagunova není izolovaný incident. V dubnu 2026 se na Krymu zřítil vojenský An-26, zahynulo 29 lidí a ruské úřady musely výslovně zdůrazňovat, že nešlo o „vnější působení“. V září téhož roku havaroval strategický bombardér Tu-95 v Amurské oblasti. AP připomíná, že od plné invaze v roce 2022 se řada podobných nehod opakuje.
Přesná nehodovost přepočtená na letové hodiny veřejně dostupná není, takže nelze poctivě říct, jestli ruské vojenské letouny padají častěji než dřív. Co říct lze: stáří konstrukcí, válečné tempo provozu a omezený přístup k západním náhradním dílům po sankcích vytvářejí tlak, který se dříve nebo později projeví. A projevuje se.
Co to znamená pro válku
Jedna ztráta An-12 ruskou logistiku neochromí. Rusko disponuje desítkami dalších kusů a 136 těžšími Il-76. Krátkodobý dopad na frontové zásobování je omezený. Význam je ale kumulativní, každý vyřazený střední transportní stroj ubírá flexibilitu při přesunech vojáků a materiálu po obrovském ruském území. A náhrada neexistuje: nový typ ve stejné váhové kategorii Rusko sériově nevyrábí.
Pro Česko a Evropu je tahle nehoda relevantní nikoli jako zlom na bojišti, ale jako další indikátor opotřebení ruského vojenského zázemí. Armáda, která se prezentuje jako druhá nejsilnější na světě, létá na strojích navržených v éře Chruščova, a ty stroje padají. Ne kvůli ukrajinskému útoku, ale kvůli vlastnímu zanedbání.
An-12 u Jagunova nepotřeboval nepřátelskou raketu. Stačil mu jeho věk a stav údržby, kterou válka žene na samou hranu únosnosti.