Sto devět útoků na ukrajinské mosty. Ani jeden z nich Kreml nepovažoval za problém, dokud Kyjev neudeřil na ten jeho.
Když 21. listopadu 2026 seděl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v Kyjevě naproti britskému ministrovi obrany Wesi Streetingovi, vytáhl číslo, které shrnuje celou absurditu ruského rozhořčení. Rusko podle něj zaútočilo na ukrajinské mosty stodevátkrát. Ne stodeset raket, ne stodeset dronů,sto devět samostatných útoků. Balistickými raketami, řízenými střelami, drony Geraň. A pokaždé to Moskva prezentovala jako legitimní vojenskou operaci. Jenže stačil jeden úder opačným směrem, na Krymský most, a Vladimir Putin začal mluvit o nepřijatelném útoku na „výlučně civilní objekt“. Zelenskyj to na schůzce s britským ministrem okomentoval jedním slovem: spravedlivá odpověď.
Sto devět ran, které nikoho netrápily
Číslo 109 neznamená 109 střel. Zelenskyj výslovně zdůraznil, že jde o počet útoků, tedy samostatných operací, z nichž každá mohla zahrnovat několik raket nebo rojů dronů. Kompletní seznam všech zasažených mostů Kyjev nezveřejnil, ale veřejně doložené případy mluví jasně.
Jen v listopadu 2026 Rusko zasáhlo v Kyjevě mosty Pivničnyj (Severní) a Pivdennyj (Jižní), o pár dní později přidalo údery na Podilsko-Voskresenskyj a Darnyckyj. Šest balistických raket mířilo 7. listopadu na Severní most, čtyři z nich zasáhly cíl. V Záporoží opakované útoky uzavřely most Preobraženského i hráz vodní elektrárny DniproHES. Ukrajinský velitel Jevhen Lasijčuk to popsal bez diplomatických obkliček: Rusko se snaží vytvořit „logistický lockdown“ města.
Dopady na civilisty? Po zásahu Jižního mostu v Kyjevě zůstalo 317 domů bez tepla, část zelené linky metra přestala jezdit. Starosta Vitalij Kličko vyzval obyvatele, aby nejezdili do práce autem. V Záporoží městská aplikace „Digitální Záporoží“ v reálném čase hlásila, které mosty jsou otevřené a které ne, jako by šlo o předpověď počasí, ne o válku.
Krymský most: čtvrtý zásah, první hysterie
Ukrajinská bezpečnostní služba SBU oznámila rozhodující úder na Krymský most 17. listopadu 2026. Šlo o sedmifázovou operaci, která trvala zhruba měsíc, žádná improvizace, žádná okamžitá pomsta za jeden konkrétní útok. SBU uvedla, že byla kompletně zničena jedna kovová oblouková část a silniční rozpětí pod ní, železniční trať utrpěla předběžné poškození. Paleta nasazených zbraní zahrnovala domácí systémy Paljanycja, Ruta, FP-1, FP-5 Flamingo i protilodní střely R-360 Neptun.
Přitom nešlo o nic nového. Most byl zasažen už v říjnu 2022, v červenci 2023 a v červnu 2025 podvodním útokem na opěry s náloží o síle 1 100 kilogramů v TNT ekvivalentu. Ukrajina ho dlouhodobě považuje za legitimní vojenský cíl, klíčovou zásobovací trasu, po které na okupovaný Krym proudí tanky, obrněná vozidla i dělostřelectvo. SBU to řekla otevřeně už v červnu 2025: most je logistická tepna okupantů.
Putinův dvojí metr
Dva dny po zásahu, 19. listopadu 2026, vystoupil Putin s reakcí, která by mohla sloužit jako učebnicový příklad selektivního rozhořčení. Krymský most označil za „výlučně civilní“ objekt. Slíbil tvrdší odvetu. Odmítl jakékoli moratorium na údery v Černém moři a na energetickou infrastrukturu. A to vše v situaci, kdy jeho vlastní armáda systematicky ničila mosty, po kterých miliony Ukrajinců jezdí do práce, vozí děti do školy a zásobují nemocnice.
Zelenskyj Putinovu tezi o civilním mostu odmítl s odkazem na dohledatelné záběry vojenské techniky, která po něm projížděla. Analytici z Konrad-Adenauer-Stiftung i polského Centra pro východní studia (OSW) přitom dlouhodobě dokumentují, že Rusko samo proměnilo mosty v legitimní cíl své války, a pak stejnou logiku odmítá u mostu, který slouží jeho okupaci.
Podle nás jde o jeden z nejprůhlednějších případů asymetrického výkladu pravidel v celém konfliktu. Rusko útočí na cizí mosty stodevátkrát a nazývá to vojenskou operací. Ukrajina udeří jednou na most, po kterém prokazatelně proudí vojenský materiál, a Kreml mluví o barbarství.
Co to znamená pro zásobování Ukrajiny
Ruské útoky na mosty přes Dněpr nekomplikují vstup západní pomoci do země, ta proudí z více než devadesáti procent přes Polsko. Česká podpora je smluvně ukotvená bezpečnostní dohodou, humanitární zásilky putují přes logistické huby na Slovensku, v Polsku a Rumunsku. Problém je jinde: zničené a poškozené mosty brzdí vnitřní redistribuci. Přesuny vojáků, munice a zásob z Kyjeva na východ a jih se zpomalují, objížďky prodlužují trasy o desítky kilometrů, záložní logistika pracuje na hranici kapacity.
Právě proto Rusko na mosty útočí. Ne aby zastavilo dodávky ze Západu, ale aby rozložilo Ukrajinu zevnitř, aby každý přejezd přes Dněpr stál víc času, víc paliva, víc nervů. A právě proto Ukrajina odpověděla úderem na most, který drží pohromadě ruskou logistiku na Krymu.
Spravedlivá odpověď, nebo eskalace?
Zelenskyj svůj výrok o „spravedlivé odpovědi“ nezvolil náhodou. Rámoval ho před britským ministrem obrany, v kontextu nové vlny britské vojenské podpory, a adresoval ho stejnou měrou Putinovi jako západním spojencům. Sdělení bylo jednoduché: pokud Rusko může 109krát zaútočit na naše mosty a svět to akceptuje jako součást války, pak nemůže zároveň tvrdit, že úder na Krymský most je něco jiného.
Putin na to odpověděl po svém, slíbil tvrdší údery a odmítl jakékoli příměří kolem energetiky. 20. listopadu Rusko znovu zasáhlo tři kyjevské mosty. Osm lidí zahynulo.
Sto devět útoků na jedné straně, rozhořčení nad jedním na straně druhé. Krymský most stojí poškozený nad Kerčským průlivem jako monument jednoho z nejcyničtějších dvojích metrů moderní války.