SR-71 byl neuvěřitelný stroj s epochální rychlostí. Dokázal přinášet velmi cenné zpravodajské informace a byl v podstatě nedostižný.
Když USA na konci 90. let 20.stol. vyřadily z provozu letouny SR-71, přišly o jednu z důležitých možností vzdušného průzkumu, která měla slušný náskok před potenciální protivzdušnou obranou světových velmocí. Spoléhaly na satelity, jiná běžná letadla a drony. Když však Rusko i Čína předvedly účinnost svých protisatelitních zbraní, a zařadily do výzbroje i nové systémy protivzdušné obrany, USA zahájili vývoj nového průzkumného prostředku. Lockheed Martin spolu s agenturou DARPA začaly pracovat na stroji nazývaném SR-72.
Dron s hypersonickou rychlostí
V případě SR-72, kterému přezdívají Son of Blacbird, se nebude jednat o letadlo, ale o dron pilotovaný operátorem s pozemního stanoviště. I v tomto případě má jít o stroj, který slovy amerických představitelů překoná vše, co dosud bylo vyrobeno. Měl by být mnohem rychlejší než jakýkoli dosud do služby zařazený dron či letoun.
Dosahovat by měl hypersonické rychlosti Mach 6. To je rychlost 7 150 kilometrů v hodině. Pro představu uletět vzdálenost z Prahy do Moskvy by mu v tomto případě trvalo méně než čtvrt hodiny. Pro současné standardní protiletadlové systémy by bylo v podstatě nemožné ho sestřelit.
První kusé zprávy o tom, že se na podobném letounu pracuje, se objevily již v roce 2007. Ovšem potvrzené byly až o šest let později. Z těchto prvních informací vyplynulo, že nový stroj nemá být jen průzkumný a monitorovací, ale i úderný. To je oproti neozbrojenému SR-71 velká novinka. Jeho nástupce by měl mít schopnost nést hypersonické střely, na kterých nyní Američané také pracují. To by umožnilo ho použít i k přesným úderům na vybrané cíle v silně chráněných oblastech.
Ještě před několika lety nemožný sen
Ovšem v roce 2013 bylo jasné, že technologie potřebné ke stavbě takového stroje ještě nejsou dovyvinuté, koneckonců zkoušky experimentálního bezpilotního stroje X-43A na počátku nového tisíciletí to potvrzovaly. O pět let později to přiznal i viceprezident Lockheedu Jack O’Banion. „Bez možností, které nám skýtá současná IT technika, by nebylo možné vyvinout a vyrobit letadlo, které zde vidíte. Ve skutečnosti to před pěti lety nebylo vpodstatě možné,“ prohlásil při prezentaci.
9️⃣ X-43A ඇමරිකාවේ නිෂ්පාදිත මෙම යානය තම ප්රථම ගුවන් ගතවීමේදී තත්පර 11 ක දී විනාශ වූ අතර නැවත 2004.11.16 දින සාර්ථක ලෙස පියාසැරිය කල අතර එහිදී පැයට කිලෝමීටර් 11200 ක වේගයක් වාර්තා කරන ලදී.
Zveřejnil(a) ᔕ E ᐯ E ᑎ dne Čtvrtek 17. června 2021
Největším problémem podle něho je tepelná bariéra a hlavně zkonstruování a modelování chodu takového motoru, který by mohl být používán k dosažení požadované rychlosti, měl dostatečnou životnost a zaručenou dlouhou dobu praktického provozu.
Z mnoha různých technických důvodů to nemůže být běžný raketový motor, a zbývající možnost v této výkonové kategorii, tj. náporový motor pracující v režimu vnitřního nadzvukového proudění, neboli scramjet, je stále velmi komplikovaný termodynamický, strojní a metalurgický problém.
Zdá se, že společnosti se ale podařilo tento problém vyřešit. Využívá k tomu mimo jiné technologie digitálního 3D tisku. Pomocí něho se prý dá nyní vytvořit a vyrobit pohonný systém, který se bude schopen sám vnitřně uchladit, jinak totiž hrozí, že takový motor může i sám sebe během letu roztavit. S vysokými teplotami se bude muset vypořádat i vlastní trup stroje.
Při rychlostech Mach 5 a vyšších se letící předměty v atmosféře zahřívají natolik, že by se běžné materiály tavily. Velmi názorně to doložil i pokusný stroj USA typu X-15 z konce 60.let minulého století, který po krátkodobém experimentálním letu rychlostí Mach 6,72 přistával coby poloroztavený vrak, přestože byl jeho povrch konstruován na teploty kolem 800 stupňů Celsia. Proto bude nutné použít kompozitní nebo jiné materiály, které takové teploty vydrží.
Je nemožné nezahrnout do tohoto seznamu nejrychlejší a nejvýše létající letadlo všech dob. Podívejte se, kde přistál North American X-15 zde. http://ow.ly/cOK950AWll6
Zveřejnil(a) Letadlo & Pilot Magazine dne Úterý 11. srpna 2020
Plány Lockheed Martin jsou ambiciózní. Poslední zprávy říkají, že již kolem roku 2025 by jeho představitelé chtějí mít hotov prototyp stroje, aby mohl projít náročnými zkouškami. SR-72 by pak mohl být ve službě na začátku třicátých let.
Vztaženo k současné úrovni vojenské výzbroje v dané oblasti ve světě by byl jistě velkým technologickým skokem a představitelé Lockheed Martin mluví o tom, že výrazně předčí soupeře USA na tomto poli. Ovšem bude tomu tak ještě za deset let? Když i dnes jeho stavba ještě bude znamenat nutnost řešit velké množství technických problémů, a potenciální soupeři nespí….
Jak by mohl nástupce SR-71 změnit rovnováhu sil ve světě?