Pokud by něco charakterizovalo počátek druhé světové války, tak to dokonale vystihuje slovo „zrada“. Na selhání diplomacie a na chtivost mocností rozebrat si mezi sebou státy Evropy doplatilo jako první Československo už v roce 1938.
O rok později totéž potkalo Polsko, a to dokonce dvakrát, když si území mezi sebou rozdělilo Německo i Sovětský svaz. Jako další na talíři bylo Finsko, které překvapivě rudého agresora zaskočilo.
Odpor proti rozpínajícímu se obrovi
J. Stalin tušil, že útokem na Polsko vytváření Třetí říše teprve započalo. Z toho důvodu uznal, že by bylo vhodné co nejrychleji si uzurpovat další území i pro sebe. Sovětský svaz využil tajného paktu o neútočení s Hitlerem pro šíření vlivu v pobaltských státech a nedlouho poté upnul svou pozornost na Finsko.
Zaměření na tento severský stát mělo dva důvody. Tím prvním byla historická spojitost, kdy bylo Finsko až do roku 1917 součástí ruského území. I když se v roce 1920 jasně smluvila podoba hranic, očekávalo se, že nezávislost Finska bude v budoucnu podrobena zkoušce. Druhým důvodem, který nakonec vyústil v otevřený konflikt, bylo finské odmítnutí ponechat Rusku území v Karelské šíji, kde se plánovaly vybudovat námořní základny. Stalin tak 30. listopadu 1939 zavelel k útoku na východní hranice státu.
Velikost a složení sil obou armád byly takřka nesrovnatelné. Sovětský svaz vyrazil do boje celkově s 800 000 vojáky, 1500 tanky a 1000 letadly. Velitel armády Kirill Mereckov se domníval, že se Finové nezmůžou na velký odpor a odhadoval, že jejich morálka padne do 27 hodin od začátku operace. Nestalo se tak. I když měli Finové k dispozici pouze 133 000 mužů, zastaralé dělostřelectvo, 67 protitankových děl a jen 48 moderních letounů, na Mannerheimově linii i za cenu těžkých ztrát odrazili útočící 7. armádu.
Tuhé boje v nejtužší zimě
Jelikož Sověti nedokázali zlomit odpor hned v úvodu války, Finům se podařilo efektivně zpomalovat postup nepřítele na dlouhé týdny. Houževnatí seveřané měli na své straně několik výhod. Ta nejdůležitější byla znalost terénu a snadný přesun na lyžích, čímž na sovětské pěšáky, tápajícím se v hlubokém sněhu, mohli použít taktiku „udeř a uteč“, aniž by sami utrpěli velké ztráty. Při této taktice se velmi osvědčil předchůdce slavného Špagina samopal Suomi m/1931, proti kterému frustrovaní Sověti jen těžko stihli zareagovat a bránit se.
Asi největší problém Rudé armády spočíval v pěchotě. Většina útvarů v Zimní válce byla sestavena z odvedenců z Ukrajiny, kteří nejen že neměli zkušenosti s bojem v zimních podmínkách, ale chyběli jim dovednosti pro přežití v lese. Aby toho nebylo málo, zima 1939/40 byla jedna z nejkrutějších zim ve Finsku ve 20. století. Kvůli tomu mnoho vojáků zkrátka umrzlo.
Dobře vyzbrojená ruská armáda se nakonec ukázala jako kontraproduktivní. Tanky a děla se plně nemohly využít v těžkém terénu finských lesů, kde probíhaly nejdůležitější střety. Sovětské velení nefungovalo, maskováním velitelé pohrdali, a k tomu se jednotky přesouvaly v houfu často bez důkladného průzkumu. Nic pak krytým Finům nebránilo snadno likvidovat tanky i s pomocí improvizovaných Molotovových koktejlů nebo soustředěně odstřelovat velké skupiny unavených vojáků během noci.
Hanba vítězům, sláva poraženým
Pokud by Finové věděli, že Spojenci nikdy nepřijdou na pomoc, je pravděpodobné, že by boje ustaly ještě koncem roku 1939. Přesto se Finové úspěšně drželi i v roce 1940. Nejenom, že dosáhli historického vítězství v bitvě u Suomussalmi, ale dokonce se přesunuli na sovětské území. Stalin zuřil a neúspěchy připisoval maršálu Vorošilovi. Nahradil jej proto armádním velitelem Timošenkem, do boje nasadil nové těžké tanky KV i motorizované sáně a přijal novou taktiku – obranu rozdrtit masivním bombardováním.
Protiofensiva započala 1. února 1940 a de facto rozhodla celou válku, neboť finské síly naprosto převálcovala. Británie i Finsko se v této době pokoušely získat souhlas ostatních skandinávských států, aby mohli Finům vyslat expediční síly na pomoc, ale vlády se bály, že státy budou zataženy do války, a tak to odmítly.
Jelikož Finům už nezbývala žádná naděje změnit výsledek konfliktu, 29. února se rozhodli přistoupit na původní podmínky Sovětů. 13. března byla oficiálně podepsána kapitulace a i přes kruté podmínky i lidské ztráty, Finové vyšli z války jako vítězové. Ukázali světu, že se umí bránit za svoji neutralitu proti obrovské přesile, přišli o téměř čtyřikrát méně mužů než Sovětský svaz a také zastavili Stalina, aby pokračoval v dalším dobývání jejich země.
Zdroj: Autorský text
Události
|
PŘEČTENÍ: 31521
Události
|
PŘEČTENÍ: 34249
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 32434
