USS Maryland, světový rekordman, Hornet, Stříbrná medaile, velitel úderné skupiny letadlových lodí. To vše a mnohem víc byl český rodák Apollo Soucek.
Když na počátku 60. let minulého století hledala NASA pojmenování pro americký kosmický program přistání na Měsíci, byl vybrán návrh tehdejšího generálního manažera technické divize tohoto projektu, APOLLO. Jméno, které se pak stalo symbolem největšího úspěchu americké kosmonautiky ve 20. století.
Muž, jehož jméno zná celý svět
Veřejnost přijala toto pojmenování v USA bez jakýchkoli pochybností, znělo dobře, úderně a evokovalo jméno řeckého boha i souhvězdí na obloze. Také odborníci návrh Ltm. Cmdr. Dia Souceka, onoho výše zmíněného generálního manažera v NASA, na toto pojmenování ocenili. Nikoli však pro jeho významové spojení s vesmírem, jak si mnoho lidí myslelo.
Ale proto, že šlo o jméno jednoho z největších admirálů Námořnictva Spojených států, pilota US Navy a důstojníka letadlových lodí za druhé světové války, admirála, který si takovou poctu více než zasloužil. Jmenoval se Apollo Soucek a byl to Čechoameričan. Jeho otec, Jan Souček, se narodil v roce 1865 v Ovčárech u Kolína.
Jan Souček se svými rodiči a sourozenci emigroval v roce 1875 do USA, a postupně se dostal až do Oklahomy do Medfordu. Tam se oženil s Lidyí Pišnou, která se svými rodiči předtím emigrovala do USA z Moravy. V tomto manželství přišlo na svět šest dětí. Všichni synové se stali letci. Otec Jan Souček, tehdy si již říkal John Soucek, měl velkou zálibu v řecké mytologii, a tak se jeho nejstarším dítětem a prvním synem stal Apollo Soucek.
Začínal jako námořník US NAVY
Apollo Soucek se narodil 24. 2. 1897. Se svým bratrem Diem jako teenageři postavili doma primitivní kluzák a zkoušeli se s ním dostat do vzduchu. Po krátkém intermezzu, kdy se Apollo živil po škole jako učitel, se přihlásil v létě 1918 do amerického námořnictva. Jeho první hodnost, ve které prodělal svůj válečný křest na bitevní lodi USS Missouri, byl praporčík. Po skončení války už u námořnictva zůstal a zamířil do slavné Námořní akademie v Anapolisu.
Apollo Soucek absolvoval v roce 1921 v hodnosti podporučík. Jelikož ho to stále táhlo k letectví a létání, v roce 1924 se přihlásil k leteckému pilotnímu výcviku. Absolvoval s velmi dobrým prospěchem v Pensacole na Floridě a jako námořní pilot – zástupce velitele letky byl odvelen na první americkou letadlovou loď USS Langley (CV-1).
V lednu 1925 přešel na bitevní loď USS Marylland, kde sloužil jako mladší důstojník u Observation Squadron No.1, tvořené průzkumnými letadly této bitevní lodi, startujícími z katapultu. Po dvouleté službě ho převeleli do funkce armádního kontrolního důstojníka v Naval Aircraft Factory ve Filadelfii. Tam se natolik osvědčil, že už po dvou měsících byl převelen do Úřadu pro letectví amerického námořnictva na oddělení vývoje a výzkumu!
Soucek jako pilot a světový rekordman
Při všem svém úřednickém a velitelském zaměstnání u US NAVY nezapomněl Apollo Soucek na to, že je pilotem. Létal, kdykoli k tomu měl příležitost, a postupně se z něj stal expert na výškové lety. Svoje zkušenosti a znalosti v této oblasti zúročil v letech 1929 až 1930, kdy postupně vytvořil několik světových výškových rekordů pro kolová i plováková letadla. Poslední z nich ustanovil, jako absolutní pro všechny kategorie letadel, 4. června 1930.
Jeho výškový světový rekord 13 157 metrů v kategorii pro plováková letadla zůstal platným celých 15 let! Pozemní letadla ho překonala v Británii koncem roku 1932. Přitom Apollo Soucek, přezdívaný v té době „Sockum“, nebo „Soakum“, letěl v roce 1930 ve starším dvouplošníku s plováky Wright XF3W Apache, motorem Pratt and Whitney R-1340 a kompresorem o výkonu jen 340 kW (450koní).
Byl odolný a plánoval
Dokázal to v otevřené kabině s pouhým dýchačem. Jeho kožená celohlavová kukla s otvory pro oči (kryté elektricky vyhřívanými brýlemi, které zkonstruoval jeho bratr Zeus) a otvorem pro přívod kyslíku hadicí z dýchače, podšitá králičí kůží, utěsněná na hlavě a ramenou kovovým zipem a širokým límcem, je vystavena v National Air and Space Museum, Smithsonian Institution dodnes.
Apollo Soucek tím prokázal mimořádnou odolnost organismu, jež trénoval několik let, ale i velkou odvahu a oddanost létání, když odstartoval k tomuto svému smrtelně nebezpečnému pokusu – osm dní po své svatbě. Tisk v USA z něho udělal tehdy národního hrdinu, jeho výkony a odvahu ocenil vzápětí i tehdejší prezident USA Herbert Hoover, který ho 8. 11. 1930 vyznamenal Záslužným leteckým křížem DFC.
Veřejnost však nevěděla, že Apollo Soucek své lety, s pomocí odborníků a bratra v oboru, velmi puntičkářsky plánoval a vědecky připravoval. Jeho objevy a technická řešení při těchto letech vedly k novým poznatkům v teorii i praxi létání, dokonce i v meteorologii a fyzice atmosféry. Výrazně napomohly USA k vývoji a vzniku nových karburátorů, vrtulí, leteckých motorů a přístrojového vybavení letadel, a hlavně systémů kyslíkových dýchacích přístrojů pro letce.
Letadlové lodě, jeho osud
Po tomto období se Apollo Soucek vrátil k aktivnímu létání na letadlových lodích, byť ve velitelských funkcích. Sloužil postupně na letadlové lodi Lexington a Saratoga. V roce 1932 byl převelen do funkce zástupce ředitele Aeronautical Engineering Laboratory u Naval Aircraft Factory, ale jeho touhou bylo vrátit se na letadlové lodě.
To se mu nakonec splnilo v roce 1935, kdy se vrátil na letadlovou loď Ranger, a potom dokonce jako velitel Fighter Squadron 2 na letadlovou loď Lexington. Jeho nadřízení velmi oceňovali Apollovi organizační, technické a odborné znalosti v oboru, a tak ho v roce 1938 stáhli opět do Úřadu pro letectví amerického námořnictva. Tam ho zastihlo vypuknutí druhé světové války.
Druhá světová válka odhalila ryzost jeho charakteru
Životopisci o tomto období jeho života často jen konstatují, že tehdy již Cdr. Soucek zastával velitelské funkce na celé řadě amerických letadlových lodí. Jaká zbytečná skromnost! V květnu 1940 přibyl na Lexington jako navigační důstojník, od října 1941 sloužil nejdříve na pozici letového důstojníka, a pak výkonného důstojníka na slavné letadlové lodi Hornet.
V této funkci se podílel na známém útoku Doolitlových šestnácti bombardérů B-25 na Tokio, které odstartovaly právě z Hornetu. Byl to on, kdo jako letový důstojník vydal příkaz k jejich startu. Nejdramatičtější okamžiky zažil Apollo Soucek na palubě Hornetu v roce 1942, kdy v bitvě proti Japoncům u ostrovů Santa Cruz byla jeho loď 26. října ráno místního času těžce poškozena letadly z letadlových lodí Šokaku a Zuikaku.
Útok skončil v 9.25, v té době byl bezmocně stojící Hornet v plamenech a nakláněl se na pravobok. Do půl hodiny se podařilo zvládnout požáry a loď vyrovnat, tudíž byla připravena na odtažení k opravám. V tu chvíli však na stojící Hornet zahájili Japonci druhý letecký útok. V poledne téhož dne už bylo jasné, že se loď nepodaří zachránit. V 16.27 opustili zničenou loď poslední námořníci, mezi nimi byl i Apollo Soucek.
Byl oceněn vyznamenáním Silver Star
Podle svědectví kapitána Masona, ale i ostatních důstojníků a námořníků na palubě Hornetu, se při boji o záchranu lodi mimořádně vyznamenal právě velící důstojník Apollo Soucek. Jeho značné technické znalosti o lodi, schopnost se rychle i správně rozhodovat a velet, se významnou měrou podílely na faktu, že Hornet byl v 10 hodin, cca půl hodiny po skončení prvního zničujícího japonského náletu, připraven k bezpečnému odtažení.
Jen opakovaný útok Japonců způsobil, že nakonec Hornet nešlo zachránit. Mnoho faktorů, na kterých měl neoddiskutovatelný podíl i výkonný důstojník Soucek, nakonec alespoň umožnilo zachránit životy téměř celé posádky i zraněných, neboť v celodenním boji padlo jen 118 námořníků z více jak patnácti set (bez létajícího personálu) na palubě. Při tak těžkých zásazích a požárech na celé lodi to byl skutečně malý zázrak.
Tento výkon Cdr. Souceka nezůstal bez odezvy. Byl mimořádně povýšen do hodnosti Captain a obdržel od prezidenta Roosewelta vyznamenání Silver Star a Legion of Merit. Následně pak celý zbytek války strávil v různých funkcích (např. náčelníka operačního štábu) a lodích v US NAVY, též se podílel velice aktivně na námořních bojích proti Japonskému císařství.
V březnu 1945 se stal náčelníkem dokončovacích prací na nové letadlové lodi, přejmenované později na USS Franklin D. Roosewelt (CVB-42), na které se po jejím spuštění na vodu stal prvním kapitánem. V roce 1946 byl Apollo Soucek povýšen do první admirálské hodnosti a velel úderné skupině letadlových lodí Carrier Divizion 14.
V padesáti letech akrobatickým pilotem
V roce 1947 byl jmenován náčelníkem Leteckého zkušebního centra námořnictva, umístěného na základně NAS Patuxen River. Sám osobně se podílel na některých zkouškách nových námořních letadel, například při testech reaktivní námořní stíhačky FH-1 Phantom. U této příležitosti přemluvil další dva admirály, aby zkusili s ním vytvořit na těchto letounech akrobatickou skupinu.
Jmenovala se Gray Angels, s narážkou ve jméně na věk jejích členů. Tvořili ji admirál Daniel Gallery (47 let), admirál Soucek (50 let) a admirál Edgar Cruise (50 let). Byla to první akrobatická vojenská skupina v USA, která létala na reaktivních letadlech. Až do roku 1948, kdy byla z rozhodnutí nadřízených složek rozpuštěna, absolvovala několik veřejných vystoupení na leteckých dnech po celých USA.
Korejská válka potvrdila jeho velitelské schopnosti
V roce 1951 byl Admirál Apollo Soucek vyslán do Británie jako námořní letecký atašé. V Londýně ale náhle zemřela jeho manželka, a tak se rozhodl vrátit zpět do USA. Právě včas, aby se v Korejské válce stal velitelem úderné skupiny letadlových lodí Carrier Divizion 3 a nakonec velel i proslulému operačnímu svazu Task Force 77.
Po skončení války v Koreji byl VADM Soucek jmenován přednostou Úřadu pro letectví amerického námořnictva. O jeho existenci a hrdém češství se mohli v tehdejším Československu dozvědět posluchači Hlasu Ameriky i z jeho rozhovoru, který této rozhlasové stanici poskytl ještě za války v Koreji. Vedl ho česky.
Poslední úkol, který už nestihl
V únoru 1955 Apollo Soucek onemocněl a 1. července 1955 odešel do výslužby. Mimořádným usnesením Kongresu byl ale vzápětí pověřen organizováním a řízením páté výpravy RADM Richarda Byrda k Jižnímu pólu. Výprava se připravovala již od roku 1954, a Apollo Souček se do příprav zapojil s velkou vehemencí. VADM Soucek měl být operačním velitelem výpravy a současně kapitánem expedičního ledoborce USS Atka.
Před svým odjezdem do Antarktidy chtěl admirál Soucek pro své přátele uspořádat večeři na rozloučenou. Ale krátce předtím nepřišel na dohodnutou schůzku s admirálem Byrdem. Znepokojený bratr ho šel hledat k němu domů. Bohužel ho našel doma již mrtvého. Příčinou smrti byla náhlá srdeční příhoda.
Obdiv a úcta vůči takovému člověku jsou na místě
Čechoameričan admirál Apollo Soucek byl pohřben na Národním hřbitově USA v Arlingtonu 26. července 1955 se všemi vojenskými poctami. Zpráva o jeho úmrtí zaplnila stránky téměř veškerého amerického tisku, včetně mnoha vzpomínek na něj.
Na jeho počest byla přejmenována letecká základna US NAVY NAS Oceánia ve Virginii na Apollo Soucek Field. Ale jeho největším a zaslouženým pomníkem je skutečnost, že jeho jméno nese i největší a nejslavnější vědecký a technický úspěch USA ve 20. století, program letu člověka na Měsíc, program APOLLO.
Který z úspěchů slavného admirála vás zaujal nejvíce?
Zdroj: Autorský článek pana Ing. Iva Pujmana
Galerie
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 13447
Události
|
PŘEČTENÍ: 16498
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 13503
