Za těžké ztráty ruské armády může zejména velení, které se neumí adaptovat a drží se starých, byť nefunkčních, zvyklostí. A zabíjí tak více vlastních lidí, než by muselo.
Snad odjakživa se ruská armáda spoléhala hlavně na počty a nehleděla na ztráty. Hlavně, že dosáhne nějakého vítězství. Čehož se drží i dnes ve válce proti Ukrajině. Jak se ovšem ukazuje, zdaleka ne všichni ruští vojáci toto mentální nastavení sdílí. Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje na jejich bídnou morálku opakovaně, a analýza ISW ze 07. dubna 2026 potvrzuje, že to je stále horší. Zasluhuje se o to přitom zejména nekompetentní velení.
Rusové nemají takovou motivaci, Ukrajinci ano
Lidský život pro Rusy nic neznamená. Zejména, pokud jde o běžné lidi, což se na frontě projevuje naplno – po boku taktiky z druhé světové války, kdy armáda zkrátka bojuje dle hesla „nas mnogo“ (je nás hodně). Jenomže jak se ukazuje, stále méně vojáků věří kremelskému fanatismu o lepších zítřcích a zlém Západu a NATO, který chce Rusko srazit.
Agresivní válka, v Rusku oficiálně zvaná speciální vojenská operace, vedená již pátým rokem, nejde podle plánu. Vzhledem k tomu, že byly Putinovy hordy v mnohonásobné přesile, a totéž platilo o počtu zbraní, měla Ukrajina skutečně padnout během několika týdnů. To se ovšem kremelský vládce přepočítal a tvrdě narazil. Ukrajinci mají motivaci se bránit.
Jim jde o vlast, o domov, který byl napaden agresorem. Samozřejmě, že tam drtivá většina z nich není ráda. Málokdo chce opravdu jít do války, kde může být každá minuta jeho poslední, což má na bojišti ovládaném drony ještě hlubší význam. Ale chtějí bránit, co je jejich, což jim dává nad invazními jednotkami obrovskou výhodu – ty totiž moc motivace nemají.
Co je reálně může motivovat? Boj za ideály? Za jaké? Rusko nikdo neohrožoval. Ukrajinci ho nenapadali – naopak sami přišli o poloostrov Krym a Luhanskou a z třetiny Doněckou oblast. Všechna tato území ovládlo Rusko. V prvním případě provedlo anexi, v dalších dodalo zbraně, a také bojovníky minimálně z řad Wagnerovců, potvrzuje Wikipedia.
Ale přesto se Vladimir Putin a jeho přisluhovači jako Sergej Lavrov, Dmitrij Medveděv, Sergej Šojgu a další rozhodli, že si záminky pro napadení zbytku Ukrajiny prostě vymyslí. Armádní Zpravodaj nepopírá, že probíhaly nějaké konflikty, ale je nutné zdůraznit, že je mělo Rusko v první řadě řešit diplomaticky a například přes OSN. To však neudělalo.
Jako hlavní body tak v den invaze, tedy 24. února 2022, Vladimir Putin uvedl, že je potřeba Ukrajinu denacifikovat a demilitarizovat, a ochránit ruskojazyčné obyvatelstvo na Donbasu, a též zamezit rozšiřování NATO. Paradoxně dosáhl přesného opaku, protože se k alianci přidaly narychlo i země, které zůstávaly do té doby neutrální, a NATO tak rozšířil sám Putin.
Úsměvné je, že zrovna neonacismus, který vyznávají stoupenci ideologie a principů nacismu, bují v ruských řadách naplno. A to i mezi vojáky, potvrzuje Wikipedia. Doněcký vůdce proruských separatistů dokonce ocenil ruského vojáka nacistickými symboly na uniformě za jeho roli v Mariupolu. Takže jak může Putin dávat nacismus mezi ukrajinskými vojáky a politiky za důvod opravňující k invazi, když si neumí udělat pořádek ani u sebe doma?
Že by přitom ruští vojáci bojovali právě za denacifikaci Ukrajiny, až na výjimky, nejspíše žádný z nich nevěří. Jejich motivací jsou zejména peníze – náborové příspěvky dosahují v řadě regionů až 90 průměrných platů v zemi, a také základní plat je na ruské poměry nadprůměrný, což prostě mnohé láká. I když stále méně, jelikož se několik měsíců po sobě nedaří plnit náborová čísla až o 20 %, a počet padlých dokonce převyšuje nové rekruty.
Vedle toho je má obrovský vliv doslova vymývání mozků kremelskou propagandou, která ráda popírá fakta a tvrdí svým lidem i světu, že na Ukrajině bojuje právě proti NATO. Kdyby tam ale reálně bojovalo NATO, střetl by se Rus s takovou vojenskou silou, že by válka dávno nebyla. Je to ale dobré pro propagandu, protože Putin rád vyvolává v lidech strach.
„Zlé NATO vám chce vzít domovy a zlomit velkou matičku Rus.“ Asi s takovou mentalitou jdou někteří do války a vůbec nepřemýšlí o tom, co je a není pravda. Redakce ArmádníZpravodaj.cz připomíná, že Severoatlantická aliance je obranná organizace, nikoliv útočná. Ale to přestal chápat i americký prezident Donald Trump, když mu nepomohlo v Íránu.
Kdyby to bývalo udělalo, podkopalo by tím smysl vlastní existence. Nevzniklo za účelem na někoho útočí, a pokud se některé země přidaly do NATO třeba ze strachu z Ruska, je to jejich svobodné rozhodnutí, které Putin, Lavrov ani jiní nemají právo kritizovat. Jenomže oni stále nemohou zkousnout, že vliv Ruska vybudovaný Sovětským svazem upadá.
Takže kde selhává „bratrství“ s Rusy, tomu pohrozí ekonomickým nebo vojenským zničením pod vykonstruovanými záminkami. Tak jako např. u Ázerbájdžánu, neboť chtěl spravedlnost pro obětí po sestřelení civilního letadla ruskou PVO. A první odpovědi? Nikoliv přiznání viny a snaha o diplomacii, ale odmítnutí a výhrůžky, že bude země ekonomicky trpět.
Výhrůžky si vysloužil také Kazachstán nebo Moldavsko, a opakovaně je sklízí evropské země, ale těm důvodům už se lze jenom smát. O to více je ovšem vidět, jak moc si Rus snaží vylhat, proč má nárok na někoho útočit. Jenomže ani sami vojáci tomu zjevně nevěří a morálku jim podkopává i ruské velení. Už jenom tím, že není schopné zajistit zásobování jednotek na frontě, takže zůstávají mnohdy bez jídla, vody, munice a dalšího i několik dní.
Není potom překvapením, že se ochotně vzdávají ukrajinským jednotkám i přesto, že jsou ve velké 4násobné přesile. Je to nicméně ještě horší. Analýza ISW odkazuje na „strnulost velení“ a neschopnost adaptovat se na moderní bojiště bez obrovských ztrát, přičemž upřednostňuje politické cíle (dobytí území do určitého data) před vojenskou efektivitou.
Vladimir Putin kupříkladu pronesl, že chce Donbas do 2 měsíců. A pokud mu ho Ukrajinci sami nevydají, vezme si ho silou. O což se ostatně pokouší již pátým rokem, ale stále se mu to nedaří, o což se zasluhuje i tzv. pevnostní pás, který prostě nemůže zdolat. Ale než aby Rusové zkusili vymyslet nějakou taktiku, posílají tzv. lidské volny a motorizované kolony.
Ty jsou dnes převážně složeny z motorek, čtyřkolek a lehkých terénních vozidel, protože zásoby těžké techniky z dob SSSR vysychají. Ruské velení tak vědomě obětuje velké množství pěchoty k odhalení ukrajinských pozic, což analýza hodnotí jako krvavou, ovšem z pohledu ruského velení „funkční“ metodu k udržování tlaku na ukrajinské pozice. Vedle toho vysílá namísto obrněných kolon tzv. diverzní skupiny o několika vojácích, jejichž cílem je obsazovat dům po domu, a vlastně tak uzurpovat ukrajinské území po metrech.
A ano, ono to do jisté míry funguje. Rusové si ostatně skoro 4 roky drželi iniciativu. Sice za opravdu velkých ztrát, ale drželi, i když za poslední rok dobyli pouze 0,6 % ukrajinského území, což je naprosto žalostné a neefektivní. A vojáci si stále více uvědomují, že jakmile se ocitnou v první linii, jdou na jistou smrt. Ztráty mají pochopitelně i Ukrajinci, ale snaží se je minimalizovat a neobětovat životy lidí zbytečně. Zasluhují se o to zejména drony.
I ruský velitel si postěžoval, že je ničí 50 km v týlu, takže se nemůže armáda cítit bezpečně naprosto nikde. A je toho spousta dalšího – nízká úroveň techniky, kdy vojáci jezdí do boje v lehkých vozidlech jako Ulan namísto obrněných transportérů, nevyplácení příspěvků, krutost řady velitelů, z nichž mnohé odsoudili k vězení i sami Rusové, neboť popravovali podřízené.
Z mnoha důvodů tak má ruská armáda mnohem větší ztráty, za něž je zodpovědné hlavně nekompetentní a lhostejné velení, které dbá více na termíny než na lidské životy, což působí, že jsou ztráty větší, než by musely být. Jenomže Rusové na druhou stranu potřebují postupovat, a jelikož nejsou schopni přizpůsobit se bojišti, armáda trpí.
Překvapuje vás, že je stále více ruských vojáků nespokojených?
PŘEČTENÍ: 9547
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 3239
