Zapomenutá tragédie SS Laurentic: Na britském zaoceánském parníku zahynuly stovky lidí

SS Laurentic byl postaven v Belfastu v roce 1907 a jeho plavba skončila již o deset let později v klidných vodách Lough Swilly. V důsledku tragické nehody přišlo o život na 350 lidí a SS Laurentic skončila společně s desítkami tun vzácného nákladu na dně oceánu. Potopení SS Laurentic, jež byla zrovna uprostřed důležité mise, zasáhla obyvatele na celém severozápadním pobřeží, když ještě několik týdnů po nehodě oceán vyplavoval těla utonulých. I přes obrovský rozsah nehody však většina lidí o této tragédii nikdy neslyšela.

Deset let dlouhá plavba

Laurentic, původně známá pod jménem Alberta, byla jednou z nejrychlejších a nejluxusnějších osobních lodí své doby, a pravidelně přepravovala tisíce lidí mezi anglických Liverpoolem a Quebecem v Kanadě. Laurentic se se svou působivou rychlostí stala atraktivní pro Královské námořnictvo, které po vypuknutí první světové války v roce 1914 přestavělo loď na pomocný křižník, jenž byl poté používán k přepravě vojáků, munice a nakonec i zlata.

Loď měla výtlak 15 000 tun a byla schopna plout rychlostí téměř dvaceti uzlů (37 km/h). Poháněly ji dva parní stroje a měla kapacitu téměř 1 700 cestujících. Do Royal Navy byla zařazena jako HMS Laurentic a byla vyzbrojena deseti děly. Její rychlost umožňovala únik ponorkám a kapacita velkou využitelnost pro válečné námořnictvo jako pomocný křižník. Posádku tvořilo 470 námořníků.

Při nehodě v roce 1917 bylo ztraceno 3 211 zlatých cihel, které zmizely v hlubinách Atlantiku. Ztracené zlato se během posledních sta let snažilo nalézt nespočet potápěčů, výzkumníků, historiků i námořních nadšenců. Většina zlata byla nakonec opravdu nalezena, značná část však nadále zůstává pohřbena na dně oceánu a hledání tak pokračuje dodnes.

Laurentic byla také jednou z mála lodí, jež se během své pravidelné plavby z Liverpoolu v roce 1912 přiblížily k místu, kde jen o pár dní dříve došlo k potopení Titaniku. Kapitán lodi, John Mathias, podal 21. dubna oznámení, v němž uvedl, že i přes pečlivý dohled celé posádky nespatřili ani těla, ani trosky.

Honba za vraždícím doktorem

Laurentic se do historie zapsala nejen díky svému tragickému konci, ale také svou účastí v rozsáhlém pátrání po nechvalně známém americkém doktorovi Hawleym Crippenovi, který v roce 1910 zavraždil v Londýně svou manželku a uprchl se svou milenkou Ethel Neaeve. Nejprve se vraždící pár vydal do Bruselu, kde se nalodil na SS Montrose, který je měl odvézt do kanadského Quebecu.

Vyšetřující vrchní inspektor Scotland Yardu, Walter Drew, byl na přítomnost Crippena na palubě SS Montrose upozorněn jejím kapitánem Henrym Kendallem, jenž si všiml podivného chování doktora a jeho milenky, která se sice přestrojila za chlapce, ovšem ženský hlas ji prozradil. Vrchní inspektor Drew okamžitě nastoupil na palubu lodi Laurentic s úmyslem dostat se do Quebecu dřív, než se Crippen stihne vylodit. Laurentic zvládla překonat Atlantik neuvěřitelnou rychlostí a do quebeckého přístavu doplula dříve než Montrose.

V Quebecu se vrchní inspektor Drew v přestrojení nalodil na palubu SS Montrose a Crippena i jeho milenku úspěšně zatknul. Naneštěstí pro doktora spadala Kanada pod Britské impérium, a tak byl navzdory americkému občanství vydán do Anglie, kde byl shledán vinným z vraždy své manželky a v listopadu 1910 byl ve věznici Pentonville pověšen.

Osudová noc

Dne 23. ledna roku 1917 vyplula SS Laurentic na svou poslední plavbu. Loď se tehdy účastnila tajné operace a na své palubě přepravovala 43 tun zlata, jež mělo být použito k zaplacení munice pro britskou armádu. O dva dny později, 25. ledna, byla loď nucena neplánovaně zastavit v Buncraně na břehu Lough Swilly, neboť čtyři námořníci na palubě dostali vysokou horečku.

Vzhledem k velice vzácnému nákladu, jenž se na palubě nacházel, a důležitosti mise plánoval kapitán Reginald Norton vyplout co možná nejdříve, aby zbytečně netratili drahocenný čas. Loď tedy ještě téhož dne zvedla se západem slunce kotvy, a i přes panující bouři a velmi špatnou viditelnost pokračovala v cestě.  

Navzdory dřívějším zprávám o německé ponorce nacházející se v oblasti trval kapitán Norton na pokračování plavby. Ona německá ponorka však v klidných vodách Lough Swilly položila celkem šest min. Již necelou hodinu od vyplutí z Buncrany tak SS Laurantic proplouvala zaminovanou oblastí. Silná bouře neustávala a viditelnost byla téměř nulová. Chvíli po setmění narazila Laurentic levobokem na minu. A brzy na to na další.

Většina mužů podlehla kruté zimě

Když se loď začala potápět, nařídil kapitán Norton evakuaci. Jedna z min explodovala poblíž strojovny, takže loď zůstala bez proudu. Panující temnota ztěžovala spuštění záchranných člunů a nefunkční systém znemožňoval lodi vyslat nouzové volání. Pokusili se volat o pomoc alespoň ve zprávách na telegrafu a také pomocí zvukové i světelné signalizace, kvůli bouři však nebylo nic vidět ani slyšet.

Sám kapitán Norton opustil palubu lodi až poté, co zkontroloval, zda na lodi nejsou ještě nějací přeživší. Noc byla mrazivá a ti, kterým se podařilo dostat na záchranné čluny, se houpali ve vlnách Atlantského oceánu při teplotách až -13°C.  Někteří z mužů se pokusili veslovat ke břehu, ale ostré skály a útesy v okolí je naopak poslaly dál na moře. Brzy se do záchranné akce zapojilo mnoho lodí, včetně stroze vybavených rybářských plavidel, a celkem se podařilo zachránit 121 mužů.

Krutá zima si však vyžádala životy většiny lidí na palubě. Mnozí z nich byli nalezeni zmrzlí v záchranných člunech, v rukách stále svírajíce vesla. Celkem bylo ztraceno 354 životů a těla mrtvých byla ještě několik týdnů poté vyplavována na pobřeží. Navzdory velkým ztrátám na životech byl příběh SS Laurentic zastíněn katastrofami jiných lodí, včetně potopení Titaniku o několik let dříve.  

Co říkáte na tragickou nehodu SS Laurentic?

Zdroj: Westernfrontassociation