Ruský Su-75 Checkmate měl být levný exportní trhák, ale je konec. Teď s ním chce Rusko vynulovat převahu NATO

Když v červenci 2021 korporace UAC stáhla plachtu z makety Su-75 Checkmate na leteckém salonu MAKS u Moskvy, znělo to jako revoluce. Lehký jednomotorový stíhač páté generace se sdílenou technickou základnou se Su-57, rychlostí Mach 1,8 (přibližně 2 200 km/h), nosností přes sedm tun výzbroje a doletem kolem 3 000 kilometrů, to vše za zlomek ceny těžkých dvoumotorových konkurentů. Obchodní plán počítal s 300 kusy za patnáct let, sériovou výrobou od roku 2026 a bezpilotní variantou pro zahraniční zákazníky. Pět let poté je z exportního trháku něco docela jiného.

Časová osa slibů a odkladů

Původní termín prvního letu zněl jasně: rok 2023. Jenže už v červnu 2022 vicepremiér Jurij Borisov posunul milník na rok 2025. Na dubajském aerosalonu v listopadu 2025 šéf Rostěchu Sergej Čemezov ujišťoval, že stroj je „prakticky v letové fázi“ a brzy začnou stolové zkoušky. Testovací pilot Sergej Bogdan tehdy mluvil o prvním letu na začátku roku 2026.

Přišel červen 2026, a šéf UAC Vadim Badecha řekl pouze to, že práce jsou ve fázi stavby prototypu. Žádný veřejně potvrzený první let. Minimálně tři zdokumentované posuny termínu a nejméně tříleté zpoždění proti původnímu cíli. Příčiny se vrší: sankční tlak na elektroniku, vyschlé zahraniční financování, válečné přesměrování průmyslových kapacit na Ukrajinu a opakované změny specifikací podle potenciálních zákazníků.

Pro kontrast: v květnu 2026 vykonal první let dvoumístný prototyp Su-57D. Rodina Su-57 se tedy posouvala vpřed, zatímco Checkmate zůstával na zemi.

Konec exportního snu, začátek nového příběhu

Slovo „konec“ v tomto případě neznamená formální zrušení programu. Znamená konec původního slibu, rychlého a levného exportního hitu s jasným harmonogramem. Studie britského think-tanku RUSI z roku 2025 uvádí, že financování prototypu ze Spojených arabských emirátů vyschlo a program se zastavil. Autoři napojení na americký RAND už v lednu 2022 na serveru Defense One označili celý projekt za možný případ „marketingové bubliny“, jejíž obchodní model stojí na zahraničních objednávkách, které nemusí nikdy přijít.

Rusko ale projekt nepohřbilo. Přerámovalo ho. Badecha v červnu 2026 otevřeně řekl, že Su-75 vzniká zároveň pro ruské ministerstvo obrany i pro zahraniční zákazníky a že klíčovou výhodou je nižší cena stroje i provozu. Hlavní konstruktér Michail Strelec už v roce 2021 popisoval společné nasazení Su-57, Checkmatu a bezpilotních prostředků jako „vyváženou flotilu“ s minimálními náklady a vysokým bojovým potenciálem. Patent z prosince 2023 pak odhalil modulární příď s možností jednomístné, dvoumístné i bezpilotní konfigurace.

Přeloženo z marketingového jazyka: Rusko chce z Checkmatu udělat levnější domácí doplněk k malopočetnému a drahému Su-57, případně bezpilotní nosič v roli takzvaného věrného wingmana. Právě proto se mluví o „vynulování převahy NATO“, ne jednorázovým technologickým zázrakem, ale levnější početní masou a distribuovanými úkoly v propojené sestavě.

Proč Rusko takový doplněk zoufale potřebuje

Francouzský institut IFRI ve studii z roku 2025 shrnuje, že od roku 2020 bylo dodáno zhruba dvacet sériových Su-57. Jejich operační nasazení zůstává omezené a tempo výroby pomalé. Su-57 je těžký dvoumotorový typ s odhadovanou cenou kolem 35 milionů dolarů (asi 840 milionů korun) za kus; cesta k „masovosti“ to zkrátka není.

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, navíc vysává výrobní kapacity i zásoby letecké techniky. Ruský průmysl musí současně udržovat při životě stroje čtvrté generace pro probíhající operace a zároveň posouvat vpřed programy páté generace. Podle IFRI Su-75 pravděpodobně narazí na stejné potíže jako Su-57, tedy na nedostatek moderní avioniky, sankční omezení a přetížené výrobní linky.

Papírové parametry versus hotová realita NATO

Na papíře může Su-75 vypadat ambiciózně. Rychlost Mach 1,8, vnitřní zbraňové šachty pro stealth profil, kompatibilita se zbraněmi Su-57, šest současně napadaných cílů. Problém je v tom, že žádný z těchto parametrů nebyl ověřen letovými testy. Skutečný radarový odraz, výkon senzorů, zvolený motor sériové verze, to vše zůstává v rovině firemních tvrzení Rostěchu a státní agentury TASS.

Proti tomu stojí program F-35 Lightning II. K 31. březnu 2026 měl podle Lockheed Martin přes 1 325 dodaných kusů, dvacet účastníků programu a třináct evropských zemí, které si F-35 zvolily, včetně České republiky s objednávkou 24 strojů F-35A. Aliance navíc provozuje integrovanou protivzdušnou obranu s nepřetržitým monitorováním vzdušného prostoru, systém AWACS, tankery a síťovou architekturu, proti které se neposuzuje jeden letoun, ale celý ekosystém.

I koncept „věrného wingmana“ má na Západě náskok. Australsko-americký Boeing MQ-28 Ghost Bat už prošel demonstracemi potvrzujícími operační životaschopnost jako specializovaný bezpilotní bojový prostředek. Británie sice v roce 2022 zastavila konkrétní demonstrátor Project Mosquito, ale širší ambici bezpilotního boje přesunula do rámce po roce 2035 na vyšší technologické bázi. Rusko teprve patentuje modulární příď.

Co to znamená pro české plánování

Pro dnešní obranné plánování České republiky jde Su-75 spíš o vzdálený scénář než o akutní hrozbu. České letectvo provozuje čtrnáct Gripenů C/D, ověřené stroje generace 4+ s osmi závěsníky, maximální vzletovou hmotností 14 000 kilogramů a tahem 80,5 kN. Nejsou to stealth letouny, ale NATO neoperuje jako souboj jednoho Gripenu proti jednomu neznámému prototypu. Operuje jako síť radarů, velení a vzájemně propojených platforem, jejíž součástí je i český air policing.

Reálnou hrozbou se Checkmate stane teprve tehdy, až projde prvním letem, potvrdí se jeho motorová a senzorová konfigurace, objeví se důkaz o sériové lince a ruské objednávce. Do té doby pro NATO rozhoduje čas, průmysl a skutečně zavedené platformy, ne papírové parametry letounu, který po pěti letech od představení stále nestál na ranveji.