V první polovině 20. století patřil italský letecký průmysl k těm nejlepším na světě. Vyprodukoval řadu pozoruhodných strojů, mnohé sloužily jako vojenské.
Během první světové války zažilo letectví neobyčejný boom. Z původně neohrabaných průzkumných strojů se staly stíhací, bombardovací, bitevní a pozorovací letouny. Začala se stavět i obří letadla, jež dokázala zem zasypat pumami. Slabé motory však neumožňovaly zkonstruovat stroje tak, aby unesly veliký náklad. Ke konci války se to podařilo například Italům, kteří postavili pozoruhodný bombardér Caproni Ca.4.
Letoun se třemi vrtulemi
Italský konstruktér Gianni Caproni u tohoto projektu navázal na jiný úspěšný bombardér své firmy – Caproni Ca.3, který bohužel tak smutně zasáhl do historie nově vzniklého Československa, když v jeho troskách zahynul slovenský politik Milan Rastislav Štefánik při návratu do vlasti v roce 1919 z Itálie. Stroje Ca.3 byly poměrně spolehlivé dvouplošníky, ale Caproni se snažil postavit letoun s ještě větší nosností a doletem.
Zkonstruoval tak celodřevěný dvoutrupý trojplošník, který měl centrální trupovou gondolu, velké rozpětí křídel a byl potažený plátnem. Poháněly ho tři motory, podle verze letounu to byly buď Fiat A.12 po 156kW (210k), nebo Isotta-Fraschini po 186kW (250k). Různých motorových jednotek se nakonec použilo více. Vyhrály americké motory Liberty o výkonu 298kW (400k). Dva motory s tažnou vrtulí byly vždy v přídích bočních trupových gondol a třetí poháněl tlačnou vrtuli na zádi hlavní středové gondoly.
První let stroje se uskutečnil v roce 1917, k vojenským jednotkám se letadla začala dostávat o rok později. Existuje několik verzí Ca.4, které se liší v některých detailech, tvarech středové gondoly a rozměrech. Po válce vznikla úpravou několika těchto strojů i dopravní letadla. Jeden z letounů byl dokonce vybaven plováky, aby mohl přistávat na vodní hladině.
Uměl přeletět Alpy
Letadlo bylo 13,1 metru dlouhé, rozpětí jeho křídel dosahovalo 29,9 metru a na výšku měřilo neuvěřitelných 6,3 metru. Maximální rychlost činila 140 kilometrů v hodině a dokázalo vystoupat do výše 3 000 metrů. Bylo důležité, aby mělo dobré letové vlastnosti, protože Italové tyto stroje používali k bombardování Rakouska-Uherska. Musely tedy být schopné překonat i Alpy. Dolet letadla byl 700 kilometrů.
Letoun dokázal unést až 1 450 kilogramů bomb, což byl na dobu první světové války velmi úctyhodný výkon. Bomby bývaly většinou zavěšeny pod středovou gondolou na speciální konstrukci pod spodním křídlem. Posádkou letounu byli běžně čtyři lidé. V případě útoku stíhačů mohli tři z nich střílet z obranných střelišť.
Zveřejnil(a) Amin Tebessa dne Čtvrtek 30. prosince 2021
Přední střeliště ve středové gondole bývalo vybaveno dvojicí kulometů. U prvních vyrobených kusů se nacházelo až za pilotem, ale pozdější sériové stroje měly střelce přímo ve špici gondoly. Dvě zadní střeliště v bočních gondolách za křídlem byla zpravidla vyzbrojena po jednom kulometu. Většinou šlo o zbraně Revelli ráže 6,5 mm nebo ráže 7,7 mm. Některé stroje jich měly až osm.
Letadel bylo vyrobeno kolem pěti desítek, údaje se však v tomto směru liší. Udávají se počty od 38 exemplářů po 53 kusů včetně poválečné výroby. Itálie během války poskytla šest strojů Velké Británii, ale ta je v rámci 227.perutě RNAS nikdy operačně nenasadila. Trojici letadel koupily USA především proto, aby mohly prozkoumat jejich konstrukci.
Po válce u Benátek 2. srpna 1919 havaroval přestavěný válečný Ca.41 na dopravní letoun Ca.48. Podle počtu obětí to byla v té době veliká letecká katastrofa, která naplnila stránky světových novin. Všichni cestující i posádka na palubě tehdy zahynuli.
Počty obětí se podle zdrojů liší, mohlo jich být až 17. V době, kdy první aerolinky v Evropě i USA začínaly létat s dopravními letouny většinou jen pro dva–tři cestující, to bylo skutečně veliké číslo. Jinak ovšem byly letouny Caproni Ca.4 poměrně spolehlivé a na svou dobu výkonné.
Jak obtížné muselo být v první světové válce létat s primitivními bombardéry?