Přestože je dnes Litva svojí rozlohou menší než Česká republika, v období pozdního středověku se polsko-litevský stát rozprostíral od Baltského moře až k moři Černému.
Ve 14. století, v době ukrajinského politického, hospodářského a kulturního úpadku, se dominantní role ujaly sousední Litva, Polsko a Moskva. Jejich území se rychle rozrůstala a zcela přirozeně si tak začaly podmaňovat i ukrajinské země zbavené moci a politického vlivu. I přes kulturní rozmach měst byla státní moc decentralizovaná a zdálo se, že ukrajinské země doslova čekaly na svého dalšího dobyvatele. Nakonec moc padla do klína Velkého litevského knížectví, které se stalo největším v Evropě.
Rozpad Kyjevské Rusi
V polovině 13. století sjednotil kníže Mindaugas bojovné pohanské kmeny, aby se postavily útokům německých křižáků. V roce 1253 pak z politických důvodů přijal křesťanství a získal od papeže korunu. Den korunovace, 6. červen, je dnes v Litvě státním svátkem. Ve 40. letech 13. století prohlásil syn velkoknížete Gedymína, Algerdas, že celá Kyjevská Rus má patřit Litevcům a vtrhl na ukrajinská území.
Litevci si podmanili zhruba polovinu Kyjevské Rusi a na podzim roku 1362 v bitvě u Modrých vod rozdrtili tatarsko-mongolské vojsko, čímž si na určitou dobu zaručili stabilitu nového státního útvaru a ochranu před cizími nájezdy.
Zveřejnil(a) Travis Stevens dne Sobota 22. ledna 2022
Litevská knížata úspěšně posilovala a stabilizovala své pozice na ruských územích a snažila se získat podporu a autoritu obyvatelstva. Nejednalo se tedy o žádné krvavé dobývání, k místním tradicím a kultuře přistupovali s úctou, a dokonce si částečně osvojili zvyky ruské kultury. Ukrajinský jazyk byl hojně využíván a místní šlechta zastávala mnoho významných úřadů.
Polsko, jehož expanze měla na Ukrajince dlouhodobější a rozhodující vliv, dokonce částečně uznávalo značný význam litevského vlivu na ukrajinských územích. Polskou expanzi na ukrajinská území zahájil Kazimír Veliký, který usiloval o obnovu polské středověké monarchie. Poláci ve spojenectví s Maďary bojovali s Litevci, podporovanými většinou Ukrajinců, o Halič a Volyň. Následující úpadek Haličsko-volyňského knížectví vedl k rychlému sílení polské moci.
Náboženské konflikty
Velký problém, který vyvstal na Ukrajině koncem 14. století, kdy se Poláci, Litevci a Ukrajinci poprvé spojili v jeden stát, představovalo náboženské porozumění mezi pravoslavným a katolickým náboženstvím. Vztahy mezi pravoslavnou a katolickou církví byly mimořádně napjaté a vyústily v řadu konfliktů. Dalším problémem byla kultura a jazyk, východoevropané byli nuceni přijmout nové zvyky a vedle ruštiny byla jakožto druhý oficiální jazyk ustanovena latina.
Polovina 15. století se pak nesla ve znamení vyostření napjatých vztahů mezi litevskou a ukrajinskou šlechtou, kdy velkokníže Kazimír Jogalitis učinil několik radikálních reformních kroků v oblasti Kyjeva a Volyně. Přes odpor Ukrajinců je prohlásil obyčejnými provinciemi, čímž přišli o nezávislost na litevském knížectví. Prvky vlastní státnosti se tak začaly z ukrajinského území opět vytrácet.
Vpád Tatarů do Evropy
Zatímco litevská, polská a ukrajinská elita sváděla své mocenské souboje, v jižních stepích rostla nová hrozba. Potomci Čingischána si začali osvojovat prapůvodní dědictví kočovných kmenů, postupně se vymaňovali z nadvlády Zlaté hordy, sužované vnitřními konflikty, a v roce 1441 se definitivně oddělili a založili na Krymu Krymský chanát.
Nájezdy na ukrajinská území se stávaly pravidelnými a bezvýznamné střety přerostly v partyzánské války. Právě ve střetech s Tatary se začalo formovat ukrajinské kozáctvo, které se postupně stalo jednou z vedoucích politických sil na Ukrajině.
Zveřejnil(a) Lawrence Reed dne Neděle 11. února 2018
Dne 1. června 1569 byla uzavřena Lublinská unie. Lublinská unie byl státoprávní akt, v jehož čele stál volený král a Sejm (dnešní dolní komora polského parlamentu). Státy sdílely jednotnou zahraniční politiku. Volyňsko, Kyjevsko a Bratslavsko se ocitly pod vládou Poláků jako daň za nezávislost, kterou se upadající Litva snažila zachránit. Lublinská unie z roku 1569 sehrála v dějinách Ukrajiny zásadní roli.
Přes všechny své nevýhody vytvořila Polsko-litevská unie během dvou století docela příznivé podmínky pro život Ukrajinců. Během nadvlády Polska však byli obyvatelé postupně zbavováni práva na vlastnictví půdy a mnozí utíkali do stepí, kde se i přes hrozbu ze strany Tatarů usazovali.
Vzestup ukrajinských Kozáků
První písemné zmínky o kozácích se objevily na konci 15. století. Výskyt kozáků sehrál v historickém vývoji Ukrajiny významnou roli. Kozáci reprezentovali společenské postavení svobodných lidí, kteří bránili svou zemi a střežili její hranice před turecko-tatarskou agresí.
Zveřejnil(a) Bitwy Świata dne Pondělí 20. listopadu 2017
Založili významné politické instituce a měli velký vliv ve všech oblastech života obyvatel na ukrajinských územích. Zasahovali do kultury, politiky, vojenství i administrativy. Zpočátku vystupovali jako vazalové Polsko-litevské unie, rostoucí sociální nátlak však vedl k vyhlášení nezávislého Kozáckého hetmanátu. Načež se díky dohodě s Ruskem na Perejaslavské radě dostala většina ukrajinského kozáckého státu na dalších tři sta let pod ruskou kontrolu.
Co je podle Vás hlavním důvodem rozpadu Polsko-litevské unie?