Zničení dělostřeleckých a raketových systémů nepřítele je velice důležité, jelikož tím lze předejít situaci, aby byly pozice nebezpečně odstřelované.
Ačkoliv lze proti dronům mnohdy použít různé druhy rušení, v případě testované ukrajinské hexakoptéry to fungovat nebude. Nepříteli tak může působit značné potíže.
Výsadkové jednotky mají často speciální výzbroj, která se od té v běžných armádních útvarech liší. Spatřit ji na bojišti proto někdy bývá vzácnost.
Obrněná vozidla jsou ve světě vyráběna i mimo licenci – pokud totiž některá země nectí výrobní práva, může si nelegálně „vypůjčit“ design od někoho jiného.
Mnohé zbraně se v obraně spoléhají na to, že záhy po odpálení změní polohu, čímž se vyhnou zničení. Ale vyřešit to má americká střela SiAW.
Útočné obrněné jednotky mohou útočit v jakémsi konvoji, což jim dává údernou sílu a eventuální ochranu před minami – na druhou stranu mohou být snadným cílem.
Mít dron zaměřený pouze na jednu konkrétní situaci, není vždy zrovna žádoucí. Často může být lepší, pokud umí zasahovat široké spektrum cílů ve vzduchu i na zemi.
Opouští-li posádka svůj zneškodněný tank, aniž by ho dokonale zničila, může ho nepřítel později získat, opravit a nasadit proti bývalý majitelům.
Je-li koncept nějaké zbraně povedený, mnozí ho prostě zkopírují, jelikož to je jednodušší, než vyvíjet vlastní. Někdy může být inspirací více, jindy méně.
Moderní radary sice mohou umět zachytávat i letouny se schopností stealth, ale hlavní otázkou je, na jakou vzdálenost to třeba ruský Podlet K-1 zvládne.