Konstruktéři dělají zbraně tak, aby splňovaly požadavky vojáků a byly co nejodolnější. I přesto však platí, že nemohou žádné testy nahradit zkušenosti z reálného boje.

Robotická vozidla jsou v armádních službách vídána stále častěji, a to i s různou výzbrojí. V té polské pomáhá jedno v boji, ale plnit může i další úkoly.

Pokud voják zachová chladnou hlavu, může se postavit přesile, i když je zraněný. Chce to ale také velikou dávku odvahy a štěstí.

Má-li země možnost zasahovat cíle v týlu nepřítele, může tím oslabit jeho útoky. Bez moderních zbraní s dosahem a přesností to ale provádět nelze.

Jelikož si polská armáda objednala velký počet raketometů HIMARS a bude jich mít zdaleka nejvíce v Evropě, dávalo by smysl, aby zároveň vyrábělo munici.

Pakliže útočníci vědí, kde přesně se obránci skrývají, mají velkou výhodu. Výhru to však neznamená, tu nejhorší práci musí stejně odvést sami vojáci tváří v tvář nepříteli.

Samohybná houfnice malé velikosti sice nemá extrémní dostřel, ale je velice pohyblivá a není tak obtížné ji před nepřítelem zamaskovat.

Jelikož dělostřelectvo ukazuje v posledních konfliktech svou sílu, chtějí ho mnohé armády modernizovat a posilovat – naráží ovšem na nedostatečné výrobní kapacity.

Když zasáhne cíl puma s takto mohutnou silou, jsou její destruktivní účinky obrovské. Není však jasné, jaký letoun ji může shazovat, oficiálně pouze jeden.

Nahlédnout do běžného dne českých dělostřelců je docela ojedinělé. Ti zdaleka netráví čas jenom střílením, jejich práce obnáší i mnoho dalších činností, bez nichž by to nešlo.