Nejznámějším zločinem nacistického Německa je holokaust, tedy systematické vyvražďování Židů, ale stejně tak do „čistky“ zahrnulo ještě další skupiny obyvatel. V Čechách je třeba známé vyvražďování Romů, a další skupinou, s níž se chtěl Adolf Hitler plošně vypořádat, byli psychicky, mentálně a tělesně postižení, zpočátku hlavně němečtí obyvatelé. Program na jejich vyvražďování dostal název Akce T4, ale sám vůdce ho po 2 letech zrušil, leč pokračoval však tajně.

Postižené vnímali jako finanční a genetickou zátěž

Zvrácená nacistická ideologie byla postavena na vizi čisté německé rasy nadřazené všem ostatním. Zároveň ale považovala osoby, i Němce, stihnuté těžkým psychickým, neurologickým nebo tělesným postižením za „nevhodné pro život“. Z pohledu A. Hitlera a jeho příznivců totiž byli pro německou společnost a stát genetickou a finanční zátěží, objasňuje EncyclopediaUshmm. A proto německý vůdce na podzim 1939 vydal příkaz, aby byl zahájen program Akce T4, jehož cílem bylo se těchto lidí zbavit, resp. je zabít.

iZdroj fotografie: Uživatel Radomil / Creative Commons / CC BY-SA

Příkaz se týkal zpočátku jenom dětí, jejichž rodiče byli vyzýváni, aby je poslali do státem zřízených léčeben, kde byly potom zabity. Rodiče následně dostali úmrtní list s fiktivní příčinou smrti. Později byl pak program rozšířen i na dospělé. V roce 1941 se proti němu však v Německu zvedla vlna odporu, v jejímž čele stál například biskup hrabě Clemens von Galen. Adolf Hitler proto program veřejně zrušil, ale tajně pokračoval i nadále. A to nejenom v Německu, ale třeba i Polsku a SSSR. Britannica uvádí, že si celkem vyžádal přes 200 tisíc obětí.

Zabití hladem, injekcí nebo plynem

Na program Akce T4 dohlížel vedoucí oddělení eutanazie Viktor Brack, uvádí History, a udává, že všechny židovské děti v psychiatrických léčebnách byly určeny k zabití automaticky. Pro děti nežidovské byla pak stanovena určitá kritéria, na jejichž základě se rozhodovalo, zda budou nebo nebudou do programu zařazené. Zpočátku byly některé děti zabité třeba i hladem, ale používány byly hlavně smrtící injekce. To bylo však pomalé, takže byl zvolen jiný způsob.

Bitva u Kursku byla poslední šancí, jak zvrátit výsledek 2. světové války. Nacisté bojovali skvěle, ale Sověti s motem „nas mnogo“

Na 6 místech v Německu byla proto postavena zařízení k zabíjení nemocných plynem, tedy ještě mnohem dříve, než vznikly pověstné plynové komory v nacistických koncentračních táborech. Maskována byla jako sprchy, a jako plyn v nich byl používán oxid uhelnatý. Když se program rozšířil do Polska a SSSR, německá komanda byla schopna vyvraždit třeba celou nemocnici či léčebnu. Pacienty tam buď rovnou postřílela, případně využívala dodávky s přívodem plynu. Program pokračoval i přes oficiální zrušení až do německé kapitulace.