Akce T4: program vyvražďování postižených spustil i zastavil sám Adolf Hitler, tajně ale pokračoval až do kapitulace Německa

Z pohledu nacistické ideologie mohli nemocní a postižení narušit čistotu rasy, a tak se zrodilo řešení všechny takové vyvraždit. Ale bylo to moc i pro mnohé Němce.

Postižené děti v německé léčebně v době nacismu i Zdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Nejznámějším zločinem nacistického Německa je holokaust, tedy systematické vyvražďování Židů, ale stejně tak do „čistky“ zahrnulo ještě další skupiny obyvatel. V Čechách je třeba známé vyvražďování Romů, a další skupinou, s níž se chtěl Adolf Hitler plošně vypořádat, byli psychicky, mentálně a tělesně postižení, zpočátku hlavně němečtí obyvatelé. Program na jejich vyvražďování dostal název Akce T4, ale sám vůdce ho po 2 letech zrušil, leč pokračoval však tajně.

Postižené vnímali jako finanční a genetickou zátěž

Zvrácená nacistická ideologie byla postavena na vizi čisté německé rasy nadřazené všem ostatním. Zároveň ale považovala osoby, i Němce, stihnuté těžkým psychickým, neurologickým nebo tělesným postižením za „nevhodné pro život“. Z pohledu A. Hitlera a jeho příznivců totiž byli pro německou společnost a stát genetickou a finanční zátěží, objasňuje EncyclopediaUshmm. A proto německý vůdce na podzim 1939 vydal příkaz, aby byl zahájen program Akce T4, jehož cílem bylo se těchto lidí zbavit, resp. je zabít.

Bunkr 17 v Poznani se změnil v provizorní plynovou komoru na zabíjení postižených iZdroj fotografie: Uživatel Radomil / Creative Commons / CC BY-SA
Bunkr 17 v Poznani se změnil v provizorní plynovou komoru na zabíjení postižených

Příkaz se týkal zpočátku jenom dětí, jejichž rodiče byli vyzýváni, aby je poslali do státem zřízených léčeben, kde byly potom zabity. Rodiče následně dostali úmrtní list s fiktivní příčinou smrti. Později byl pak program rozšířen i na dospělé. V roce 1941 se proti němu však v Německu zvedla vlna odporu, v jejímž čele stál například biskup hrabě Clemens von Galen. Adolf Hitler proto program veřejně zrušil, ale tajně pokračoval i nadále. A to nejenom v Německu, ale třeba i Polsku a SSSR. Britannica uvádí, že si celkem vyžádal přes 200 tisíc obětí.

Zabití hladem, injekcí nebo plynem

Na program Akce T4 dohlížel vedoucí oddělení eutanazie Viktor Brack, uvádí History, a udává, že všechny židovské děti v psychiatrických léčebnách byly určeny k zabití automaticky. Pro děti nežidovské byla pak stanovena určitá kritéria, na jejichž základě se rozhodovalo, zda budou nebo nebudou do programu zařazené. Zpočátku byly některé děti zabité třeba i hladem, ale používány byly hlavně smrtící injekce. To bylo však pomalé, takže byl zvolen jiný způsob.

Němečtí vojáci za 2. světové války u Kursku

Bitva u Kursku byla poslední šancí, jak zvrátit výsledek 2. světové války. Nacisté bojovali skvěle, ale Sověti s motem „nas mnogo“

Na 6 místech v Německu byla proto postavena zařízení k zabíjení nemocných plynem, tedy ještě mnohem dříve, než vznikly pověstné plynové komory v nacistických koncentračních táborech. Maskována byla jako sprchy, a jako plyn v nich byl používán oxid uhelnatý. Když se program rozšířil do Polska a SSSR, německá komanda byla schopna vyvraždit třeba celou nemocnici či léčebnu. Pacienty tam buď rovnou postřílela, případně využívala dodávky s přívodem plynu. Program pokračoval i přes oficiální zrušení až do německé kapitulace.

Dokument o programu Akce T4

Co si myslíte o lidech schopných zabít postižené?

Diskuze Vstoupit do diskuze
149 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články