Ar 234, bombardér rychlejší než všechny spojenecké stíhačky. Beztrestně se proháněl nad okupovanou Evropou

Za druhé světové války Němci vyvinuli a nasadili první proudový bombardér na světě. Kdyby vzlétl dříve, mohl spojencům působit velké problémy.

i Zdroj fotografie: Uživatel Kogo / Creative Commons / GFDL
                   

Skutečnost, že Němci za války měli stíhací proudový letoun Me 262, je všeobecně známá. Mnohem méně se ví o jejich dalším pozoruhodném letounu Arado Ar 234 Blitz. Ten nebyl stíhačem, ale sloužil jako průzkumný a bombardovací letoun. Jeho sestřely nebyly příliš časté, dokázal létat rychleji než vše, co proti němu spojenci mohli nasadit. Strojů navíc nebylo vyrobeno žádné závratné množství.

Rychlejší než Mosquito

Německému vůdci Adolfu Hitlerovi za druhé světové války údajně v žaludku ležel britský dvoumotorový stroj De Havilland Mosquito vyrobený ze dřeva. Byl tak rychlý, že se mohl téměř beztrestně prohánět nad okupovanou Evropou, aniž by to výrazně ohrožovaly německé stíhací letouny. Pořizoval zde fotografie nebo se účastnil bombardovacích akcí. Němečtí konstruktéři tak dostali za úkol zkonstruovat letoun podobného typu, ale ještě mnohem rychlejší.

iZdroj fotografie: Public domain

Inženýrům bylo jasné, že zadaných parametrů mohou dosáhnout jen za využití nové technologie proudových motorů. Na konstrukci letounu ve společnosti Arado začali pracovat již na konci roku 1940. Čekali, až budou k dispozici dostatečně spolehlivé a silné motory. Letoun byl konstruován jako hornoplošník se dvěma motory.

Pohonné jednotky Jumo-004 byly k dispozici až na počátku roku 1943. První prototyp se tak vznesl na konci července. Začala série testovacích letů, během níž Němci vyvinuli vylepšené a lehčí verze motoru. Sériová výroba Arado Ar 234 byla zahájena v květnu 1944. Do konce války Německo stihlo postavit 238 strojů.

Průzkumník i bombardér

Vznikl pozoruhodný stroj, který v té době neměl konkurenci. Měl prosklenou příď a jeho osádku tvořil jen pilot. Letoun nebyl velký. Rozpětí křídel bylo 14,4 metru a délka 12,6 metru. To je zhruba o 6 metrů méně u obou hodnot ve srovnání s americkým středním bombardérem B-25. Mohl nést až jeden a půl tuny bomb. Co bylo hlavní, dosahoval maximální rychlosti 742 kilometrů za hodinu a nestačila mu žádná vrtulová stíhačka.

iZdroj fotografie: Uživatel Wilson44691 / Creative Commons / CC0

Německo stroj poprvé nasadilo v srpnu 1944 v Normandii. Zde mělo spojenecké letectvo takovou převahu ve vzduchu, že pro jiné letouny se průzkumné lety nad místy vylodění rovnaly téměř jisté sebevraždě. Aradu pilotovanému Erichem Sommerem se podařilo udělat mnoho snímků. Později vznikla i bombardovací jednotka. Pumy měl letoun umístěné vně trupu, takto naložený byl o něco pomalejší.

Sestřelit Ar 234 bylo pro spojenecká stíhače spíše dílem náhody, ale některým spojeneckým pilotům se to podařilo. Například Donu Brianovi se stíhačkou P-51 Mustang. Němci 14. března 1945 poslali stroje bombardovat most přes Rýn. Když se jeden německý letoun vyhýbal jiným stíhačům, ztratil rychlost a Brian tak dostal šanci. Po válce se nepoškozené stroje staly vítanou kořistí vítězů a posloužily při konstrukci jejich vlastních proudových letadel.

Zdroj: TheNationaInterest

Diskuze Vstoupit do diskuze
72 lidí právě čte
Zobrazit další články