Krvavá řež o Hue roku 1968. Největší a nejtvrdší bitva války ve Vietnamu skončila vítězstvím Američanů. Nakonec však slavili komunisté

Psal se leden 1968 a Jižní Vietnam se v klidu chystal na oslavu vietnamského nového roku, tedy svátku Tet. Na svoji verzi „oslav“ se chystali i severovietnamští komunisté a jimi podporovaní partyzáni z Vietkongu. Ti chtěli využít slavností k ofenzivě, která měla vyvolat povstání, zničit saigonský režim a vyhnat Američany. Největší boje se vedly o město Hue.  

Císařské město na Voňavé řece

Bývalé císařské hlavní město Hue s téměř 140 000 obyvateli rozděluje Voňavá řeka na severní historickou část, jejímž jádrem je Citadela, ve které je podle vzoru Pekingu umístěn císařský palác. Na jižním břehu se nacházela naopak moderní část města se stavbami z 19. století a univerzitou. Městem Hue procházela i strategická železnice a dálnice. Do roku 1968 nebylo město válkou dotčeno. Jihovietnamský režim milně předpokládal, že komunističtí povstalci respektují statut otevřeného města.

Saigon se nemohl mýlit více. Severovietnamci si zde dlouhodobě chystali podhoubí pro povstání. Do vedení města se jim podařilo dostat několik kolaborantů, kteří pracovali pro druhou stranu. Jeden funkcionář například získal materiál a dotace na stavbu třípatrového betonového krytu ve vsi Thon La Chu pro případ komunistického atomového bombardování. Ve skutečnosti přichystal velmi kvalitní, strategicky umístěné místo pro štáb severovietnamské armády (NVA).

iZdroj fotografie: Public Domain

Agenti Vietkongu se ve městě skutečně činili. Nejenže se infiltrovali mezi místní populaci, ale vypracovali i seznam 200 strategických cílů, jež měly být obsazeny v co nejkratším čase. Vypracovali seznamy skutečných i potenciálních odpůrců režimu, kteří měli být co nejrychleji zlikvidováni. Útok na město začal ve 2:30 dne 31. ledna 1968. Za dvě hodiny, kromě velitelství jihovietnamské 1. divize a amerického velitelství, bylo město obsazeno.

Krvavá řež o vietnamský Stalingrad

Komunisté počítali s tím, že se obyvatelstvo spontánně přidá na jejich stranu. K jejich údivu se tak nestalo a lidé většinou zůstávali pasivní. Již odpoledne 1. února naopak došlo k prvním protiúderům jihovietnamských a amerických jednotek, kdy se spojencům například podařilo znovu získat letiště. Tvrdé boje zuřily především kolem obou velitelství.

Bitva o město se brzy změnila v noční můru. Hue bylo plné úzkých uliček, z každého okna byla vedena palba a každá budova se mohla změnit v pevnost. Američané se kvůli přítomnosti civilistů obávali použít ve větší míře dělostřelectvo a letecké bombardování. Strach byl nejen z reakce médií a veřejnosti v USA, ale především v rozvalinách by našli komunističtí povstalci daleko lepší kryt než v nepoškozených domech.

iZdroj fotografie: Public Domain

Na řadu proto přišel úporný boj muže proti muži o každou budovu a místnost. Ke slovu se dostaly ruční zbraně. Mnozí američtí vojáci odhazovali své dosud nevyzrálé a nespolehlivé M16 a používali kořistní Ak-47 nebo československé Sa-58. Při čištění místností se nesmírně osvědčil 40milimetrový ruční granátomet M79. Komunistům se naopak ve stejné úloze osvědčily sovětské RPG.       

Hořký konec vítězné bitvy

I přes urputnou obranu rudých povstalců, kterou však již v té době většinou tvořili „dobrovolníci“ ze Severu, se Spojenci pomalu dostávali do výhody. Dne 10. února bylo vyčištěno jižní město a začal boj o Citadelu. Do toho se zapojila americká a jihovietnamská námořní pěchota a průzkumníci 1. divize ARVN „Hoc Bao“ (Černí panteři). O přerušení zásobovacích tras se pak snažila legendární 1. jezdecká divize.

Již 15. února 1968 žádala posádka Citadely Hanoj o stažení, ale neúspěšně. Dne 21. února byla přerušena poslední zásobovací trasa a 25. března konečně Citadela padla. Operace se definitivně ukončila 2. března. Cena byla strašná, Američané ztratili 216 mužů a 1 594 vyvázlo se zraněními, Jihovietnamci přišli o 452 padlých a 2 123 bylo raněno. Severovietnamci přišli podle svých čísel o 2 400 mužů. Dle Američanů však NVA ztratila 5 400 mužů. Z toho bylo pouhých 98 zajato. Nejhůře však dopadli civilisté.

iZdroj fotografie: Public Domain

Komunisté si na nich vylévali frustraci z porážek a bylo jimi popraveno až 6 000 lidí. Celkem 118 000 ze 140 000 obyvatel Hue přišlo o domov. Přestože Spojenci vyhráli a Vietkong byl po celém Jižním Vietnamu prakticky vyhlazen a jeho roli přebrala severovietnamská armáda, pro americkou veřejnost bylo Hue a ofenziva Tet šokem. Dosud byla politiky ujišťována, že vše jde hladce a vítězství je blízko. Nyní se veškeré iluze rozpadly a schylovalo se ke stažení amerických sil.