Čechoslováci v Africe a obrněný Dodge Tanaké. Legionáři zanechali výraznou stopu i na africkém druhoválečném bojišti

V mnoha konfliktech dvacátého a počátku jedenadvacátého století se objevila improvizovaná výzbroj všeho druhu, včetně obrněné techniky, obzvláště ve válkách mimo Evropu. Výjimkou nebylo ani bojiště Blízkého a Středního východu a severní Afriky. Tam se naši vojáci dostali do kontaktu s nepříliš známými improvizovanými obrněnými automobily s arabským jménem Tanaké.

Slavná jména naší historie

Čeští vojáci se za druhé světové války zúčastnili boje proti fašismu na všech frontách v armádách řady zemí. Nepříliš známá je jejich účast v rámci armády Svobodných Francouzů plukovníka, později generála Charlese de Gaulla. Po porážce Francie a ustanovení kolaborantské vlády ve Vichy bylo z bojiště v Norsku přepraveno do Anglie 14 000 francouzských vojáků. Všem byla nabídnuta možnost dalšího boje proti fašistům.

Tuto možnost jich využilo pouze 1 300. Z nich 900 byli cizinečtí legionáři. Ostatní se nechali odvést do okupované vlasti. Armádu charismatického generála, který pozvedl sedraný francouzský prapor, tedy zpočátku tvořili cizinečtí legionáři, prapor vojáků z Pacifiku, kde vichistické úřady kolaborovaly dlouhou dobu s Japonci, středoafričtí černoši, Marokánci a také Češi. Jednalo se o armádu vskutku multikulturní a multirasovou, jež zahájila svůj boj ve střední Africe a ukončila ho při dobývání Německa.

iZdroj fotografie: E. C. P. A. / Public domain

K ní se připojila i skupina československých důstojníků nespokojená s nečinností, špatnými vztahy, politikařením, a dokonce antisemitismem v našem západním odboji. Velkým problémem byl rovněž přebytek důstojníků ve vztahu k poddůstojníkům a nižším hodnostem. Pravděpodobně nejslavnější český dobrovolník u Svobodných Francouzů byl poručík Španihel, rytíř Čestné legie a nositel řady dalších vyznamenání. Jeho jméno dodnes zdobí při přehlídkách jeden z francouzských tanků.

Nedávno se na vyšehradském Slavíně konala vzpomínková slavnost, kterou zorganizoval bývalý přidělenec obrany Francie v ČR, plukovník Bruno Boucherie. Velení ČS armády v Anglii Španiela za dezerci k de Gaullovi, stejně jako několik dalších důstojníků, v nepřítomnosti odsoudilo k smrti. Mezi další známá jména patří i kapitán cizinecké legie Otto Wagner, jenž se proslavil u Bir Hakeimu, a v neposlední řadě štábní kapitán Otta Šacher z Ivančic. Ten se stal velitelem roty středoafrických černochů u praporu BM-2.

Dva neznámí českoslovenští důstojníci

Za svého působení mezi Svobodnými Francouzi dostal rovněž do kontaktu s improvizovanými obrněnými vozidly, která technici FFL (Forces Francaises Libres) vyráběli vzhledem k chronickému nedostatku výzbroje. Dokladem je fotografie v knize Velel jsem černochům sepsané Edvardem Cenekem, již vydalo roku 1947 nakladatelství Toužimský a Moravec. Roku 1948 Šacher emigroval, nejprve do Středoafrické republiky. Poslední léta života prožil v Paříži.

Není zcela jasné, zda se na různých konstrukcích francouzských improvizovaných obrněnců, případně kterých, podíleli i čeští důstojníci, například technický důstojník francouzské 2. obrněné divize poručík Švestka. Údajně se však jednalo o dva české důstojníky, bohužel jmenovitě neupřesněné, přičemž pamětníci u nás mediálně opomíjeného francouzského odboje jsou již po smrti.

iZdroj fotografie: E. C. P. A. / Public Domain

Francouzské prameny uvádějí, že tvůrcem koncepce vozidel s označením camion semi – blindé, automitrailleuse Dodge byl francouzský kapitán dělostřelectva Bich, přičemž jeho křestní jméno se bohužel v dosažitelných informačních zdrojích nevyskytuje. Konverzi náklaďáků na obrněná vozidla realizovala opravárenská základna PRREM (Parc Régional de Réparation et d´Entretien du Matériel) v libanonském Bejrútu.

Nízká kvalita použitého materiálu

Tanaké s posádkami cizineckých legionářů byla nasazena v rámci jednotek generála Koeniga ve slavné, u nás opět mediálně opomíjené, bitvě u Bir Hakeimu, která umožnila zdržet německý postup a připravit následné vítězství maršála Montgomeryho v bitvě u El Alameinu. Vozidla patřila do uskupení Les Automitrailleuses du Levant. První peloton spécial d´automitrailleuses byl vyzbrojen právě těmito vozidly, jež měl ve znaku.

iZdroj fotografie: Public Domain

Historie služby Tanaké, především ve vztahu k českým vojákům ve francouzských službách, není jasně zmapována a je otázka, zda se to ještě podaří. V poválečném období převzaly obrněné Dodge armády arabských zemí. Většinu z nich Sýrie. Ta je použila roku 1948 v rámci útoku arabských zemí na stát Izrael, a to v den vyhlášení nezávislosti na základě hlasování valného shromáždění OSN.

Existuje snímek syrského Tanaké zničeného v boji u kibbucu Degania Alef, nedaleko řeky Jordán. Zadní část vozidla je prostřílená jako řešeto střelbou z pěchotních zbraní, což dokazuje nízkou kvalitu materiálu použitého k výrobě pancéřové nástavby. Ještě v nedávné době bylo jedno vozidlo součástí fondu syrského vojenského muzea v Damašku.

Technický popis

Základem konstrukce byl nákladní automobil Dodge T-110L, používaný mimo jiné v provedení L-5 ČS obrněnou brigádou na Západě. Výrobcem byla firma Chrysler Corporation of Canada Ltd. (Dodge). Typ T-110 byl vyráběn v několika verzích, přičemž až na detaily a rozdíl v délce se shodoval s typem T-222. Důležitá je z hlediska rozdílu dvojmontáž kol zadní nápravy. Vozidla byla dodávána do Británie a na Střední východ. Podle různých údajů Francouzi přestavěli 20 až 50 těchto vozidel.

Motor a kabina byly nepancéřované, pouze čelní skla kabiny bylo možno zakrýt lomeným sklopným pancéřovým štítem, opatřeným průzory různého tvaru. Vozidla pravděpodobně nebyla zcela shodná ve svém provedení. Korbu nahradila pancéřová nástavba z plechů o tloušťce 12 mm, shora otevřená, opatřená na každém boku třemi okénky a na zádi dvoukřídlými dveřmi s jedním okénkem. Boční stěny nástavby byly částečně kryty shora. V uvedeném prostoru byla vezena munice a zásoby.

iZdroj fotografie: Imperial war muzeum / Public Domain

Dále se za kabinou nalézala maskovací síť nebo podkládací vyprošťovací rohože. Podle dochovaných fotografií nelze vyloučit, že korby se v detailech rovněž tvarem lišily. Výzbroj tvořil pěchotní kanón Puteaux vzor 1916 ráže 37 mm spřažený s kulometem FM 24/29 ráže 7,5 mm, který tvarem připomíná československý vz. 26. Zbraně byly uchyceny na jednoduché pivotové lafetě, jejíž součástí byl rovněž držák na šest svisle uložených jednotných nábojů, celkově jich bylo vezeno 216.

Protipancéřový granát Brandt-37/25 APS prorážel pancéřování o tloušťce 65 mm na vzdálenost 100 m. Některá vozidla měla na ústí kanónu původní dlouhý kuželový tlumič plamene. Obsluhu kryl zepředu ocelový štít. Další kulomet uchycený na tyčové lafetě v zadní části nástavby, sloužil k obraně proti letadlům. Obvykle byly používány tři druhy kamufláže, a to okrová, dále kombinace okrové se zelenými skvrnami, nebo s proměnlivými deformačními pruhy. Syrská armáda používala šedozelený nátěr celého vozidla.

Takticko-technická data Tanaké:

Osádka 5

Délka 5,53 m

Šířka 2,64 m

Výška 2,69 m

Hmotnost 4 650 kg

Pancéřování 6,35 mm

Motor T202 řadový, zážehový, vzduchem chlazený, 6 válců, 95 k (72 kW), převodovka čtyřstupňová s jedním reverzním stupněm, brzdy vzduchové

Objem nádrže 68 l

Maximální rychlost 72 km/h

Dojezd 240 km