Během druhé světové války mnozí Češi prokázali hrdinství, zatímco jiní zradili sebe i svůj národ. Většina se však pravděpodobně jenom snažila válku přežít.
Druhá světová válka a okupace naší země Němci postavila mnoho Čechů před veliké dilema – buď s nimi mohli spolupracovat a získat různé výhody, nebo se jim postavit a riskovat život svůj a svých blízkých, protože nacisté postupovali proti odboji brutálním způsobem. Nakonec se našli obě skupiny lidí, což se dělo v celé okupované Evropě. Redakce Armádního Zpravodaje ale soudí, že se většina Čechů prostě snažila do ničeho se nezaplést a přežít.
Počty odbojářů jdou do desetitisíců
Většina území současného Česka se tehdy stala Protektorátem Čechy a Morava, a hlavně Sudety byly připojeny k Německu. Kolik občanů se účastnilo nějakého odboje proti nacistům, se těžko odhaduje, ale byly to minimálně vyšší desítky tisíc doma i v zahraničí. Wikipedia uvádí, že vzniklo několik domácích odbojových skupin s různým zaměřením, které byly opakovaně oslabovány zásahy nacistických bezpečnostních složek a činností kolaborantů.
I ti se v českém národě vyskytovali, a ne zrovna ojediněle. Vojenský historický ústav uvádí, že po válce bylo před soud postaveno asi 10 tisíc lidí kvůli kolaboraci, i když většinou za lehčí prohřešky, a velká část jich byla nakonec osvobozena – ovšem 730 z nich bylo za své činy popraveno. Známým jménem může být Karel Čurda, kvůli němuž se gestapo nakonec dozvědělo, kde se skrývají členové výsadku, kteří spáchali atentát na Reinharda Heydricha. Další známý kolaborant Emanuel Moravec se pak raději sám během Pražského povstání zastřelil.
Mnoho Čechů bojovalo na frontě
Existoval však i jiný odboj než ten domácí, a to takzvaný zahraniční tovřený Čechy, kteří se účastnili boje proti nacistům. PametiNaroda uvádí, že v 1. československém armádním sboru sloužilo zhruba 60 tisíc lidí, v západních ozbrojených silách pak 12 tisíc – například letci v Anglii či vojáci bojující v Africe a jinde. Nutno podotknout, že šlo o Čechoslováky, tedy i Slováky, upozorňuje Armádní Zpravodaj, z nichž jich více než 6 tisíc v bojích zahynulo.
Z publikovaných údajů je jasné, že se většina obyvatel dnešního Česka odbojové činnosti nebo kolaborace neúčastnila, a prostě se jenom snažila přizpůsobit a válku nějak přežít. Počty se nicméně mohou změnit třeba započtením účastníků Pražského povstání a dalších vystoupení proti Němcům na konci války, takže by šlo teoreticky dospět až k několika stovkám tisíců. Ovšem v tomto případě nelze mluvit asi o odboji, ale o reakci na blížící se porážku nacistického Německa. I když mnozí z účastníků těchto akcí riskovali životy a byli i zabití.