Drátěná neboli kroužková zbroj je jednou z ikonických propriet středověku. Jaký je ale její příběh, jehož začátek sahá až do starověku?
Pro ochranu před sečnými i bodnými ranami kopí nebo mečů se v období vrcholného středověku používala nejčastěji drátěná košile sestávající z mnoha vzájemně propojených kovových kroužků vytvářející jednolitý oděv, odtud název kroužková zbroj. Ve středověku se této zbroji říkalo také pancíř, což je z našeho pohledu trochu matoucí.
Jak vypadala kroužková zbroj? Jaké měla výhody a nevýhody?
Jak již bylo řečeno, kroužkovou zbroj tvořily kovové kroužky, vzájemně pospojované do podoby košile nebo tuniky. Ve středověku se kroužková zbroj navlékala před tlustý prošívaný kabátec. Dohromady tak tento komplet chránil poměrně efektivně vojáka před zraněním sečnými, bodnými i tupými zbraněmi.
Výhodou drátěné košile byla kromě slušné úrovně ochrany také relativně nízká hmotnost a fakt, že voják v ní byl stále dost pohyblivý. Problémem kroužkové zbroje byla naopak nízká ochrana proti šípům střelných zbraní. Konkrétní podoba drátěné košile samozřejmě prošla v průběhu historie vývojem a různé typy souvisely samozřejmě i s místem vzniku a národem, který je vyráběl.
Původ drátěné košile a její vývoj v průběhu staletí
Drátěná košile je typ zbroje, který znali již staří Keltové. Zhruba ve stejném období (400 – 300 př.n.l.) jí prokazatelně používala i perská vojska. Těžko říct, zda tento koncept objevilo vícero civilizací nezávisle na sobě, anebo existuje jedno konkrétní místo vzniku odkud se drátěné košile rozšířily do okolního světa.
Kroužkovou zbroj posléze používali i Římané a v Evropě se vydržela používat v celém průběhu ranného i vrcholného středověku. Až ve 13.-14. století, tj. skoro dva tisíce let poté, co se poprvé objevila, jí začala nahrazovat zbroj plátová. I poté ale byla částečná kroužková zbroj často používána ke krytí míst, které plátové brnění nechránilo.