Rozpad Sovětského svazu: Železný stisk socialistické vlády nad státy východního bloku náhle povolil a velmoc zažila strmý pád

Po drtivou většinu minulého století pózoval Sovětský svaz jako obrovská a zdánlivě stabilní velmoc. Velmoc, která si své zájmy urputně hájila i poté, co se ocitla ve studené válce se Západem. Dne 25. prosince 1991 však zavlála sovětská vlajka nad kremelským palácem naposledy, kdysi mocný Sovětský svaz se během až neuvěřitelně krátké doby zhroutil jako domeček z karet. Historici nabízí celou řadu výkladů událostí, jež vedly ke konci sovětského impéria a jejichž sepsání by dost dobře vydalo na několik knih. My si proto uvedeme jen ty nejzákladnější. 

5. Sovětsko-afghánská válka  

Poslední desetiletí existence Sovětského svazu bylo pro dříve mocný stát velmi krušným obdobím. Nejenže byla země svírána vnitrostátními potížemi, ještě navíc se zmítala ve vojenském zmatku v Afghánistánu. V konfliktu, jehož kořeny sahají k marxisticko-leninské revoluci, která proběhla v roce 1978.

Nově nastolený komunistický režim v Afghánistánu dosti nemilosrdně potíral své politické nepřátele, až nakonec tvrdá represivní politika vyústila v krvavý konflikt s islámskými partyzánskými bojovníky. Jinak známými jako „mudžahedíni“. Násilné povstání doprovázené brutálními boji mezi vládnoucími komunisty (de facto instalovanými sovětskými výsadkáři) a islámskými partyzány přimělo Sovětský svaz k rozsáhlé vojenské intervenci do Afghánistánu, přičemž je asi jasné, kterou stranu Sověti podporovali.

Islámští Mudžahedíni však neustupovali a za podpory Spojených států pokračovali v partyzánské kampani po celá léta. Drsný konflikt, který si vyžádal životy přibližně 15 000 sovětských vojáků, skončil v roce 1989 odchodem sovětských vojsk. I když se konflikt nepodílel na rozpadu SSSR přímo, není pochyb, že sehrál významnou roli v narušení již tak vratké vnitrostátní stability. Především byl nesmírně drahý.

4. Reaganova doktrína

Ruku v ruce s Afghánskou válkou šla doktrína tehdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana. Doktrína sloužila jako základní deska pro podporu „bojovníků za svobodu“ Reaganovou administrativou, a to po celém světě. Prezident Reagan hájil tuto politiku po celá svá dvě funkční období.

V praxi se tyto stanovy promítly například do tajné podpory pravicových Contras v jejich útocích proti levicové vládě v Nikaragui. Či právě při podpoře afgánských povstalců v jejich boji proti sovětským okupantům, kteří se nežádoucně zapletli do občanské války v Afghánistánu. Spojené státy dodávaly „bojovníkům za svobodu“ zbraně a poskytovaly jim potřebný výcvik. Podpora však nesestávala pouze z vojenské pomoci.

Reaganova administrativa rovněž připravila Sovětský svaz o část zisků z těžby ropy, a to na základě dohody o snížení cen, uzavřené s kartelem OPEC. Důsledné uplatňování politiky zaštítěné touto doktrínou nakonec významně přispělo ke geopolitické porážce SSSR. V rámci doktríny ovšem USA prakticky SSSR „uzbrojily” –⁠ Moskva už ekonomicky nebyla schopná stíhat vojenskou výrobu Američanů, naopak ještě více odhalila fatální ekonomické slabiny Kremlu.

3. Černobylská katastrofa

Havárie elektrárny Černobyl je připomínána jako vůbec nejhorší jaderná katastrofa v dějinách lidstva, jež si vyžádala mnoho obětí. Nedaleké město Pripjať proměnila doslova v město duchů. Samotný historický význam této tragédie jak však možná daleko větší, než by se mohlo na první pohled zdát. Vždyť i sám Michail Gorbačov prohlásil, že: „Jaderná havárie v Černobylu byla možná tou skutečnou příčinou rozpadu Sovětského svazu, snad ještě větší než zahájení mé perestrojky.“

K havárii v Černobylu došlo v roce 1986 a dle některých historiků se jednalo o zlomovou událost, která výrazně prohloubila již tak šířící se hněv a cynismus veřejnosti vůči sovětskému státu. Není pochyb o tom, že katastrofa do jisté míry přispěla ke svobodě projevu a upadající systém se tak stal neudržitelným. Opět zde sehrály zásadní roli ekonomické dopady havárie. Likvidace následků byla extrémně drahou záležitostí, jež napnula finance komunistického režimu daleko za únosnou mez.

2. Gorbačovovy reformy

Michail Gorbačov stanul v čele Sovětského svazu v roce 1985. Jednalo se o prvního vůdce, který se narodil po ruské revoluci, na svůj post se tudíž dostal v relativně mladém věku. Gorbačov však nebyl pouze čerstvou tváří. Byl především reformátorem, jenž se rozhodl po letech stagnace oživit sovětskou ekonomiku a začal uplatňovat politiku známou jako „perestrojka“.

Zjednodušeně řečeno se jednalo o postupné uvolňování dosavadních velmi přísných omezení pro chod podniků, jakožto i poskytnutí větší nezávislosti pracovním kolektivům. „Glasnosť“ neboli v politickém slova smyslu „otevřenost“ byla základním kamenem perestrojky. A promítala se jak v kultuře, tak i ve svobodě slova. Snad možná úplně poprvé v životě dostali občané možnost kritizovat chod sovětského systému a veřejně vyzdvihovat jeho nedostatky.

Rovněž někteří dříve uvěznění disidenti byli propuštěni z vězení. Doba utajování, zatýkání a bezohlednosti skončila. Gorbačovova politika přispěla k zásadnímu ideologickému posunu, přičemž pevný stisk komunistické strany nad Sovětským svazem výrazně ochabl. Půda pro rozpad východního bloku a nakonec i samotného svazu byla připravena.

1. Brežněvova doktrína agresivity

Ještě před nástupem Gorbačova se Sovětský svaz řídil Brežněvovou doktrínou. Pojmenována po Leonidu Brežněvovi, doktrína zavazovala k agresivním zásahům v případě, že by se snad socialistická vláda v některé ze zemí východního bloku ocitla v ohrožení. Pro nás nejznámějším příkladem takového zásahu byla invaze Sovětského svazu a jeho spojenců do Československa, jež měla v roce 1968 potlačit rozrůstající se liberální reformy.

Jak již bylo řečeno, pevný stisk socialistické vlády nad východním blokem se za prezidenta Gorbačova značně uvolnil, jeho reformy dodaly socialistickým státům potřebnou odvahu rozhodovat si o svých vlastních záležitostech. V roce 1989 pak Gorbačov prohlásil, že Moskva nebude omezovat suverenitu států a ještě toho roku se klíčové země východního bloku, jako je Československo, Polsko, Maďarsko a Rumunsko, vymanily z područí komunistických vlád. Pád železné opony v Evropě předznamenal i nevyhnutelný pád samotného Sovětského svazu.

Jaké další příčiny rozpadu Sovětského svazu znáte?

Zdroj: History