Ford GPA Seep, obojživelník, pro nějž se nenašla práce z důvodu ne úplně ideální konstrukce

Přestože vozidlo nese jméno známé automobilky Ford, první kroky vývoje směřovaly odjinud. Po japonském útoku na Pearl Harbor kontaktovala automobilka Marmon Herrington z Indianapolis firmu Sparkman and Stephens z New Yorku, zabývající se výrobou člunů. Marmon Herrington v té době pracovala na špici technického vývoje.

Plovoucí Ford

Zajímavé je, že základem nového obojživelného vozidla se stal terénní automobil Bantam firmy Bantam Car – Butler – Pensylvania. Jednalo se o konkurenční projekt v soutěži o nový armádní automobil, který nakonec vyhrál slavný Jeep od firmy Willis Overland. Přesto bylo objednáno a vyrobeno 2 675 automobilů Bantam 40 BRC a většina z nich byla exportována do Británie. Díly podvozku Bantamu byly uchyceny do jednoduché karosérie tvaru pontonu, jež se již do značné míry podobala budoucímu GPA. Firemní zkoušky vozidla proběhly s menšími výhradami. Objednávku však získala jiná firma.

Vývojáři od Forda se podle názoru odborníků poučili a převzali koncepci Marmon Herrington. Není jasné, nakolik byly informace legální. Karosérii fordovského prototypu údajně rovněž vyvinula firma Sparkman and Stephens. Oproti konkurenci však tvořily základ pohonné soustavy a podvozku komponenty vozidla známého jako Willis Jeep, vyráběného automobilkou Ford jako Ford GPW.

iZdroj fotografie: S vědomím MVK

Výsledkem bylo nejprve třímístné lehké obojživelné vozidlo. Osádka seděla v řadě vedle sebe. Zkoušky proběhly v dubnu 1942. Jejich výsledkem bylo několik zásadních změn realizovaných už u Forda. Jednalo se především o prodloužení kabiny, takže vpředu seděli řidič a velitel a za nimi dvě až tři další osoby. Na příď byl instalován sklopný vlnolam. Boky karosérie-pontonu získaly zesílení pomocí podélných prolisů.

Zkoušky nového prototypu byly úspěšné, což vedlo k zavedení nového obojživelného vozidla do výzbroje v únoru 1943. Neslo označení 1/4 ton amphibian truck, tedy čtvrttunový obojživelný nákladní automobil. K tomu je třeba dodat, že i známý Jeep byl oficiálně veden jako lehký nákladní automobil, tedy 1/4 ton, 4×4, truck. Zařazení bylo dáno předpisem MCM 28. Dokladem válečného spěchu bylo zadání první objednávky č. 398 – QM – 12 937 v dubnu 1942, tedy ještě před oficiálním zavedením vozidla do výzbroje.

Méně úspěšný menší bratr

Objednáno bylo 7 896 vozidel. Později došlo k navýšení. Vozidlo neslo ještě další označení, a to GPA. Jednalo se vlastně o standardní specifikaci. G znamená Gowernment neboli státní zakázku. P označuje Pursuit, tedy průzkumné vozidlo. A znamená Amphibious, tedy obojživelné. Zkratka tedy znamená obojživelné průzkumné vozidlo postavené na základě vládní zakázky.

Celkově bylo vyrobeno pouze něco přes 6 000 Fordů GPA. Tím zdaleka nebyl naplněn vládní kontrakt, který nakonec zněl12 778 vozidel. Menší množství bylo dodáno do Británie a do SSSR. Jednotky Rudé armády byly patrně největším uživatelem na evropském území. V 50. letech posloužil GPA při konstrukci sovětského obojživelného vozidla GAZ-46MAV, jež je v podstatě jeho kopií. Dostalo se rovněž do výzbroje bývalé ČSLA.

iZdroj fotografie: S vědomím MVK

Fordy GPA se zúčastnily prakticky všech obojživelných operací spojenců od poloviny roku 1943. Nezískaly však zdaleka takovou oblibu jako DUKW. Důvody byly taktického i technického rázu. Vozidlo bylo určeno především k průzkumu. Ten se však i v oblastech oplývajících vodou prováděl spíše pomocí lodí nebo stabilnějších DUKW s vyšší zálohou plovatelnosti a nosnosti. Vzhledem k vysoké a dlouhé přední části karoserie řidiči poměrně špatně viděli před vozidlo. Od vojáků získal GPA neformální bojové jméno Seep, tedy jakýsi vodní Jeep.

Faktem je, že vozidlo bylo relativně těžké a jeho výkony pokulhávaly za Jeepem. Rychlost ve vodě dosahovala pouze necelých 10 km/h, přičemž bylo schopno plout pouze 32 kilometry do vyčerpání pohonných hmot. Co horšího, GPA byl o více než 600 kg těžší než Jeep, což jeho taktické možnosti nezlepšovalo. Obecně lze Seep označit za vozidlo, pro něž se nenalezly úkoly odpovídající jeho technickým možnostem a požadavkům v kombinaci s požadavky aktuální bojové činnosti.

​Základní technický popis vozidla Seep

Základ konstrukce vozidla tvoří karosérie ve tvaru pontonu. Jedná se o svařenou soustavu výlisků z ocelového plechu. V její přední části je uchycen motor s převodovkou. Pohon přední i zadní nápravy zajišťují kardanové hřídele z rozvodovky. Obě nápravy jsou také vybaveny uzávěrkami diferenciálů. Základ pohonné soustavy tvoří čtyřtaktní, čtyřválcový, vodou chlazený, zážehový motor GPA-6005 134.2 s rozvodem SV. Ten pohání přes suchou spojku převodovku se třemi stupni vpřed a jedním stupněm vzad. Rozvodovka je dvoustupňová.

Od rozvodovky vede kardanová hřídel pohánějící hřídel třílistého lodního šroubu. Ten se nalézá ve vybrání spodku karosérie v prostoru zádi. Rychlost jeho otáčení určuje první a druhý převodový stupeň převodovky. Změnu směru plavby zajišťuje otáčení předních kol pomocí volantu a zároveň lanový převod od volantu ovládající kormidlo. To je uchyceno na hřídeli ve vybrání karosérie za lodním šroubem. Brzdy jsou bubnové, hydraulické.

iZdroj fotografie: S vědomím MVK

Karosérie je zdola prakticky uzavřena s výjimkou výpustných šroubů a těsněných průchodek pohonu kol a šroubu. Na přídi se nalézají shora dva otvory. Zhruba v polovině obdélníkový vstup vzduchu k motoru a jeho chladiči. Jeho kryt opatřený těsněním ovládá řidič pomocí soustavy táhel. Za ním je větší montážní kryt umožňující přístup k motoru. Před poklopy jsou ještě umístěny reflektory a osa navijáku. Ochranu vozidla proti vlnám zajišťuje sklopný vlnolam. Při jízdě po pevnině je na svých čepech sklopen vzad a leží za tlumičem výfuku.

Za motorovou částí se nalézá obdélníková kabina osádky. Po jejím obvodu se zdvíhá zhruba patnácticentimetrová plechová bariéra zesílená prolisy. Slouží k ochraně proti vodě, která se dostane až na palubu karoserie. Zaoblená přední část tvoří základnu sklopného rámu čelního skla. V kabině jsou čtyři sedadla. Řidič ovládá vozidlo standardní soustavou volantu, řadicí páky a pedálů. Dále jsou mezi jeho sedadlem a sedadlem spolujezdce páky k zapojení přídavné převodovky, uzávěrek diferenciálů a zapínání lodního šroubu.

Na zádi se nalézá obdélníkový montážní kryt umožňující přístup k ovládání kormidla. Vedle něj je úchyt náhradního kola a kanystru s benzínem. Po stranách koncová světla. Na zadním čele karosérie je upevněno tažné zařízení. V případě nepohody lze kabinu zakrýt plachtovinovou střechou s plastovými okénky, nataženou na snímatelné rámové konstrukci. Topení v zimě zajišťují dva radiátory od chladiče před nohama řidiče a spolujezdce.

Hlavní takticko-technická data:

Hmotnost 2 150 kg

Délka 4 540 mm

Šířka 1 590 mm

Výška 1 700 mm

Max. rychlost 88 km/h

Max. rychlost na vodě 10 km/h

Dojezd 400 km

Nosnost 400 kg