Černobylská tragédie: Zajímavosti a fakta o nejzávažnější jaderné havárii všech dob

Dne 26. dubna roku 1986 došlo v jaderné elektrárně v ukrajinském městě Černobyl k havárii jednoho z reaktorů. Jedná se o dosud nejhorší jadernou katastrofu v dějinách lidstva, v jejímž důsledku zemřelo bezprostředně 31 lidí, přičemž další desítky tisíc se staly obětmi radiace, která vytlačila z okolí elektrárny téměř veškerý život. Z dříve rušného průmyslového města se tak během velice krátké doby stalo takřka město duchů, jež dodnes slouží jako opuštěná připomínka děsivých událostí.  

Havárie byla přísně utajovaná 

V době katastrofy v Černobylu byla ještě stále pevně vztyčena železná opona. Neprostupná hranice mezi východním a západním blokem v době studené války barvila značnou část evropské mapy do sytě rudé barvy. Představitelé Sovětského svazu odmítali po celé 3 dny veřejně přiznat, co se v elektrárně odehrálo, přičemž je třeba zmínit, že i samotným sovětským oficiálům trvalo skoro celý den, než vůbec pochopili skutečný rozsah katastrofy.

Bezprostředně po výbuchu zasahovalo u reaktoru několik desítek hasičů. Nikdo z nich však neměl tušení, k jak vážné havárii byli vlastně povoláni. Den po výbuchu pak začala evakuace obyvatel z přilehlé obce Pripjať.

O havárii alarmovalo zbytek světa jako první Švédsko, jelikož naměřilo rychle se zvyšující radiaci, která na jeho území sestoupala z radioaktivního mraku. Vítr zavál radioaktivní mrak rovněž nad území Československa, a to v noci z 29. na 30. dubna, podruhé během 3. a 4. května, nakonec ještě 7. května 1986. Země tehdejšího východního bloku, včetně Československa, se však paradoxně dozvěděly o havárii později než Západ.  

Radiace jako nenápadný vrah 

Nejčastější příčinou smrti po jaderné katastrofě jsou nestabilní radioaktivní nuklidy. Šíří se vzduchem a při vyšších koncentracích tvoří již zmíněný radioaktivní mrak. Ten by se tedy dal jinými slovy označit za jakýsi silný koktejl nebezpečných radioizotopů. Po havárii vzal jako první za své radioaktivní jód, jenž u zasažených vyvolal rapidní rakovinové bujení štítné žlázy. Ta jód přirozeně akumuluje a následně ho využívá k tvorbě hormonů zodpovídajících za celou řadu životně důležitých pochodů probíhajících v našem těle.  

Dalšími smrtícími izotopy, které se po explozi reaktoru dostaly do vzduchu a následně zapříčinily smrt tisíců zasažených, byly prvky stroncia a cesia. Tyto velmi radioaktivní chemické sloučeniny se dostávají jednak do kostí a zubů a jednak do krve a tkání. V nepřiměřené míře pak způsobují vážné zdravotní problémy, až smrt.

Zatímco jód má poločas rozpadu v řádu pouhých dní, tedy dnes již nepředstavuje v oblasti žádné riziko, poločas rozpadu cesia a stroncia je téměř 30 let. Koncentrace obou prvků v ovzduší v okolí elektrárny je tudíž nyní zhruba poloviční, než jaká byla těsně po výbuchu. Návštěva určitých částí Černobylu je tak i v dnešní době ještě poměrně rizikovým výletem.  

Radioaktivní zvířata východního bloku  

Nelze opomenout, že radioaktivní nuklidy, jež se začaly po výbuchu šířit především na území Ukrajiny a Běloruska, postupně pak také do celé Evropy, nepoznamenaly pouze lidi. Havárie bohužel neblaze zasáhla také faunu a flóru v oblasti. Bezprostředně po výbuchu se 7 kilometrů borového lesa proměnilo v krajinu bez života a celé populace divoce žijících zvířat vyhynuly. Stejně jako se lidem zasaženým radioaktivitou rodily děti s různými deformacemi, i ve zvířecí říši byla časem zaznamenána celá řada vrozených defektů.  

Fauna a flóra se však na rozdíl od lidské populace vzpamatovala poměrně rychle. Dnes tak již v lesích poblíž elektrárny pobíhá divoká zvěř a v přilehlých rybnících plavou hejna ryb. Paradoxem je, že i když jsou zvířata v oblasti radioaktivní, v liduprázdné krajině se jim žije podstatně lépe než v pulsující průmyslové zóně, kterou byl Černobyl před havárií.

Okolí Černobylu je tak pro vědce nejen cenným zdrojem informací, nýbrž také zdrojem poznání toho, jak si příroda dokáže s působením radioaktivity poradit. Jen tak pro zajímavost, radioaktivní zvířata, která dědí tuto anomálii po svých předcích, se čas od času vyskytnou i poměrně daleko od bezprostředně zasažené oblasti a východního bloku. V Německu bylo například objeveno stádo radioaktivních divočáků. 

Síla výbuchu rovna atomové bombě 

V důsledku nekontrolované exploze jednoho z reaktorů černobylské elektrárny, u kterého došlo k vysokému přehřátí, nebyla uvolněna pouze radiace, ale také i téměř neskutečné množství energie. Vědci při vyšetřování havárie zjistili, že síla výbuchu dosáhla hodnot cca 1,0–1,5 TJ, což odpovídá výbuchu o síle cca 300–500 tun TNT. Exploze v Černobylu byla tedy úhrnně přibližně stonásobně silnější než obě atomové bomby svržené na japonská města Hirošimu a Nagasaki.  

Černobyl se tak na mezinárodní stupnici jaderných událostí zařadil do nejvyššího stupně 7, kde dlouhé roky pobýval sám. V roce 2011 pak obdobnou klasifikaci získala také havárie japonské elektrárny Fukušima, k níž došlo v důsledku zemětřesení a následné tsunami. Ve srovnání s Černobylem však následky havárie japonské elektrárny nebyly ani zdaleka tak katastrofální, a to zejména díky připravenosti personálu, rychlé reakci vládních složek a částečně také díky zkušenostem z Černobylu.

Jako i u mnoha jiných katastrof způsobených lidskou chybou se i kolem Černobylu pochopitelně vyrojilo mnoho konspiračních teorií. Ty nejodvážnější si pohrávají s myšlenkou, že katastrofa byla nevyhnutelná, neboť byla předpovězena již v dobách biblických. Ať zní konspirační teorie jakkoliv atraktivně, nelze popřít fakt, že byl výbuch Černobylu zapříčiněn lidským selháním. Zejména pak selháním sovětských představitelů.

Jaké další zajímavosti o Černobylu znáte?

Zdroj: UntamedScience, LiveScience