Základní poučka kapitána letadlové lodi zní: nikdy se nepřibližuj na dohled hladinovým plavidlům nepřítele! Pokud se tak stane, je to tvůj konec!
Pokud byla nějaká kampaň 2. světové války po všech směrech skutečně zpackaná, pak to bylo spojenecké tažení v Norsku roku 1940. Tragédii podtrhla naprosto zbytečná ztráta britské letadlové lodi HMS Glorious, které mohlo být jednoduše zabráněno. Tato katastrofa ukázala, proč se letadlové lodě musí držet co nejdále od hladinových lodí nepřítele a proč musí mít silnou ochranu.
Nešťastná Glorious šla od katastrofy ke katastrofě
Glorious nikdy nebyla šťastná loď. Byla postavena koncem roku 1916 jako bitevní křižník. Nestihla bitvu u Jutska, ale zapojila se do druhé bitvy u Helgolandské zátoky v roce 1917, kde jedno z jejích 381milimetrových děl explodovalo, když v hlavni vybuchl granát.
V letech 1924–1930 byla Glorious přestavěna na letadlovou loď. Bitevní křižníky se v 1. světové válce ukázaly jako ne právě odolné lodě. Glorious ale mohly plout rychlostí 31 uzlů (56 kilometrů), měly velké trupy a výtlak 26 000 tun vhodný k osazení letové paluby.
Glorious po přestavbě mohla nést až 48 letadel. Smůla ji však provázela dál. Dne 1. dubna 1931 proplouvala letadlová loď mlhou, když narazila do francouzské zaoceánské lodi Florida. Glorious přišla o jednoho námořníka. Na Floridě zahynulo dvacet čtyři lidí z řad cestujících a posádky.
Proklatá norská kampaň
To nejhorší mělo teprve přijít. Glorious byla nasazena do norské kampaně, která byla možná nejhorším obdobím pro Royal Navy ve 2. světové válce. Dne 9. dubna 1940 zahájili Němci obojživelnou invazi do Norska. Britové si věřili! Německá Kriegsmarine, kterou silně převyšovalo britské loďstvo a operující relativně blízko britských námořních základen ve Skotsku, měla být zničena.
Možná by se tak i stalo, pokud by britská reakce nebyla zmatená a letargická. Ačkoli německé námořnictvo utrpělo těžké ztráty, které se mu měly vymstít při plánování invaze do Británie na podzim 1940, německým obojživelným jednotkám a výsadkářům se podařilo zajistit norské přístavy a letecké základny. Pod vytrvalými leteckými útoky Luftwaffe se Britové a Francouzi vylodili s několika prapory vojáků a hrstkou letadel, kteří ničeho nedosáhli a museli být koncem května evakuováni.
Na snadnou misi není potřeba doprovod
Počátkem června dostala Glorious rozkaz vyplout k norskému pobřeží jako plovoucí letiště, aby evakuovala několik přeživších stíhaček RAF Gladiator a Hurricane v Norsku. Přinejmenším tato část operace byla úspěšná. Hurricany provedly své vůbec první přistání na letadlové lodi.
Navíc stroje nebyly vybaveny záchytným hákem. Aby se však uvolnilo místo pro letouny RAF, nesla samotná Glorious pouze devět stíhaček Sea Gladiator a pět torpédových letounů Swordfish. Nálada a morálka na palubě byla prachmizerná. Kapitán Guy D’Oyly-Hughes byl bývalý ponorkář a s posádkou si právě nerozuměl a ani nerozuměl velení leteckých operací a letadlových lodí.
Velitel letců J. B. Heath byl navíc postaven před válečný soud, protože odmítl při jedné misi u Norska poslat své staré dvouplošníky proti německým pozemním cílům. Ještě horší byl stav letadlové lodě. Glorious neměla v pořádku pohonný systém a některé kotle nefungovaly. Loď nebyla schopna maximální rychlosti. Budoucí tragédii podtrhovalo to, že eskortu letadlové lodi tvořily pouze dva torpédoborce – Acasta a Ardent. Admiralita zřejmě spoléhala na slabost Kriegsmarine a štěstí.
Německý snadný lov
Tentokrát to však nevyšlo. V 15:45 8. června 1940 spatřily Scharnhorst a Gneisenau na vzdálenost asi třiceti námořních mil (55 kilometrů) kouř z britského svazu. Byly to moderní kapesní bitevní lodě, postavené ve 30. letech 20. století, a byly více než rovnocenným soupeřem letadlové lodi a dvěma torpédoborcům.
Kapitán Glorious si byl sebou tak jist, že neměl ve vzduchu žádné průzkumné letouny ani bojové hlídkové stíhačky. Žádná letadla nebyla ani na letové palubě připravena ke startu. Torpédoborce Acasta a Ardent pluly v blízkosti letadlové lodi a spíše hlídaly letadlovou loď před ponorkami, než aby prováděly průzkum a varovaly před německými hladinovými loděmi. Žádná z lodí neměla radar. V roce 1940 to byla stále ještě novinka.
Taková nedbalost proti tak hrozivému nepříteli, jakým byli Němci, nezůstala bez trestu. Německé bitevní lodě se blížily rychlostí větší než třicet uzlů. Britské torpédoborce se pokoušely položit kouřovou clonu, aby kryly ústup letadlové lodi, zatímco Glorious se opožděně pokoušela vypustit letadla. Bylo však již příliš pozdě. Německé bitevní lodě zahájily palbu ze svých 28centimetrových děl na vzdálenost patnácti mil (24 kilometrů).
Během několika minut byl zasažen můstek Glorious a kapitán byl zabit. Oba torpédoborce se vrhly proti německým kapesním křižníkům. Skutečně se jim podařilo Němce rozptýlit a jedno torpédo Acasty zasáhlo Scharnhorst a těžce jej poškodilo. Cena však byla strašlivá. Oba torpédoborce klesly rozstřílené ke dnu.
Mokrý hrob
Jejich snaha byla bezvýsledná. Německé lodě dostihly Glorious a pálily do ní, dokud se v 18:10 nepotopila. Britská admiralita nepřijala žádný nouzový signál. Oficiální tvrzení bylo takové, že Glorious a torpédoborce měly vysílačky nastavené na špatnou frekvenci. Nedaleko plující britský křižník Devonshire však signál zachytil. Křižník však vezl norského krále Haakona do bezpečí v Británii a viceadmirál John Cunningham – jeden z nejlepších britských admirálů – se rozhodl, že jeho prvořadou povinností je chránit krále.
V ledových vodách Severního moře zahynulo 1 519 mužů. Teprve 10. června 1940 se k místu potopení britského svazu přiblížil norský parník Borgund. Tomu se z posádky Glorious, kterou tvořilo 1 207 mužů, podařilo zachránit pouhých 10 trosečníků a ze 142 mužů na Artendu pouze jednoho.
Ze 160 členů posádky Acasty přežili pouze dva. Ty našel až po 5 dnech v chladných norských vodách německý hydroplán. Jeden z přeživších nakonec na následky pobytu v moři zemřel. Zkáza svazu Glorious byla jedním z nejčernějších dnů v historii Royal Navy.
Američané si v podobné situaci vedli jinak
Zkáza HMS Glorious byla pro světová námořnictva velkým poučením. Letadlové lodě se od té doby držely dále od válečné zóny a velkých povrchových lodí nepřítele. Podobná situace se opakovala již jen jednou, kdy v říjnu 1944 u Samaru čtyři japonské bitevní lodě a šest těžkých křižníků překvapily šest malých amerických eskortních letadlových lodí chráněných pouhými sedmi doprovodnými torpédoborci.
Američané však na rozdíl od Britů byli připraveni. Japoncům se podařilo zničit pouhé dvě lodě. Proti Japoncům vzlétlo 400 letadel a tři japonské křižníky šly ke dnu. To se s podceněním situace a naprosté nepřipravenosti Glorious nedalo srovnat.
Zdroj: NationalInterest
Události
|
PŘEČTENÍ: 40536
Události
|
PŘEČTENÍ: 43264
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 41449
