Nacistické vraždění židů je dodnes synonymem zvěrstev, které si nikdo nepřeje opakovat. Přesto i v současnosti probíhají konflikty založené na národnosti či náboženství.
Holocaust, při kterém nacisté během druhé světové války zavraždili kolem 6 milionů židů, má většina lidí spjatý s vyhlazovacími tábory a plynovými komorami. Ovšem skutečností zůstává, že asi čtvrtina obětí byla zabita kulkou, většinou během hromadných poprav. Zemí, kde se takový druh zabíjení děl v doslova v masovém měřítku, byla Ukrajina. Němci na tyto popravy měli dokonce speciální jednotky spadající pod SS zvané Einsatzgruppen.
Popravy židů začali hned po obsazení
Plán na masovou likvidaci židů přijali špičky nacistického Německa v lednu 1942 ve Wannsee. Ovšem již před tím probíhalo hromadné vraždění židovského obyvatelstva ve velkém, především na území dnešní Ukrajiny, kterou začali Němci obsazovat po útoku na Sovětský svaz 22. června 1941. Vraždící komanda sem dorazila vzápětí po jejím obsazení.
Před druhou světovou válkou žilo na území Ukrajiny zhruba 1,5 milionu židů, což byla největší populace ve východní Evropě. Když SSSR obsadil území, jež patřila Rumunsku a Polsku, zvedl se jejich počet na více než 2,4 milionu. Němci, kteří považovali židy za své nepřátele, si toho byli moc dobře vědomi. Součástí plánů útoku na Sovětská svaz tak bylo i to, jak budou nakládat se židovským obyvatelstvem na zabraném území.
Komanda a policisté se zde měli zaměřit na jedince, kteří by mohli klást odpor. Těmi byli především komunisté a židé. Speciální jednotky měly za úkol po okupaci zabít všechny židy pracující pro státní orgány. A dále muže, již by mohli být součástí odboje. Krátce po invazi ale byly plány rozšířeny a likvidace se začala týkat všech židů. Pouze kvalifikovaní lidé jako lékaři a dělníci měli být využiti při otrocké práci.
Zabili židy, které vyhnali Maďaři
Jednotky určené k likvidaci židů cestovaly za útočnými formacemi a na okupovaných územích okamžitě začínaly se zabíjením. Často jim v tom pomáhala pomocná policie složená z místních kolaborantů. Co přijde naznačil už první masakr, jenž se uskutečnil ve městě Kamenec Podolský. Sem uprchli židé z území zabrané Maďarskem. Na konci srpna 1941 jich zde bylo zastřeleno 23 600. V jámách si museli lehat na mrtvoly a pak je zezadu zastřelili.
Vrchol zabíjení na Ukrajině přišel po obsazení Kyjeva. Židovští muži většinou narukovali do Rudé armády, zůstali jen ženy, děti a starci. Zde nacisté židy neposlali na nějakou dobu na odklízení trosek, jak to dělali jinde. Po výbuchu nastražených sovětských min ve městě je odvedli do rokle zvané Babí Jar, kde ve dnech 29. a 30. září 1941 zastřelili téměř 34 tisíc židů. Dnes zde stojí velký památník, který masakr připomíná. Údajně jej poškodilo ruské odstřelování.
Podobné vraždění se dělo téměř v každém městě a obci. Němci měli stanoveno, že židy mají odvést na nějaké odlehlé místo za město, kde místní lidé masové vraždění neuvidí. Většinou šlo a nějakou rokli či lom, zde pak nebylo těžké mrtvoly zahrabat. Po popravě v obci měla být slavnost, aby obyvatelé na události nemysleli. Nyní je známých minimálně 500 takových míst na Ukrajině, na kterých se podobné masakry děly. Další zůstávají neobjevena.
Měl západ udělat více pro zastavení Holocaustu?
Zdroj: Nationalww2museum
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 14971
Události
|
PŘEČTENÍ: 22481
