Manželka šéfa koncentračního tábora Buchenwald byla velmi krutá a mnoho vězňů týrala. Ne všechny činy se jí ale podařilo prokázat.
Po konci druhé světové války přišli vyšetřovatelé na mnohé nacisty páchané zločiny, a některé měly na svědomí i ženy. Nechvalně proslulá byla Ilse Kochová. Ačkoliv se jí mnohé z těch, z nichž byla obviňována, nepodařilo prokázat, skončila nakonec na doživotí ve vězení, kde po mnoha letech spáchala sebevraždu. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že se často jednalo o pravdivá obvinění a svědčí o zvrácené mysli této nacistky.
Kochová byla ženou velitele Buchenwaldu
Ilse Kochová se narodila v roce 1906 a ve svých 26 letech se stala členkou NSDAP. Wikipedia uvádí, že se seznámila a později vdala za Karla-Otto Kocha, který se v roce 1937 stal velitelem koncentračního tábora Buchenwald. A právě v této době se měla Kochová dopouštět těch nejzávažnějších zločinů. Její manžel byl kvůli korupci a dalším zločinům nejprve přeložen do velení jiného tábora, a nakonec také odsouzen a v roce 1945 těsně před koncem války popraven. Jeho žena nicméně přežila, a teprve poté vyšlo najevo, co byla vlastně zač.
Vězňové na ženu, kterou kvůli její brutalitě přezdívali Buchenwaldská čarodějnice, nezapomněli, a Američané ji nakonec zatkli a postavili před soud. History uvádí, že podle obvinění měla vybírat židovské vězně s propracovanými tetováními a nechávat je zabíjet, ale to by nebylo to nejhorší. Z jejich kůže si nechala vyrábět stínidla na lampy, fotoalba a rukavice. Před vězni chodila nahá a kdo se na ni podíval, toho měla nechat zbít nebo zabít. Nakonec byla odsouzena jenom ke krátkému trestu, protože se jí nepodařilo mnohá z obvinění prokázat.
Německý soud byl nemilosrdný
Případ vyvolal veřejné pohoršení, a tak Kochová stanula před soudem znovu, ale před německým, uvádí LiberationRoute. I tehdy měl soudce s mnoha důkazy problém, ale nakonec byl verdikt nekompromisní. Za těžké újmy na zdraví, podněcování k pokusu o vraždu a podněcování k vraždě ji odsoudil na doživotí. V té době již začala Kochová trpět psychickými potížemi, které se během jejího věznění prohlubovaly, a v roce 1967 se ve své cele oběsila.
Zda vše, z čeho byla obviněna, Kochová spáchala, nelze podle názoru Armádního Zpravodaje sice prokázat, ovšem mnohé výpovědi svědků a bývalých vězňů nasvědčují tomu, že to byla pravda, přestože u ní stínítka či předměty z lidské kůže nebyly nelezeny, i když jinde existovaly. Problémem nejspíše bylo, že mnozí z vězňů, kteří její řádění zažili, nakonec koncentrační tábor nepřežili. V druhé polovině války už pak Kochová neměla moc někoho týrat.
