Záhadný incident v Djatlovském průsmyku: Na úbočí Hory mrtvých byla nalezena zohavená těla vysokohorských turistů

Psal se rok 1959, když se 9 vysokoškolských studentů vydalo na expedici přes pohoří Ural. Zpočátku zcela normální horská túra se však změnila v noční můru. Domů se studenti již nikdy nevrátili a členové záchranného týmu, jimž se podařilo vystopovat tábořiště výpravy, se stali svědky přinejmenším děsivé scény. Sovětské úřady, jež si okolnosti zmizení studentů nedokázaly vysvětlit, připsaly tragickou událost „působení přírodních sil“. Incident v Djatlovském průsmyku zůstává dodnes nevyřešen.  

Skupina opustila tábořiště ve spěchu

Sled událostí začal jako nevinná a pečlivě naplánovaná 200kilometrová túra přes pohoří Ural. Skupinu tvořily zkušení a dobře připravení turisti, vedení 23letým Igorem Djatlovem. Na náročný výšlap se vydalo celkem 9 studentů Uralského polytechnického institutu a jejich 37letý profesor. Skupina zahájila výpravu 23. ledna 1959, a přestože se jeden ze studentů vrátil kvůli špatnému zdravotnímu stavu domů dříve, ostatní v putování pokračovali.

Jejich konečným cílem měl být vrchol hory jménem „Kholat Syakh“, což v jazyce domorodých Mansijců pobývajících v oblasti, kde se skupina pohybovala, znamená doslova „Mrtvá hora“. Dle deníkových záznamů dorazili studenti na úpatí hory 1. února 1959. Byli unavení, ale podle všeho panovala ve skupině dobrá nálada. Stan stihli rozdělat ještě před setměním. Ovšem tímto záznamy z deníků, jež byly později objeveny v tábořišti, končí. Když se skupina nevrátila domů, sovětské úřady zahájily pátrací akci a vyslaly do hor záchrannou četu.   

Několik týdnů po zahájení pátrací operace, kdy už si nikdo nedělal naděje o nalezení živých turistů, spatřili záchranáři kus stanu vykukující z pod sněhu. Záchranáři byli v tu chvíli přesvědčeni, že skupina zůstala zavalena pod mrazivou pokrývkou, a tak neváhali a obratem se pustili do odhrabávaní sněhu.

Když se jim však podařilo tábořiště odkrýt, našli pouze prázdný stan. Ten byl navíc proříznutý, jako by se z něj snažili lidé uvnitř co možná nejrychleji utéct. V tábořišti navíc zůstaly všechny jejich zásoby, včetně kabátů, bot, batohů, jídla, mapy a nakonec i deníků mapujících jejich cestu. V tábořišti zkrátka zůstalo všechno, až na vlastní těla turistů. 

Studentka přišla o oči i jazyk

Dle deníkových záznamů byli studenti i jejich instruktor ohledně cesty nadmíru optimističtí. Nedávali najevo žádné obavy z možného nebezpečí a naopak se zdálo, že si cestu velmi užívali. Ovšem stopy nalezené v tábořišti naznačovaly pravý opak. Dle otisků chodidel ve sněhu zřejmě někteří turisté dokonce utíkali z tábořiště bosí. 

V následujících dnech se pak podařilo nalézt všech 9 těl, ledabyle roztroušených po úbočí hory. Dvě z nich byla kompletně svlečená, přičemž tři nesla známky děsivých poranění. Zlomená žebra, roztříštěné lebky a táhnoucí se rozšklebené rány. Tělu jedné ze dvou studentek, jež se výpravy účastnily, navíc chyběly obě oční bulvy i jazyk. Aby toho nebylo málo, u některých z těl byla naměřena zvýšená radioaktivita.

Ačkoli se zdálo, že alespoň část ze skupiny zemřela v důsledku podchlazení, otřesná poranění na některých tělech a nakonec i samotná motivace ke zběsilému útěku zůstávala záhadou. Sovětské úřady sice zahájily trestní vyšetřování, ovšem ani to nepřineslo žádné zásadní poznatky. Proto sovětští představitelé, neschopni poskytnout věrohodné a pravdivé vysvětlení, prohlásili, že smrt skupiny zavinily „přírodní síly“. S tímto byl případ uzavřen.  

Testování sovětských zbraní i útok mimozemšťanů 

Tajemné okolnosti děsivé smrti turistů daly samozřejmě vzniknout celé řadě konspiračních teorií. Samotní sovětští oficiálové na počátku vyšetřování vyslovili teorii, že účastníky výpravy mohli zabít domorodí Mansijci za vkročení na posvátnou půdu, nebo dokonce v rámci nějakého šamanského rituálu. Tyto nepodložené domněnky, pramenící především z nepochopení rituálních obřadů i samotné kultury domorodého kmene, však byly brzy zavrženy.  

O mnoho let později, v roce 1990, pak Lev Ivanov, jenž zpočátku vedl vyšetřování incidentu, napsal a publikoval opravdu senzační článek. Tvrdil v něm, že mu bylo nařízeno cenzurovat některá zásadní zjištění, ke kterým jeho tým dospěl během vyšetřování. Jako příklad uvádí ohořelé stopy na stromech v okolí nálezu těl. Bezmocní turisté se tak měli podle něj stát obětmi útoku UFO či nějaké jiné nadpřirozené síly. Ivanov si v článku nebere servítky a uvádí, že: „Na základě shromážděných důkazů byla role UFO v této tragédii zcela zřejmá.“

Mezi další oblíbené teorie se pak řadí tajné testování sovětských zbraní či útok sněžného muže Yettiho. Ať už došlo v Uralských horách k čemukoliv, jediným nezpochybnitelným faktem zůstává, že při tragickém incidentu v Djatlově průsmyku zahynulo osm studentů ve věku kolem 20 let a jeden vysokoškolský učitel. V blízkosti hrobů obětí tajemných událostí byl v roce 1962 postaven památník k uctění jejich památky.  

Co se podle vás na této výpravě skutečně stalo?

Zdroj: History