Nejbližším spojencem nacistického Německa byla v Evropě za druhé světové války Itálie pod vedením Benita Mussoliniho. Jejím vojákům se ale v bojích opakovaně příliš nedařilo a morálka italské armády postupně upadala, načež ani veřejnost již nechtěla být součástí konfliktu. Naplno se to projevilo v létě 1943, kdy Američané s Brity zahájili invazi na Sicílii a posléze do Itálie. Její vláda nakonec kapitulovala, ale boje tam nadále vedly německé jednotky.

Odpor na Sicílii nebyl veliký, spíše chabý

Italové za sebou měli v roce 1943 již několik neúspěchů. Nepovedla se jim třeba invaze do Řecka a slavně si nevedli ani proti Britům v severní Africe. I přes pomoc Němců tam nakonec fašistické jednotky musely v květnu téhož roku kapitulovat a bylo jasné, že se Itálie stane jedním z cílů – první na řadě byla Sicílie, jelikož byla jakýmsi odrazovým místem pro invazi, uvádí History. Operace Husky, což byl krycí název vylodění na tomto ostrově, začala 10. července 1943. Američtí a britští vojáci se však setkali s relativně malým odporem.

iZdroj fotografie: Public Domain

O obranu ostrova se staralo asi 200 tisíc italských a 32 tisíc německých vojáků, a 30 tisíc členů zde měla ještě německá Luftwaffe, uvádí Wikipedia. Jenomže problém byl, že se italští vojáci do boje příliš nehrnuli, a tak bojovali hlavně Němci. Je to vidět i na celkových ztrátách, kdy bylo zabito 4 678 Italů a 4 325 Němců. Téměř 120 tisíc italských vojáků pak bylo zajato nebo evidováno jako ztracených, což většinou znamenalo, že dezertovali. Ostrov padl 17. srpna 1943, ale Němcům se podařilo významnou část jednotek evakuovat na pevninu.

Italové svrhli Mussoliniho a kapitulovali

Důsledky invaze do Itálie byly značné. Italové již 25. července 1943 zatkli a svrhli diktátora Mussoliniho, načež začala nová vláda vyjednávat se Spojenci o kapitulaci. Britannica uvádí, že spojenecké jednotky přistály 3. září v jižní Itálii a vláda nakonec souhlasila s kapitulací. To však nenechalo klidné Německo, které se nakonec rozhodlo zasáhnout – Mussoliniho osvobodilo komando výsadkářů, ovládlo Itálii a postavilo ho do čela loutkového státu.

Poslední minuty totalitních vůdců: pekelnými branami je provázel strach, potupa a především nenávist z řad vlastního lidu

Boje v Itálii tak pokračovaly až do května 1945, kdy spojenecká vojska postupovala houževnatou německou obranou jenom obtížně. Italové se až na výjimky do bojů nezapojovali, ačkoliv vzniklo docela silné partyzánské hnutí zapojené do boje proti Němcům. Už jenom proto, že se nacistické jednotky dopustily na území Itálie mnoha válečných zločinů včetně masakrů italských civilistů, což jim mnozí zkrátka nedokázali odpustit.