Operace Třešňový květ v noci: Biologický útok na USA, který se nikdy nestal

Druhá světová válka přinesla mnoho krutostí a různých zbraní, ale během ní bojující strany nepoužily obávané chemické zbraně. A až na výjimky ani zbraně biologické. Tou výjimkou bylo Japonsko, které na nich intenzivně pracovalo, testovalo je a dokonce v Číně i nasadilo. Chystalo se to udělat i proti svému největšímu nepříteli Spojeným státům. Operaci Cherry Blossoms at Night (třešňové květy v noci) ale zmařil konec války.

Biologické zbraně testované na lidech

Výzkumu biologických zbraní se v Japonsku věnovala jednotka 731, která sídlila v Harbinu v Mandžusku. Její historie sahá minimálně do roku 1935. Zabývala se nejen vývojem biologických, ale i chemických zbraních nebo výzkumem nemocí. Používala k tomu živé lidi, většinou obyvatele z okolí, ale i vězně nebo zajaté spojenecké vojáky. Z biologických zbraní tady byly testovány takové, které by dokázaly šířit dýmějový mor, choleru, neštovice nebo botulismus. Zbraněmi Japonci zaútočili minimálně na 11 čínských měst.

iZdroj fotografie: Public Domain

V plánu bylo v roce 1942 biologickému zbraněmi napadnout i americké a filipínské vojáky bránící se na Filipínách, ale ti se dříve vzdali. Velitel jednotky 731 Shiro Ishii přišel ke konci války s nápadem, že by bylo možné zaútočit přímo na území Spojených států. Byl inspirován útokem 9300 zápalných balonů, který Japonci provedli v listopadu 1944. Zhruba 200 z nich na USA opravdu přiletělo a zabily šest civilistů v Oregonu.

Svrhnout pumy s blechami na San Diego

Nynější plán byl mnohem propracovanější. Chystal se útok pumami, ve kterých by byly miliony blech infikovaných morem. Měly být svrženy na veliké americké metropole na západním pobřeží. V plánech se konkrétně zmiňovalo San Diego, ale cílem mohla být i další města. Konečné datum útoku bylo stanoveno na noc 22. září 1945. Ovšem po shození jaderných bomb Japonsko 15. srpna ohlásilo ochotu ke kapitulaci, ta byla podepsána 2. září.

iZdroj fotografie: Public Domain

Japonci měli v plánu k útoku využít nové ponorky I-400. Konkrétně hodlali vyslat pět těchto velkých zaoceánských plavidel. Měli ale dokončena jen tři a právě průtahy ve výstavně dalších byly důvodem stanovení až zářijového data útoku. Ponorky byly specifické tím, že disponovaly hangárem, ve kterém byly umístěny tři letouny Aichi M6A. Posádka je mohla vypustit během 30 minut, pokud byly vybavené plováky. Bez plováků za poloviční dobu, ale to znamenalo, že se pilot a stroj na palubu nevrátí.

Letadlo zvládlo nést pumy o hmotnosti až 800 kilogramů, takže mohla americká města opravdu zaplavit miliony infikovaných blech. Otázkou samozřejmě je, jak mohl být útok úspěšný. Američané ovládali Tichý oceán a uměli luštit japonské šifry. Akci by tedy bylo obtížné utajit a na ponorky by určitě uspořádali lov. I kdyby se pumy podařilo svrhnout, určitě by díky vyspělému zdravotnictví a americkým zdrojům nebyly ta účinné jako v případě nasazení v čínských městech.

Mohli podle vás Japonci vyvolat v USA smrtící epidemii moru?

Zdroj: Warhistoryonline