Trump byl hodný, ale diktátoru Kimovi je to jedno. Hrozí jadernými zbraněmi, protože země kolem něj zbrojí

Na jihovýchodním pobřeží Jižní Koreje u města Pohang se 16. září 2026 vyloďovalo asi 5 700 vojáků. Z výsadkové lodi Marado mířily ke břehu obojživelné stroje, nad hladinou pracovaly vrtulníky a hlídkový letoun P-8A Poseidon, tedy stroj, který hledá ponorky a sleduje pohyb lodí. Cvičení ohlásila jihokorejská námořní pěchota a námořnictvo, probíhá ve vlastních vodách a trvá 3 dny. Ze severokorejského ministerstva obrany ve stejný den vyšlo prohlášení, které odkazuje na zákon o jaderných silách. Redakce ArmádníhoZpravodaje proto seřadila oznámení jihokorejských a amerických úřadů z posledních 10 dní a porovnala je s tím, co o téže věci tvrdí severokorejská státní média.

Jedna věta z Pchjongjangu, která má oporu v severokorejském zákoně

Mluvil mluvčí ministerstva obrany Severní Koreje, tedy státu, který jaderné zbraně vlastní a jejich počty nikdy nezveřejnil. Prohlášení šířila 16. září 2026 státní agentura KCNA, anglicky ho přinesla jihokorejská agentura Jonhap. Mluvčí v něm označil nedávné jednání Soulu a Washingtonu o reakci na zbraně hromadného ničení za „otevřené prohlášení konfrontace“ a dodal, že taková hrozba „může být považována za zásadní bezpečnostní výzvu“, která si vyžádá uplatnění příslušného ustanovení zákona o státní politice jaderných sil. Zbraně hromadného ničení přitom nejsou jen jaderné: patří sem i chemické a biologické.

Ze zákona vyhlášeného 8. září 2022, do jehož textu redakce ArmádníhoZpravodaje nahlédla, plyne, jaké podmínky si Pchjongjang sám stanovil. Uvádí mimo jiné útok zbraněmi hromadného ničení, útok na vedení státu a na velení jaderných sil, smrtící úder na strategické objekty a situaci ohrožující existenci státu. Dvě omezení patří hned vedle toho: KCNA je oficiální hlas režimu, ne nezávislé médium, a zákon je deklarovaná doktrína, nikoli doklad budoucího chování.

Mezi srpnovým Trumpovým rozhodnutím a touto jadernou větou se v regionu odehrálo 5 dní cvičení a jedno jednání, o kterém se mluvilo mnohem méně.

Deset dní, které Pchjongjang spočítal a dal do jedné zprávy

Od 7. do 11. září 2026 probíhalo v mezinárodních vodách u ostrova Čedžu cvičení Freedom Edge, kterého se podle jihokorejského Sboru náčelníků štábů účastnily Spojené státy, Jižní Korea a Japonsko. Sbor je označil za obranné. Severní Korea dlouhodobě tvrdí opak, tedy že jde o nácvik invaze; to je rozdíl v tvrzeních, ne ve faktech.

Následovalo 10. září jednání Soulu a Washingtonu o reakci na severokorejské zbraně hromadného ničení. Podle jihokorejského ministerstva obrany citovaného Jonhapem obě strany probraly posílení praktických schopností reagovat a shodly se na další spolupráci proti biologickým hrozbám. Nemění se počty vojáků, mění se rozsah sdílení dat. A právě to Pchjongjang ve svém prohlášení jmenoval.

Do téže řady patří i Japonsko. Kim Jo-džong, vedoucí oddělení ústředního výboru Strany práce Koreje, podle KCNA v srpnu 2026 kritizovala japonský test řízené střely Tomahawk z torpédoborce Čokai a účast japonských vojáků na amerických cvičeních na Filipínách. Tomahawk je konvenční řízená střela k úderu na velkou vzdálenost, jadernou hlavici nenese. Zbývá otázka, jak na to reagoval muž, který chtěl cvičení utlumit.

Trump nemá s korejskými manévry problém poprvé

Donald Trump, prezident Spojených států, nařídil 16. srpna 2026 podstatně zmenšit společná cvičení s Jižní Koreou. Podle agentury AP instruoval ministra války Petea Hegsetha a zdůvodnil to náklady i tím, že cvičení vysílají vůči Pchjongjangu nepřátelský signál.

Redakce ArmádníhoZpravodaje položila toto vyjádření vedle jeho starších slov ze Singapuru z roku 2018, jak je cituje AP: „Zastavíme válečné hry, což nám ušetří obrovské množství peněz, pokud a dokud neuvidíme, že budoucí vyjednávání nejde tak, jak by mělo.“ Argumentace je v obou případech stejná, peníze a signál. To je doložený vzorec, ne odhad motivu.

Provoz to nezastavilo. Po srpnovém rozhodnutí proběhlo trilaterální Freedom Edge i samostatné jihokorejské vyloďovací cvičení u Pohangu. Zbývá otázka, kterou politická gesta neřeší: jak nerovný ve skutečnosti poměr sil na poloostrově je a kolik do něj obě strany posílají peněz.

Šedesát hlavic proti pěti tisícům a miliardy, které za tím stojí

Podle přehledu Federation of American Scientists pro rok 2026 vypadá poměr takto:

• Spojené státy: 1 670 rozmístěných strategických hlavic
• Spojené státy: 5 042 hlavic v celkovém inventáři
• Severní Korea: žádná rozmístěná strategická hlavice
• Severní Korea: 60 hlavic ve vojenském skladu
• U severokorejských čísel jde o odborný odhad s významnou nejistotou, protože Pchjongjang nezveřejňuje nic

Peníze jsou průhlednější než hlavice. Americké oznámení pro Kongres o prodeji Tomahawků Japonsku, publikované ve Federal Register, uvádí 200 kusů verze Block IV, 200 kusů verze Block V a 14 řídicích systémů za 2,35 miliardy dolarů. Jihokorejské ministerstvo obrany počítá na rok 2026 s rozpočtem 65,8642 bilionu wonů a portál Korea.net uvádí 8,8 bilionu wonů na takzvaný tříosý systém, tedy schopnost včasného úderu, protiraketovou obranu a odvetu.

Částky přepočetla redakce ArmádníhoZpravodaje kurzem ČNB. Tříosý systém tak spolkne zhruba 13,4 % jihokorejského obranného rozpočtu a proti předchozímu roku vzrostl o 21,3 %. Na jeden Tomahawk z japonského balíku vychází v průměru zhruba 123,8 milionu Kč, jenže cena zahrnuje i podporu, řídicí systémy a výcvik. Jednotková cena střely to tedy není. Zbývá poslední otázka: co z toho plyne pro čtenáře tisíce kilometrů daleko.

Proč se korejské prohlášení čte i v Bruselu

Rétorika Pchjongjangu o spojeneckých cvičeních jako přípravě invaze je stará a opakovaná. Nové je spojení tří věcí naráz: jednání o sdílení dat o zbraních hromadného ničení, trilaterální formát cvičení a japonská schopnost konvenčního úderu na velkou vzdálenost.

Právě v tom je jádro věci. Zmenšit jedno cvičení může jedna hlava státu jedním pokynem. Výměnu informací a trilaterální formát jedno rozhodnutí neruší, protože jde o institucionální vazby mezi ministerstvy a štáby. Gesto a soukolí jedou každé svým tempem.

Pro Česko z korejského pobřeží přímé vojenské riziko doložené není. Dotýká se ho ale potřeba amerických kapacit a protiraketové obrany, kterou Severoatlantická aliance popisuje jako čistě obrannou činnost chránící evropské obyvatelstvo, území a síly před šířením balistických střel. Evropská unie ve svém vyjádření na půdě Mezinárodní agentury pro atomovou energii z 8. září 2026 vyzvala Severní Koreu, aby se jaderných zbraní a programů balistických střel vzdala. Kdo tedy čeká, že ubraný plyn na jednom cvičení sníží napětí, dívá se na menší část stroje, než jaká se za posledních deset dní rozjela.