V meziválečném období se v Sovětském svazu snažili o konstrukci obřího letadla. Bylo to neuvěřitelné, ale jejich gigant se nakonec vznesl k obloze.
Když se podíváte na fotografie letounu Kalinin K-7, asi neuvěříte, že něco takového mohli konstruktéři navrhnout. Ve třicátých letech ale stroj opravdu vznikl a létal. Počítalo se s ním jako civilním dopravním letounem, měl dopravovat výsadky nebo sloužit jako bombardér. V to případě se doslova ježil protiletadlovými zbraněmi.
Místo pro 120 pasažérů
Ruská konstruktérská škola se o vývoj obřích letounů snažila již od začátku leteckého létání, ale K-7 byl opravdu extrémní. Rozpětí jeho křídel bylo 53 metrů a jejich výška 2,3 metru. Bylo to důležité, protože v nich se nacházel prostor pro pasažéry. Těch mělo být až 120, civilních cestujících či výsadkářů. Nebo téměř deset tun pum.
Z křídla dopředu vystupoval prostor pro posádku. Pilot musel zvládnout stroj, který pohánělo sedm motorů. Šest z nich bylo uspořádáni klasicky v přední části letadla, poslední motor byl tlačný. Letounu dodávaly rychlost 225 kilometrů v hodině. Dolet byl 1000 kilometrů, ale bylo jej možné výrazně prodloužit užitím podvěsných nádrží.
Při havárii zahynulo 14 lidí
Stroj se poprvé k obloze vznes v 21. srpna 1933. Ukázalo se, že trpí mnohými nedostatky a není dostatečně stabilní. Ohrožovaly ho hlavně vibrace trupu způsobené frekvencí motorů. Tým konstruktéra Konstantina Kalinina se snažil nedostatky odstranit. Celkem letoun absolvoval sedm zkušebních letů. Ovšem 21. listopadu letoun havaroval. Při nehodě zahynulo 14 lidí.
Kalinin dostal za úkol postavit další prototypy. Letoun byl i propagandistickým tahákem režimu. Jeho konstrukce byla svařena z chromem a molybdenem legovaných ocelových trubek, což byla technologie, kterou se Sovětský svaz chlubil. V roce 1935 byly ale konstrukční práce pozastaveny a SSSR dal přednost jiným typům letounů. Existují spekulace, že za nehodou a zastavením byla rivalita jiného konstruktéra Andreje Tupoleva.