Stalinových varhan se vojáci Wehrmachtu báli. Při správném použití byly kaťuše smrtící

Sovětský svaz ve své vojenské doktríně spoléhal na soustředěnou dělostřeleckou palbu. Kromě početného dělostřelectva měl i účinné raketové zbraně.

i Zdroj fotografie: Public Domain
                   

Několik týdnů po přepadení Sovětského svazu čekalo německá útočící vojska překvapení. Konkrétně jednotky, které se 14. července 1941 soustřeďovaly poblíž města Orša. Najednou se ozval děsivý hluk a mezi německými vojáky a technikou začaly ve velkém počtu explodovat projektily, které doslova vše trhaly na kusy. Ztráty byly velké stejně jako zděšení vojáků. Poprvé se setkali se zbraní zvanou kaťuše a Němci nazývanou Stalinovy varhany.

Velký počet raket během okamžiku

Rudá armáda tenkrát poprvé nasadila svoji novou zbraň. Odpalovač raket s označení BM-13, kterému později vojáci říkala kaťuša. Bylo to zařízení umístěné na korbě nákladního automobilu, které dokázalo během několika sekund odpálit 14 až 48 raket ráže 132 milimetrů. Záleželo na velikosti, protože existovalo mnoho typů. Později vznikly i další odpalovače, lehká verze BM-8 a těžký BM-31.

iZdroj fotografie: Uživatel ChrisO / Creative Commons / CC BY-SA

Rakety měly dostřel kolem 5,5 kilometru. Nebyly příliš přesné, ale to nevadilo. Nasazovaly se hromadně, jedna baterie většinou měla čtyři automobily. Jejich posádky, obvykle pět až sedm mužů, s nimi zaujaly pozice a zamířily na cíl – nejčastěji oblast soustředění nepřítele. Pak elektricky odpálily celý náklad. Rakety na rozlehlém území napáchaly velkou škodu, i když třeba tanky zničit nedokázaly. Protože výstřel vytvářel hluk a prach, po něm se jednotka většinou stáhla pryč. I tak během války utrpěly nemalé ztráty.

iZdroj fotografie: Nick Lobeck / Creative Commons / CC BY-SA

Hlavního inženýra nechali popravit

S vývojem raketových zbrani začali sovětští konstruktéři již ve 20. letech. K jedněm z hlavních autorů patřil Georgij E. Langemak. Úspěchu své zbraně se nedočkal, protože v roce 1937 se stal obětí stalinských čistek. Na konci 30. let měli jeho následovníci hotový odpalovací systém, které bylo možné umístit na nákladná automobil. Do služby v Rudé armádě byl přijat 21. června 1941, tedy den před útokem Němců.

iZdroj fotografie: Uživatel Yurii-mr / Creative Commons / CC BY-SA

Po úspěšném nasazení v červenci začala produkce kaťuší ve velkém. Nejdříve byly umísťované na sovětské nákladní automobily ZIS-5 a ZIS-6. Později, když Sovětský svaz obdržel velké množství amerických nákladních vozů, především Studebaker US6, použila armáda tyto vozy. Díky velké průchodnosti terénem a stabilitě byly ideální. Katuše se ale montovaly i na lodě, upravená verze na letadla nebo dokonce koňmi tažené saně.

iZdroj fotografie: Uživatel ChrisO / Creative Commons / CC BY-SA

Rudá armáda zbraň úspěšně použila ve velkých bitvách u Moskvy, Stalingradu nebo Kurska. Ve výzbroji jich měla doslova tisíce. V pozdějších letech raketomety dodala i do dalších spřátelených zemí, například byly použity ve válce v Koreji a jinde. Sovětský svaz ve vývoji raketových zbraní pokračoval a ve výzbroji je má Rusko dodnes. Asi nejznámější jsou raketomety BM-21 Grad nebo BM-27 Uragan. Hojně byly použity třeba v konfliktu na Ukrajině.

Jaký je váš názor na raketomety katuša?

Zdroj: Warhistoryonline

Diskuze Vstoupit do diskuze
68 lidí právě čte
Zobrazit další články