Královna Boudica jako kontroverzní symbol svobody a spravedlnosti. Své nepřátele nechávala ukřižovat a Londýn spálila na prach

Boudica, jinak také známá jako Boadicea, byla královnou v období starověké Anglie, která se postavila na odpor římským vojskům. V Británii je na ni vzpomínáno jako na keltskou hrdinku, jež převzala vládu po svém manželovi a přísahala pomstít své milované dcery, protože se staly oběťmi brutálního znásilnění. Svému slibu také dostála. Královna sjednotila kmeny, shromáždila armádu a vydala se na nemilosrdné válečné tažení, přičemž zmasakrovala všechny Římany stojící v cestě. Její obrovská armáda však byla velmi rychle rozdrcena.

Dobrý úmysl krále Icenů se zvrtl

V příběhu o královně Boudice se musíme opřít o vyprávění dvou slavných historiků, Cornelia Tacita a Cassia Dia. Je tedy zřejmé, že příběh o statečné Boudice bude poněkud zaujatý, jelikož se jedná o římské autory. K rekonstrukci událostí posloužily oběma historikům pravděpodobně komentáře římského generála Suetonia Paulina a historická díla Cluvia Rufa, Plinia Staršího, Fabia Rustica, nebo dokonce očité svědectví Julia Agricoly.

I přesto, že se výklady obou římských historiků, včetně popisu samotné keltské královny, poněkud liší, pomáhají nám získat docela ucelený obraz událostí onoho období. Boudica byla provdána za krále britonského kmene Icenů, Prasutaga. Byla matkou dvou krásných dcer, jejichž jména nejsou známa.

Když Římané v roce 43 n. l. dobyli jižní Anglii, ponechali Prasutagovi i nadále částečnou moc nad jeho územím, a tak se zpočátku zdálo, že i přes invazi římských vojsk budou Icenské kmeny v bezpečí. Král Prasutagus však nečekaně zemřel a v závěti odkázal polovinu svého království a majetku římskému císaři Nerovi. Druhou půlku pak, k překvapení všech, odkázal svým dcerám. Proč tak učinil, není jisté.

Pravděpodobně se však jednalo o marný pokus usmíření Římu a zároveň zachování vlastní dynastie. Králův záměr se však poněkud minul účinkem. Římané jeho závěť ignorovali a rozhodli se od kmenů vymáhat dluhy, které zesnulý král nastřádal. Pozemky a majetek předních icenských kmenů byly zkonfiskovány a lidé byli zbaveni svého společenského statusu, čímž se fakticky dostali na úroveň otroků.

Ovšem svérázná a hrdá žena, jakou byla Boudica, proti tomuto kroku ostře protestovala. Římané samozřejmě netolerovali ani sebemenší náznak odporu a keltská královna byla za své protesty svlečena a veřejně zbičována. Krutému trestu neunikly ani její dcery, dívky byly brutálně znásilněny římskými vojáky. Nebojácnou Boudicu, která by pro svůj kmen zemřela, však krutý trest nezlomil, právě naopak. Královna přísahala Římanům pomstu.

Královna zahájila brutální válečné tažení

Kolem roku 60–61 n. l., kdy římský generál Gaius Suetonius Paulinus vedl tažení v severním Walesu, se Iceni vzbouřili. A nebyli sami, Boudica sjednotila část keltských kmenů pod svou vládu, shromáždila obří vojsko a zahájila nemilosrdné válečné tažení. Tři velká města byla pod náporem jejích vojsk prakticky srovnána se zemí.

Královniny jednotky úspěšně rozdrtily devátou římskou legii a zničily hlavní město římské Británie, které se tehdy nacházelo v Colchesteru. Dále téměř srovnaly se zemí Londýn a Verulamium (St. Albans). Tažení královny si vyžádalo životy 70 000–80 000 Římanů a Britonů, z nichž mnoho zemřelo v důsledku krutého mučení. Suetonius však mezitím přeskupil svá vojska, pravděpodobně na území hrabství West Midlands, a přestože čelil velké početní převaze, podařilo se mu jednotky královny Boudicy velmi rychle rozdrtit.

Tato nečekaná krize přiměla císaře Nera na malou chvíli uvažovat o stažení římských sil z Británie. Avšak Suetoniovo jednoznačné vítězství nad Boudicou potvrdilo absolutní kontrolu Římanů nad britským územím. Jakékoliv myšlenky na stažení byly zahnány stejně rychle, jako přišly. Samotná smrt královny zůstává zahalena ve stínu.

Kontroverzní symbol a feministická propaganda

Moderní feministická propaganda má bohužel tendence vykreslovat královnu Boudicu velmi nepravdivě. Často je vnímána jako výtečná bojovnice a spravedlivá vojevůdkyně. Avšak pravdou je, že byla spíše přesným opakem. Celé královnino povstání by se vzhledem k tragickým událostem, které postihly její kmen, dcery a ji samotnou, dalo docela dobře ospravedlnit.

Římský generál Suetonius byl tyran, to je jisté. Ve skutečnosti jej nakonec sám Nero zbavil funkce, neboť se obával další vzpoury. Královnina pomsta tak byla rozhodně na místě. Avšak Boudica rozhodně nebyla vhodnou osobou pro její vedení.

Boudica podcenila taktiku Římanů

Jediným dosaženým vítězstvím bylo poražení mnohem menšího vojska, které se snažilo zachránit město, jež sama královna zmasakrovala. Jak již bylo zmíněno, zničila celkem 3 města a zabila okolo 75 000 Římanů a Britonů, z nichž velká většina byli nevinní civilisté. Její největší chybou však byla bitva u Watling Street. Královna vedla své povstání, zatímco Suetonius byl na tažení jinde. Když po jeho návratu shromáždil generál svá vojska, měl k dispozici asi 10 000 mužů a své síly pak rozmístil tak, aby na ně bylo možné zaútočit pouze z jedné strany.

Avšak Boudica se i navzdory tomu rozhodla ve své vzpouře pokračovat. Pravděpodobně poháněna faktem, že její vojsko mělo ohromnou převahu. Početně se její síly pohybovaly mezi 70 000 a 230 000 muži, což jí jistě dodávalo sebevědomí. Početní převaha však na římskou taktiku zdaleka nestačila. Nejenže jednoduše nařídila své armádě, aby zaútočila přímo na Římany, ale vzala s sebou i své rodiny. Ty měly bitvě přihlížet z řady vozů, která byla umístěna na kopci za jejím vojskem. Rodiny měly být svědky jejího velkého vítězství.

Ovšem královnina obrovská armáda byla Římany, kteří začali z onoho jednoho směru postupovat, snadno rozdrcena. Její armáda se snažila uniknout, ale narazila do soupravy svých vlastních vozů a byla pobita. Je pravděpodobné, že mnoho rodin se poté stalo otroky.

Historikové Tacitus a Dio se ve svých dílech neshodují na tom, jak Boudica zemřela. Jeden se přiklání k otravě, druhý k nemoci. S největší pravděpodobností však nepadla v bitvě. Ve skutečnosti neexistují žádné důkazy, že by se bitvy sama zúčastnila. Ačkoli tedy Boudica nakonec ve své snaze zbavit Británii Římanů neuspěla, povraždila tisíce nevinných civilistů a svému kmenu přinesla zkázu, je dodnes oslavována jako národní hrdinka a symbol svobody, spravedlnosti a odvahy.

Jaký je Váš názor na královnu Boudicu a její kontroverzní postavení v historii?

Zdroj: History, Historic-UK, Britannica, FRASER, Antonia.The Warrior Queens. London: Weidenfeld and Nicolson. Londýn. 1988. ISBN: