Letecký génius z Kyjeva Igor Ivanovič Sikorskij, konstruktér slavných vrtulníků a letadel

K nejvýznamnějším postavám v dějinách letecké techniky bezesporu patří Igor Ivanovič Sikorskij, kterého lze bez nadsázky nazvat mužem dvou epoch a dvou světů.

i Zdroj fotografie: Public Domain
                   

O čest uvádět slavného konstruktéra jako svého občana se přou Polsko, Ukrajina a Rusko. Podle dosažitelných informací se narodil 25. května 1889 v Kyjevě v rodině profesora psychologie. Otec byl příslušníkem původně polské šlechtické rodiny. Ukrajina tehdy jako stát neexistovala a tvořila součást Ruska. Odborné znalosti získal jako kadet na Námořní akademii v Petrohradě, později na Polytechnickém institutu v Kyjevě a nakonec na Škole letecké techniky a konstrukce automobilů v Paříži vedené známým průkopníkem letectví kapitánem Ferdinandem Ferberem.

Americký letecký konstruktér

První letoun zkonstruoval roku 1909 po návratu z Francie, odkud si přivezl motor Anzani. O tři roky později zvítězil jeho typ S-6 na exhibici ruské armády v Moskvě. Po jmenování hlavním konstruktérem Rusko-Baltského vagonového závodu RBVZ v Petrohradě zkonstruoval několik unikátních čtyřmotorových letounů Russkij vitjaz, Grand a Ilja Muromec. Poslední z nich byl vyroben v sérii 22 kusů.

Velkoletouny tvořily základ letecké jednotky známé jako Eskadra vzdušných korábů, kterou Rusko předstihlo zbytek světa. Doprovod těchto bombardérů tvořily dvoumístné eskortní stíhače RBVZ S-16 vyvinuté rovněž Sikorským. Po roce 1917 byla výroba obnovena. Rozpad ruské monarchie vedl mnohé Rusy k emigraci. Igor Ivanovič vystoupil v březnu 1919 z lodi v New Yorku a zahájil nejslavnější etapu svého života s poangličtěným jménem Sikorsky.

iZdroj fotografie: Public Domain
Igor Sikorsky

Ke vzniku letecké společnosti nesoucí jeho jméno se vztahují různé údaje. Podle části z nich založil roku 1923 s bývalými důstojníky ruské armády společnost Sikorsky Aero Engineering Company. Šekem na 5 000 USD přispěl také slavný skladatel ruského původu Sergej Rachmaninov. Podle jiných informačních zdrojů založil Sikorsky roku 1925 společnost Sikorsky Manufacturing Company v Rooseveltu.

Nadějný cizinec využil svoji dosavadní praxi a zaměřil se na složitou konstrukci velkých letounů. Přestože první prototyp havaroval, následující S-29 již znamenal úspěch. Dopravní letoun pro 14 cestujících byl použitelný rovněž jako bombardér. Roku 1928 získal Sikorsky státní občanství USA. Krátce poté se jeho společnost stala součástí americké společnosti United Aircraft and Transport, která stavěla mohutné létající čluny S-42 sloužící k transatlantickým letům.

Budoucnost má vrtulníky

Již ve druhé polovině třicátých let se Sikorsky již plně věnoval vrtulníkům, tehdejší novince v oboru letectví. Patrně by se slušelo použít slovo opět, protože první vrtulník navrhl již roku 1909. Dokladem je perokresba v časopise Kijevskaja iskra. V rámci spolupráce se společností Vought zkonstruoval Sikorsky vrtulník VS-300. Jednalo se o první létající stroj s cyklickým řízením rotorových listů, tedy první opravdu funkční a technologicky perspektivní vrtulník. Poprvé odstartoval 14. září 1939.

Z jeho konstrukčního řešení vychází většina vrtulníků až do současnosti. Zpočátku řídil prototyp jeho tvůrce. Díky tomu se stal pravděpodobně prvním zkušebním pilotem letadel s rotující nosnou plochou v historii a také prvním držitelem pilotního osvědčení pro vrtulníky v USA. Již v době zkoušek VS-300 byl odstartován vývoj dvoumístné sériové užitkové verze, nesoucí označení V-316. Jeho výroba byla zahájena roku 1942 s označením R-4 nebo HNS-1. Od počátku o něj projevily zájem ozbrojené síly.

iZdroj fotografie: Public Domain
VS-300

První kusy obdržela US Coast Guard. Tam se vrtulník poprvé proslavil v záchranářské roli. Kapitán Ericson v něm 3. ledna 1944 dopravil krevní konzervy pro raněné z torpédoborce USS Turner zničeného explozí munice. Jako uživatelé následovaly US Army Air Forces (tehdejší označení USAF), US Navy, RAF a Royal Navy. V posledním období druhé světové války byl R-4 používán od dubna 1944 při záchranných operacích v Barmě a na lodích US Navy. Prakticky se jednalo o historicky první letecké, zdravotnické a evakuační mise typu MEDEVAC.

Následoval typ R-5, u nějž byly odstraněny problémy odhalené praxí s R-4. I tento vrtulník se dostal do výzbroje ještě před koncem války a následně sloužil v letectvech devíti států. V Británii nesl bojové jméno Dragonfly. Jeho nasazení za války v Koreji (1950 až 1953) bylo jedním z podkladů slavného seriálu M.A.S.H. Touha po velkých letadlech neopustila nadšeného konstruktéra ani ve vrtulníkové branži. Výsledkem jeho tvůrčího entuziasmu byl atypický těžký transportní typ S-56, známý pod vojenským označením CH-37 a bojovým jménem Mojave.

První prototyp S-56 odstartoval roku 1953 a měl nosnost odpovídající přibližně transportnímu letounu C-47 Skytrain okolo čtyř tun! Vrtulník měl sice jeden rotor, avšak pohon zajišťovaly dva zážehové motory. Z důvodu zachování objemu trupového nákladového prostoru byly pohonné jednotky umístěny do gondol na pylony po straně horní části trupu. K bojovému nasazení došlo především za války ve Vietnamu (1959–1972).

Od pístových k turbovrtulovým motorům

Ve Vietnamu se objevil další vrtulník s velkým S. Jednalo se o S-64 s armádním označením CH-54 Tarhe. Přesnější je však jméno používané civilními leteckými společnostmi, a to Nebeský jeřáb (Skycrane). Atypické řešení sloužilo k optimalizaci požadavků na transport nákladů do hmotnosti 21 t. Tento vrtulník mohl přepravovat na podvěsu pod trupem i lehký tank M551 Sheridan. Sloužil rovněž jako bombardér svrhující několikatunové pumy s prostorovou explozí.

Velká nosnost byla dána použitím technologické novinky, dvojice turbovrtulových motorů. Prvním masově vyráběným sériovým vrtulníkem Sikorského konstrukční školy se stal S-58, používaný ozbrojenými složkami 30 států. Poprvé vzlétl roku 1954 s vojenským označením H-34. V rámci US Army nesl bojové jméno Choctaw, US Navy ho pojmenovala Seahorse a francouzské námořnictvo Pirate. Existovalo rovněž několik komerčních verzí. Licenční výroba probíhala v Británii.

Dalším světoznámým a masově vyráběným typem se stal protiponorkový S-61 s námořním označením SH-3 a bojovým jménem Sea King. Tento vrtulník, který poprvé vzlétl roku 1959, rovněž sloužil, případně ještě slouží v námořnictvech celkem 23 států. Licenční výroba probíhala v Británii. Je znám také jako Jolly Green Giant a Pelican. Nejznámější a aktuálně nejrozšířenější je UH-60 Black Hawk, používaný rovněž v exportní verzi S-70.

iZdroj fotografie: Public Domain
SH-3

Převzal jméno nerealizovaného projektu S-67. Více než 2 600 kusů slouží v několika verzích v ozbrojených silách 22 států i pod dalšími bojovými jmény například Pawe Hawk, Knighthawk, Jayhawk, Seahawk. V řadě z nich nahradil typ UH-1. Výroba stále probíhá. Civilní společnosti používají transportní typ S-92. Roku 2015 se společnost stala součástí konsorcia Lockheed Martin. Nejnovějším perspektivním vrtulníkem je SB-1 Defiant.

Kterého podobně slavného leteckého konstruktéra znáte?

Zdroj: Britannica
Diskuze Vstoupit do diskuze
93 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Vlastnit auto bude výsadou boháčů. Zbytek lidí by si měl raději rychle zvyknout na jízdu autobusem a chůzi pěšky
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Současná válka proti Rusku má hluboké kořeny, Ukrajina byla sužována krutými konflikty po staletí
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Osvědčené praktiky, jak se zbavit bolesti kloubů. Bohatě stačí ležet v posteli a udělat 1 pohyb
adbz.cz
adbz.cz
5členná rodina bydlí v autobuse. Na nákladech ušetří 2/3 toho, co běžná domácnost, a mají mnohem víc