Přímá podpora výsadkových jednotek byla velkým bolehlavem plánovačů obou stran studené války. Americký M56 Scorpion rozhodně nedopadl ideálně.
V 50. letech minulého století mohla studená válka přejít ze dne na den v opravdu nepříjemně horkou. Americká armáda proto potřebovala všechny typy zbraní, a ve velkém bylo potřeba posílit její výsadkové jednotky o zbraň, která by si poradila s dobře chráněnými komunistickými tanky. A tak po mnoha peripetiích vznikl M56 Scorpion.
Vznikl proti rudému nebezpečí
S myšlenkou na nové podpůrné vozidlo výsadkových vojsk přišli důstojníci na konferenci o boji s tanky v roce 1948 ve Fort Monroe, ale dva roky se nic nedělo. Teprve po vypuknutí války v Koreji se ledy hnuly a potřeba nového vozidla schopného účinně podporovat výsadkáře byla znovu na stole. Požadavky byly sice náročné, ovšem pochopitelné.
Vozidlo mělo být schopno převozu v letadlech, a logicky i výsadku na padáku, a později přibyl také požadavek transportu v podvěsu pod vrtulníky. V terénu mělo být velmi rychlé a pohyblivé, a logicky zvládnout každý terén. Výzbroj měla být opravdu těžká a dokázat zničit veškerou nepřátelskou techniku a polní opevnění té doby.
Zakázku na dva prototypy získala od Výzbrojního úřadu firma Cadillac, která měla vyrobit dva prototypy označené jako T101. Původně naléhavý a rychlý projekt se ovšem začal protahovat, a po 6 letech byl dokonce zrušen. Na scéně se totiž objevila raketová technika a SSM-A23 Dart (Šipka) se zdála lepší alternativou. Jenže její projekt nabral taktéž zpoždění, a tak se chtě nechtě museli vojáci vrátit k T101, které bylo přeznačeno na M56 Scorpion.
Malý a silný, jenomže nešikovný
Škorpion byl pro leteckou přepravu opravdu ideální. Na délku měl 4,56 metrů (s hlavní děla 5,84 metrů), na šířku 2,57 metrů, a na výšku 2,07 metrů. Hmotnost prázdného byla 6,1 tun, bojová pak 7,1 tun. Velmi zajímavě byl řešen podvozek. Pásy byly pro odlehčení gumové a spojené gumovými sponami. Pojezdová kola zase dostala odpružení torzními tyčemi, a pro odlehčení byla netradičně místo celokovových klasická s pneumatikami.
Korba byla z lehké hliníkové slitiny, tedy ochrana minimální, a pohon zajišťoval šestiválec s přímým vstřikováním Continental AOI-403-5 s výkonem 150 kW (200 koní). Ten dával škorpionu maximální rychlost 45 km/h a dojezd na plnou nádrž 225 kilometrů. To bylo nicméně vzhledem ke snaze o odlehčení velké zklamání. Posádka byla potom čtyřčlenná.
Zbraň byla skutečně silná. Jednalo se o 90m kanon M54 vyvinutý z tankového kanunu M41, kterým byl vyzbrojen tank M48 Patton. To teoreticky mělo stačit na všechny sovětské tanky, tedy krom těch nejtěžších, jako byl T-10. Se standardní municí dokázal prorazit na 1000 metrů až 190 milimetrů pancíř, a uvezl zásobu munice 29 granátů.
Škorpiona bez žihadla se Američané zbavili
Mezi roky 1957 a 1959 bylo vyrobeno 325 vozidel M56 Scorpion, radost ovšem nevyvolala žádnou. Posádka seděla v otevřeném bojovém prostoru vystavena počasí – přes bojový prostor navíc nešla přetáhnout ani plachta jako u sovětského ASU-57. A co hůře, jedinou její ochranou před palbou nepřítele byl 5milimetrový hliníkový štít děla.
Ani tady však nebyl trablům konec. Při palbě totiž lehký podvozek Škorpionu nadskočil až o metr. Zatímco při přímé s tím problém nebyl, v případě odměru ano. Při zpětném rázu navíc hrozilo vážné zranění řidiče a velitele. Řešení armády bylo šalamounské – přebytečná posádka měla vozidlo při palbě opustit, což byla asi jedná možnost bez úprav.
Ve Vietnamu byl M56 nasazen jenom v řadách 173. výsadkové brigády, a asi není překvapením, že byl velmi neoblíbený. Posádky byly často likvidovány ze zálohy, a ke všemu se nemohl účastnit bojů ve městech pro přímou podporu ostatních jednotek. Už roku 1968 byl proto Škorpion vyřazen. Samohybky pak byly předány Španělsku, Maroku nebo Jižní Koreji, a jeden Bundeswehru. Maroko je využilo v boji s povstalci na Západní Sahaře.
Měl vůbec M56 Scorpion vzniknout, nebo šlo o velký přešlap?
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 2955
Události
|
PŘEČTENÍ: 3508
