Uvěznění v koncentračních táborech bylo strašlivé. Pokud se ovšem člověk dostal do rukou nacistických „vědců“, utrpení neznalo konce.
Nacistické Německo se navenek chlubilo na svou dobu supermoderními výstřelky, jako byly dálnice, moderní automobily, trysková letadla a rakety. Za dveřmi koncentračních táborů však docházelo k nesmyslným a brutálním experimentům, že z nich dodnes mrazí. Navíc výsledky byly při troše zdravého rozumu známy předem.
1) Testovací dráha na boty v Sachsenhausenu
Pokud se vězeň v koncentračním táboře Sachsenhausen dostal do „Schuhläuferkommando“, zažil skutečné peklo. V táboře byla postavena speciální pochodová dráha, na které se testovaly boty. Skládala se z několika povrchů. Od písku přes šotolinu až po beton a hrubé kamení. Každý vězeň denně a v jakémkoliv počasí musel ujít až 40 kilometrů se zátěží 20 kilogramů, tedy simulací plné polní Wehrmachtu.
Na dráze se testovala veškerá produkce bot v nacistické říši. Některé firmy měly s táborem dokonce podepsány smlouvy, na testy dohlížely a za nedobrovolné chodce platily. Taxa byla 6 říšských marek za chodce a den. Roku 1944 se ke zkouškám bot přidaly i testy bojových drog. Vězni po droze D-IX, která byla mixem kokainu, oxykodonu a pervitinu, dokázali za den se zátěží 20 kilogramů ujít přes 90 kilometrů. Následky byly většinou fatální.
2) Sbírka židovských koster
Antropolog Bruno Beger roku 1941 přišel s myšlenkou na vytvoření kolekce koster „vymřelé rasy“, tedy Židů. Na ní měly být zkoumány hlavní rozdíly mezi nadlidskými Árijci a „podlidmi“. Celého nápadu se chytil Heinrich Himmler a jeho realizací pověřil organizaci Ahnenerbe. Ta vybrala nově vzniklou říšskou univerzitu ve Štrasburku, kde měla celá sbírka vzniknout. Do čela projektu se postavil profesor anatomie August Hirt.
Ten se roku 1943 vydal do Osvětimi, kde si vybral vhodné „exponáty“. Celkem 86 osob (57 mužů a 29 žen) pak bylo odesláno do koncentračního tábora Natzweiler-Struthof. Dva týdny nešťastné oběti dostávaly dobrou stravu, aby byl „materiál“ z nich kvalitní, a v srpnu 1943 byly zplynováni. Těla se převezla na patologii Štrasburské univerzity a uložena do formaldehydu. Mužům bylo odebráno levé varle a předáno do Hirtovi osobní kolekce.
Na univerzitě však působil odbojář Henri Henrypierre, kterému se historka o obětech bombardování vůbec nezdála. Těla byla bez známek zranění a stále teplá. Henri si udělal seznam čísel na tělech obětí. Před koncem války všechny doklady o svých plánech Němci zničili. Zbyla jen zakonzervovaná těla a Henrypierrův seznam. Díky němu se oběti podařilo identifikovat a důstojně pohřbít. Hirt skončil se smyčkou na krku, Berger vyvázl se symbolickým trestem.
3) Experimenty doktora Rashera
Jen málokteré pokusy lze označit za tak bestiální, a tak stupidní, jako byly ty doktora Sigmunda Rashera. Ten se zaměřil na problematiku změny tlaku ve výškách, působení mrazu na letce a válečných zranění. Luftwaffe dodala doktorovi přetlakovou komoru, do které připoutal nešťastné koncentráčníky z Dachau a rychle v ní měnil tlak. Většina obětí téměř ihned ztrácela vědomí a umírala. Z dvou set účastníků experimentů zemřelo okamžitě kolem 80.
Při dalším experimentu, opět ve spolupráci s Luftwaffe, se Rasher zaměřil na přežití lidí v chladu a mrazivé vodě. Nešťastníky ve vybavení letců namáčel na různou dobu do vody a zkoušel na nich různé způsoby zahřátí těla. Dokonce nechal přivést z Ravensbrücku čtyři ženy, které měly pokusné objekty zahřívat tělem. A výsledky? Překvapivé! Podchlazené jedince je potřeba co nejdříve jakýmkoliv způsobem zahřát.
Poslední „výzkum“, kterým se Rasher zabýval, bylo zastavení krvácení po střelné ráně. Měl pomoci Polygal, lék vyrobený z řepy a jablečného pektinu. Ten dal obětem, postřelil je a sledoval bez ošetření jejich krvácení. O Rasherův konec se postarali němečtí soukmenovci. Jeho žena byla neplodná, a tak společně unesli tři děti. Když se to dozvěděl Himmler, rozběsnil se a Rasher skončil za podvod a únos v Dachau, kde jej 26. dubna 1945 popravili.
4) Mengeleho pokusy na dvojčatech
Nacisty naprosto fascinovala jednovaječná dvojčata, do čela jejich výzkumu se dostal nechvalně proslavený doktor Josef Mengele. Tomu se během jeho působení v táboře v Osvětimi dostalo pod ruku asi 1 500 párů dvojčat v různém věku, na kterých prováděl často nesmyslné a barbarské lékařské zákroky, jež k seriózní vědě a lidskosti měly daleko.
Mengele dětem aplikoval různé látky a zkoumal, zda u nich dojde k rozdílné reakci. Snažil se jim změnit barvu očí. Při nejstrašnějším pokusu děti sešil a vytvořil z nich „umělá siamská dvojčata“. Dokumentaci k pokusům se nacistům podařilo zničit a sám Mengele pozemské spravedlnosti unikl. Utopil se po mozkové mrtvici 8. února roku 1979 při koupání v Brazílii.
5) Pití mořské vody
Pražský rodák Dr. Hans Eppinger měl židovské předky. V předváleční době platil za velkou kapacitu. Byl lékařem mocných včetně Josifa Stalina a rumunské královny Marie, ale ani to mu nezabránilo zúčastnit se bizarních nacistických experimentů. Skupina 90 romských vězňů musela pít jen mořskou vodu. Cílem bylo zjistit, jaký má vliv pití této tekutiny na lidský organismus a za jak dlouho dojde k jeho poškození nebo nastane smrt.
Využití by se jistě našlo při boji na moři. Místem děsivého pokusu se opět stal koncentrační tábor Dachau. Experiment trval u jednotlivých skupin vězňů 6 až 12 dní a důsledky byly strašlivé. Obětem experimentu selhávaly vnitřní orgány, byly dehydratované a některé dokonce i zešílely. Jsou svědectví, že tito lidé lízali ze zoufalé žízně vodu z čerstvě umyté podlahy.
Eppinger měl po válce svědčit v jednom z procesů s lékaři, ale krátce před ním roku 1946 spáchal sebevraždu. Jeho zločiny byly odhaleny až roku 1984. To již byla po slavném vědci pojmenována cena za lékařské objevy, onemocnění žil, tropický pavouk a měsíční kráter. Po zjištění bylo vše přejmenováno a Eppingerovo jméno téměř zapomenuto.
Jaký trest byste uložili nacistickým vědcům?
Zdroj: Naomi Baumslag, Vražedná medicína, Praha, 2013. Norman Ohler, Totální rauš – Drogy ve třetí říši, Praha, 2016.
Události
|
PŘEČTENÍ: 24913
Události
|
PŘEČTENÍ: 25877
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 19994
