V hlavním městě Číny vznikl už před desítkami let a byl nevídaně propracovaný. Lidé v něm přitom nachází útočiště i přesto, že dnes z většiny původnímu účelu neslouží.
Čína neměla v 60. letech 20. století dobré vztahy se sousedním Sovětským svazem a vedení země v čele s Mao Ce-tungem se obávalo možného jaderného konfliktu. Jeho primárním cílem by se pochopitelně stalo hlavní město Peking, pročež se čínské vedení rozhodlo, že pod ním vybuduje rozsáhlou a vzájemně propojenou síť úkrytů. Ta měla pojmout údajně až 6 milionů tehdejších obyvatel města, i když ne všechny. V nějaké míře funguje tento komplex dodnes, ačkoliv spíše k prohlídkám, místy pak jako útočiště pro chudé obyvatelstvo.
Úkryt pod Pekingem stavělo 300 tisíc lidí
Výstavba podzemního města pod tím na povrchu započala v roce 1969 a trvala 10 let. Projekt to byl velkolepý a režim na jeho výstavbu povolal 300 tisíc lidí, mezi nimiž byly dokonce i školní děti, uvádí portál ChinaOrg. Výsledkem byla síť bunkrů navzájem propojených tunely na rozloze 78 až 85 kilometrů čtverečních, údaje se liší. Součástí přitom byly také sklady, školy, nemocnice, divadlo, kluziště nebo farma na pěstování hub a dalších plodin, což by v případě nouze pomohlo produkovat alespoň část potravin pro ubytované.
Beijing’s Underground City https://t.co/OyxKZBKTm8 pic.twitter.com/hARUxJuFRq
— ArYeb.com (@AryebNet) November 7, 2018
Číňané někdy nazývají podzemní město „podzemní Velká zeď“, neboť je nejenom rozsáhlé, ale tunely jsou často postavené i ve 3 patrech. Nachází se přitom v hloubce 10 až 18 metrů, uvádí JPost. Ke svému účelu však nikdy nesloužilo, neboť se Čína od jeho dokončení v roce 1979 do žádného konfliktu, v němž by jí hrozilo bombardování, nezapletla. Po skončení studené války se o podzemním komplexu začalo mluvit více, v roce 2000 byla malá část dokonce otevřena pro turisty, ale o 8 let později byla zase uzavřena údajně kvůli rekonstrukci.
Až milion chudých obyvatel podzemního města
Rozsáhlé podzemní prostory pod Pekingem však nenechali bez povšimnutí obyvatelé města a patřičně je využili. V mnohých tak vznikly třeba obchody, sklady a další užitečné prostory, ale především slouží rozsáhlé plochy k ubytování, a to těch nejchudších, případně i lidí, kteří přišli do Pekingu za prací. Ve vlhkých prostorách bez denního světla žije nyní až milion lidí, odhaduje NyPost. Může to znít nelidsky, ale oproti klasickým bytům je v nich jenom třetinové nájemné. Úřady údajně už část lidí vystěhovaly, ale většina zůstává.
Budoucnost podzemního města zůstává nejistá, ale vystěhovat milion lidí by byl problém i pro čínské hlavní město. Někteří mohou namítat, že je přece v zemi draka obrovská spousta prázdných bytů, což je sice pravda, ale ty si zdaleka nemůže dovolit každý, a navíc by městu chyběla potřebná pracovní síla, která často vykonává i „méně“ lukrativní a náročné práce, ale někdo je dělat musí, ačkoliv nejsou moc dobře placené.
Je tedy pravděpodobné, že je vedení města v prostorách podzemního bunkru i nadále nechá a stejně tak dovolí využívat komerčně některé další prostory. Některé úseky jsou mimochodem přístupné i veřejnosti, protože v nich probíhají prohlídky. V jakém rozsahu je nyní podzemní město připraveno jako kryt, není jasné, ale jeho část nejspíše stále svému účelu slouží a lze předpokládat, že je pro případ války v modernizované podobě připravena pro důležité úřady, ale také pro čínské stranické špičky a jejich rodiny.